Bez napojení na civilizaci a bez lidí. Jak se žije v ostrovním domě?

Bude to dům na spadnutí? Dá se tam vůbec fungovat, když není zasíťovaný? Nebo se obávám úplně zbytečně? Na cestu do ostrovního domu mě provází jediná jistota – že tam nenajdu jedinou síťovou přípojku a široko daleko žádné sousedy.

Odhaduji, že dům bude zděný, obklopený záhony a stromy a korunovaný čím jiným než solárními panely na střeše. A před poslední zatáčkou můžu mít radost, že jsem to přesně trefila.

Po levé straně se táhne stavení, naproti němu stojí dřevěná pergola. Na další straně pozemku najdete dřevěné zázemí s posezením a kotcem pro fenku a nový skleník. Hlavní budova a dřevěné zázemí poskytují oporu asi dvěma desítkám solárních panelů.

Ostrovní dům

Kontrast starého domu s novou pergolou, skleníkem a solárními panely na střechách mě vlastně nepřekvapuje. Ostrovní dům musí být především funkční, už proto, že má své majitele osvobodit od světa. Včetně velkých půjček a nutnosti platit drahé složenky. Rozhlížím se po pozemku, který tvoří mimo jiné vyvýšené záhony z kamenů a větší kusy zahrady ohraničené stejně vysokými a silnými větvemi břízy. Příjemný pohled.

Jdeme dovnitř!

Po vstupu do domu si všímám nejprve jedné, později druhé kočky. Ta je v domácím léčení, protože ji na zahradě napadla kuna. Sedíme v útulném obývacím pokoji, z kuchyně voní čerstvé espresso. Což je vlastně první překvapení – v ostrovním domě bych čekala turka z kamen. Šetřit energií se musí, ale oblíbené činnosti rozhodně nejdou stranou.

Na první pohled vypadá dům uvnitř naprosto běžně. Manželé se pro jeho koupi rozhodli před šesti lety. Tehdy bydleli v Plzni a toužili po klidu, který jim město nemůže dát. Nešlo v první řadě o dům bez přípojek, ale o samotu a soukromí. Najít vhodné místo nějakou dobu trvalo. Manželé si totiž přáli, aby domov zůstal samotou i za patnáct let.

Dvě stě padesátiletou hájenku nabízel majitel bez jakéhokoli připojení k síti. V době elektrifikace totiž tehdejší hajný připojení k síti odmítl a všemožné pozdější snahy o napojení na elektrickou síť se nezdařily, a to hlavně kvůli enormním nákladům vzhledem k tomu, že nejbližší přípojka je kilometr daleko. V době, kdy manželé dům pořídili, se cena připojení elektřiny vyšplhala na 750 000 Kč.

Rozsvítit a ohřát se

Manželé raději oslovili firmu, která se v té době začínala zaměřovat na ostrovní systémy solárních elektráren. Instalací panelů to neskončilo. Obyvatelé museli vybrat energeticky nenáročné spotřebiče a naučit se nejen hlídat, kolik energie v bateriích zbývá, ale i kolik spotřebičů mohou pustit naráz. Součet jejich příkonu nesmí překročit 4 kW, jinak systém spadne.

Dnes, uprostřed zimy, ale v našich zeměpisných šířkách, to nehrozí. V létě by běžný den vypadal jinak. Manželé by nejspíš prali nebo pekli něco dobrého v remosce. Slunečné dny zajistí energie dostatek, baterie bývají nabité na 100 %. Solární panely pak vyrábí energii dál, systém ji pouze přestane posílat do baterií.

„To já už poznám, systém pípne a vše běží za jiného zvuku než normálně,“ popisuje paní Bartoníčková. A pan Otýs dodává: „Heslo solárníků je: pere se, když slunce pere.“ Když i při puštěné pračce panely stále vyrábí energii, systém jí začne automaticky ohřívat teplou vodu na topení a zároveň také mytí.

Když se manželé do domu před šesti lety nastěhovali, museli upravit svůj životní rytmus i priority. Obojí se řídí podle toho, kolik je k dispozici energie.

Energie? Na rozdávání

Solární systém na domě ve stinném lese se může zdát jako šílenství, evidentně ale funguje bez větších problémů. Většinu roku je energie v domě k dispozici dost. Před pár týdny pan Otýs odstraňoval sníh z panelů, v listopadu ho čeká suché listí. Obecně je při sestrojení solárního systému na dům třeba přemýšlet nad množstvím solárních panelů i jejich nastavením na více světových stran, aby na ně slunce svítilo co největší část dne.

Kotelna v ostrovním doměVenku mrzne, musí se zatopit, tak nás pan Otýs vzal do kotelny. „Máme kotel s nádrží na tisíc litrů, ve kterém se ohřívá voda dřevem a vede do klasického ústředního topení. Uvnitř bojleru je ještě malý, stošedesátilitrový bojler na teplou vodu na mytí,“ vysvětluje pán domu. V ostrovním domě vše se vším souvisí a každý kus energie je dobře využitý. O vytápění se starají také stará kachlová kamna v obývacím pokoji. Ke každému zdroji musíte mít náhradní. To vysvětluje petrolejové lampy vedle lustrů na elektřinu, různé způsoby vaření na elektřině i plynu, vodu ze studny i dešťovou a elektřinu, kterou v zimě kromě solárních panelů umí vyrobit i benzinový agregát.

V průběhu let se nejpalčivějším problémem stala voda. U domu stojí sedm tisícilitrových nádrží na dešťovou vodu, kterou se v domě splachuje toaleta, pere prádlo a zalévá zahrada. „V dešťové vodě se pere dokonce lépe, než ve tvrdé vodě ze studny. Je samozřejmě měkčí,“ říká paní Bartoníčková. Dešťová voda z nádrží je do domu zavedena pomocí klasických rozvodů. Odpady míří do septiku. Běžný návštěvník tedy při hygieně nic nepozná. Jediný rozdíl se nás jako návštěvy netýká – jednou týdně se musí kvůli menší vydatnosti pramene změřit hladina vody ve studni.

Nejlépe zahřejí vztahy

Na samotě v lese, kde je nejbližší soused kilometr daleko, jsou dle slov manželů potřeba silné vztahy. „Tady se nemůžete na druhého hněvat čtyři dny, rozzlobit se a odcházet do jiných pokojů. Vztahy se tu rychleji vytříbí,“ povídá paní Bartoníčková. „Na druhou stranu není možné si myslet, že se tu vztahové problémy vyřeší, spíš naopak: neprověřené vztahy bohužel končí.

Partnerský vztah je jedna věc, vztahy rodinné věc druhá. Co na to říká rodina a děti? „Děti jsou odrostlé, příbuzní se divili, že se stěhujeme daleko od civilizace, když nejsme nejmladší. Jenže my se cítíme dobře a tady jsme se dostali do ještě lepší fyzické formy. Je třeba naštípat dříví a postarat se o zahradu. Práce na čerstvém vzduchu nás těší i duševně. Za tu dobu, co jsme tu, jsme vlastně nebyli nemocní,“ dodává paní Bartoníčková.

Dřevo v ostrovním domě

Manželům se jejich role v domácnosti vytříbily samy. Žena je hospodyně v pravém slova smyslu, muž domácnost živí a stará se o technické záležitosti. „Já říkám své ženě: nechci, aby ses starala o to, jak dříví naskáče do kotle a jak se udělá teplo. Já ti zase slibuju, že se nebudu zajímat o to, jak se ty knedlíky dostaly na talíř,“ usmívá se pan Otýs s nadsázkou. Paní Bartoníčková: „Našla jsem se v tom. Mohu si konečně dělat, co chci, a učit se věci, které jsem vždy chtěla. Například přírodní zahradu.“

Určitě si říkáte, jestli jde život v ostrovním domě spojit s prací. Pan Otýs k tomu říká: „Pokud má někdo práci s pravidelnou pracovní dobou, bude to mít těžší. Lépe tomuto stylu života vyhovuje pracovat na volné noze a mít vlastní podnikání, které umožňuje časovou disponibilitu. Rytmus života je zde jiný než v běžném domě. I vozit děti do školy by bylo náročné.“ Manželé mají své podnikání a to jim umožňuje řídit si svůj čas snáz než v klasickém zaměstnání. „Máme vzdělávací společnost Amplio, která se zabývá vzděláváním pro vybrané profese ve firmách. Projekty realizujeme u zákazníků, ale přípravu děláme doma. Takže můžeme skloubit podnikání s potřebnými pracemi na domě a zahradě.“

Podstata se skrývá venku

Urovnat musíte i vztah s přírodou. V ostrovním domě se člověk naučí vnímat počasí, být vděčný za slunce i za déšť. Paní Bartoníčková se jako pečlivá hospodyně za šest let v ostrovním domě naučila sledovat počasí a podle toho plánovat chod domácnosti. K tomu posledních pár let spolupracuje s organizací Intersucho – měří srážky vody výměnou za přesnou předpověď počasí.

Kromě psa a koček si manželé plánují pořídit slepice. „Za ty roky se z nás přirozeně stali vegetariáni, se zvířaty soucítíme. Za vajíčka od slepic bychom však byli rádi. Jen je potřeba vybudovat kurník a do země zapuštěnou klec výběhu, aby ohradu nepodhrabala liška ani kuna a slepice neodnesli dravci,“ sdílí své plány pan Otýs.

Majitelé ostrovního domuV části domu byly dříve chlívky pro krávu a prasata. Na pozůstatky hospodářství manželé naráží i při budování záhonků, pod vrstvou hlíny sem tam najdou kusy cihel. Součástí života na samotě je pěstování potravin. Zahrada okolo domu je navržená permakulturně, takže na ni nepatří chemie ani rytí: „Ale práce je na ní dost, když chcete být co nejvíce soběstační. Přizpůsobujeme se tomu, jaké nám příroda poskytuje zdroje, nikoli naopak,“ říká pan Otýs.

U domu najdete i menší záhony na bylinky, zeleninu a okrasné růže. Na pozemku rostou nově vysázené ovocné stromy, pod nimi leží políčko na brambory a další zeleninu. Zahrada se zavlažuje právě dešťovou vodou z nádrží. Letos na pozemku přibyl také zahradní skleník. Většinu odpadu manželé zkompostují v zahradních kompostech, zbytek vytřídí k recyklaci.

Každodenní život jako odměna

A co když je práce hotová? To se v ostrovním domě nikdy nestane, ale odpočívat se musí. „Nemáme klasické rozdělení času na práci a volný čas, protože nás tu baví vše,“ říkají manželé.

Jaký vlastně je život v ostrovním domě? Díky odstřihnutí od civilizace, vodovodní, elektrické, plynové i kanalizační sítě se život svým způsobem zjednoduší. Některé úkony musí „ostrované“ na rozdíl od lidí ve městě dělat navíc – jít zatopit, měřit vodu ve studni, sledovat aktuální i budoucí počasí, monitorovat stav nabitých baterií, rozmyslet si, jestli se musí prát nebo jestli si napustit vanu. To ale přináší do života pocit souladu – se sebou samými, se sebou navzájem i s přírodou. Kdo se vědomě, pravdivě a hlavně dobrovolně uskromní, ví, co k životu doopravdy potřebuje.

Témata:

Doporučujeme

Další
Příroda umí hlásit každý průšvih. Vidíte to?