S Jakubem Jedličkou o výrobě českých nabíjecích stanic Nikola a jejich infrastruktuře v ČR

Rozvoj elektromobility v České republice je stále omezován poměrně slabou infrastrukturou nabíjecích stanic. Výstavba nových stanic je navíc z velké části závislá na zahraničních firmách a jejich výrobcích. Proti této slabině České republiky se rozhodla bojovat pražská společnost QMX se svým softwarem Polyfazer a nabíjecími stanicemi Nikola. O jejich začátcích a současné situaci budování nových nabíjecích stanic jsme si popovídali se zástupcem firmy QMX – Jakubem Jedličkou.

1

Proč jste se rozhodli věnovat výrobě nabíjecích stanic pro elektromobily?
To je jednoduché. Před dvěma roky jsme úplně náhodou v Německu narazili s kolegy na Teslu s možností demo jízdy. Ihned jsme věděli, že to je to, co musíme mít, a bez váhání jsme si objednali tři kusy. Zhruba po půl roce se ta auta dostala k nám do České republiky a problémy s možností nabíjení jsme odhalili okamžitě po zapojení do reálného provozu. Žádná síť tu neexistovala a to auto prakticky nebylo kde nabíjet. Při cestách na Slovensko, kde máme obchodní aktivity, jsme vyzkoušeli prakticky všechno. Pomalé nabíjení, rychlé nabíjení od dodavatelů energií, také od soukromníků a tak dále. A tak jsme trávili spoustu času čekáním a postáváním u nabíječek nebo ve frontách na nabíječky. Proto jsme se rozhodli s tím něco udělat.

Způsob ovládání byl dalším popudem, proč jsme se do elektromobility pustili. Donedávna zde existoval jediný způsob nabíjení. Člověk musel být abonentem některé z velkých energetických společností, se kterými máte kontrakt a jejich identifikační kartu, bez které si elektromobil nenabijete. A tu získat také není jednoduché. Člověk musí osobně na centrálu, musí dokládat technické průkazy vozu a další věci. Ten „cirkus“, který kolem dobíjení elektromobilů existoval, nás motivoval k tomu, že musíme něco udělat, a to nejen z hlediska infrastruktury, ale i z hlediska ovládání. Proto jsme se rozhodli jít oběma směry – vytvořením systému pro ovládání dobíječek, který jejich vlastníkům umožňuje nabídnout dobíjecí stanici veřejnosti a inkasovat za to peníze, druhým směrem je pak výroba samotného hardware nabíjecí stanice. Dalším důvodem byl fakt, že v oblasti rychlonabíječek silně dominují zahraniční výrobky.

současnosti působíte pouze jako prodejce nabíjecích stanic a poskytovatel softwaru k nim. Neuvažovali jste o zavedení vlastní sítě nabíječek?
Nejdříve jsme začínali samozřejmě tím jednodušším – výrobou pomalejších nabíječek do 22 kW. Ty jsme začali vyrábět přímo u nás s myšlenkou, že budeme stavět svou vlastní síť. Začali jsme hledat partnery, s několika jsme se dohodli a pověsili jsme tam naše nabíječe. Rychle jsme ale zjistili, že budování vlastních nabíjecích míst je investičně dost náročná záležitost. Rozhodli jsme se proto raději hledat zákazníky, kteří od nás nakoupí technické řešení jako celek. Jde především o hotely, restaurace, sportovní komplexy a podobně, které motivuje prestiž k tomu mít na svém parkovišti bod pro nabíjení elektromobilů. To se nám docela daří a dnes už za námi chodí sami zákazníci s tím, že by si rádi pořídili nabíjecí stanici.

2
Rychlonabíjecí stanice Nikola

Takže jste úplně upustili od budování vlastní sítě nabíjecích stanic?
Jak jsem řekl, aktuálně se věnujeme prodeji a budování nabíjecích stanic pro naše klienty. Vlastní nabíjecí stanici Nikola provozujeme pouze v Praze v Průmyslové ulici u čerpací stanice Gulf, kde se nachází v podstatě výkladní skříň nabíječek NIKOLA. Vlastní nabíječky tedy budujeme už jen ve speciálních případech, kdy to pro nás má hlubší význam než obchodní.

Co bývá při instalaci systému největší překážkou?
Zdaleka největším problémem je neznalost zákazníků. Někteří jsou dobře informovaní a přesně vědí, co chtějí, jiní naopak přijdou s tím, že by chtěli dobíječku, ale neví jakou. Hodně proto vysvětlujeme a vzděláváme: pokud jde o místo, kde lidé tráví víc času, například hotel nebo restaurace, můžeme použít nabíječku s menším výkonem, protože tam lidé tráví vždy minimálně hodinu až hodinu a půl, a naopak v místech, kam lidé přijíždí stejně jako k čerpací stanici, kde potřebují jen nabít a rychle jet dál, se hodí spíše rychlonabíječe. To vše je potřeba se zákazníky komunikovat, protože spousta z nich má obavy z pořizovací ceny rychlonabíječe, ale přitom se ukáže, že by jim stačily dvě pomalejší nabíječky. Vždy jde tedy o charakter místa, kde bude nabíječka umístěna, a to je zapotřebí se zákazníky vyřešit.

Mluvíte o různých druzích nabíječek. Jaké varianty nabíječek elektromobilů vyrábíte?
Existují 4 základní typy našich nabíječek. Domácí nabíječka, která vám dobíjí auto pomalu přes noc. Pak nabízíme tak zvanou semi-public nabíječku. Tu máme například v garážích naší firmy, kde si nabíjíme auta my a naši partneři. Následují veřejné – public nabíječky, které instalujeme  do míst s velkou koncentrací návštěvníků. Vrchol nabídky představují Fast Chargery, tedy rychlodobíječe využívající stejnosměrný proud, které jsou umístěné na dálničních odpočívadlech a u dalších významných bodů infrastruktury, kde si řidič může dát kávu, odskočit si na toaletu a za pouhých 30 minut mít nabito na ujetí dalších 300 km.

Nabíjecí stanice pro elektromobily s pomalým dobíjením

O nabíječkách NIKOLA mluvíte jako o českém výrobku. Jak a kde probíhá jejich výroba?
Samozřejmě záleží na tom, o kterém typu nabíječky Nikola mluvíme. Pokud máme na mysli pomalejší nabíječky využívající střídavý proud, ty jsou montovány přímo zde, v naší pražské dílně. Co se týká vrcholných rychlodobíječů, ty pro nás vyrábí externí firma v Prostějově. Snažíme se, aby šlo kompletně o český produkt, i když samozřejmě existují některé komponenty, které sami vyrobit nedokážeme. Například hlavní nabíjecí kabely na rychlonabíječe jsou z Japonska a Německa, jimi protéká vysoké napětí. Kvalitní a hlavně bezpečný hardware dokáže v této oblasti vyrobit jenom pár výrobců na světě. Jinak je ale nabíječka tvořena z větší části českým hardwarem a uvnitř ní pracuje 100% český software. Samostatnou kapitolou je pak design, který má na svědomí známá designérka Anna Marešová, jež se proslavila díky návrhu designově zajímavých vibrátorů.

Můžeme nabíjecí stanice NIKOLA potkat i jinde než v Čechách?
Aktuálně jsou naše nabíječky k vidění pouze v Čechách. Pomalu se však rozjíždí expanze na slovenský trh, kde je již úspěšně využíván náš systém Polyfazer pro ovládání a obsluhu tamních nabíjecích stanic a také zde provozujeme dvojici carsharingových systémů.

Elektromobilitou se tedy zabýváte již dva roky. Jak se podle vás posunula úroveň infrastruktury v České republice a v Evropě?
Obecně se vývoj hodně posunul směrem k rychlodobíječům. Před dvěma lety jsme všichni považovali 22 kW nabíječku se střídavým proudem za super věc. Pak se ale objevilo více rychlonabíječek a člověk najednou zjistil, jak je to skvělé. Celkově infrastruktura nabíječek roste a to je dobře. Dříve jsem byl v mnohem větším stresu než dnes. Elektromobilista je totiž permanentně ve stresu. Není to jako v běžném autě, kde si při nejhorším doběhnete s PET lahví na nejbližší benzínku.

nabíjení elektromobilu

Témata:

Doporučujeme

Jak dosáhnout největších úspor za energie?

E.ON Rádce vám rád poradí, jak na to.