Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Co se stane, když seberete obyčejnému člověku obaly?

Je pondělí ráno. Probouzím se do bytu, ve kterém není jídlo, mycí prostředky, kosmetika, prostě nic. Všechno muselo pryč. Protože začíná můj týden bez jednorázových obalů.


I když mám k přírodě kladný vztah, nikdy jsem v udržitelnosti nešel nijak extrémně daleko. Auto mi jezdí na benzín, netrpím depresemi, když si objednám jídlo do kanceláře, a biomaso a biozeleninu kupuju z 80 % spíš kvůli chuti, než abych se dojímal tím, že zachraňuju planetu.

obaly

Na druhou stranu, přírodě se snažím nijak neškodit a jako 73 % Čechů třídím odpad. A na můj vkus ho dost často vynáším, zhruba jednou za tři dny. Jedna věc je odpad třídit, to je určitě šlechetná věc. Ale když ho budu produkovat míň, je to varianta ještě lepší. Nejsnazší je začít u jednorázových obalů. Tak jsem se jich na týden zbavil, nebo alespoň se o to pokusil. A vyšlo to! Co bylo nejhorší, co nejlepší a v čem mi těch sedm dní otevřelo oči?


JAK SPRÁVNĚ NAKLÁDAT S ODPADY? PODÍVEJTE SE DO NAŠEHO E.ON RÁDCE!


Ranní prozírání

Ráno bez kafe jsem nezažil dobrých patnáct let. A protože ho doma nevedu, jsem zvyklý koupit si ho po cestě. Většinou do termosky, kterou si samozřejmě první den bezobalového týdne zapomenu vzít. Takže první volba – vykašlat se na kafe, vzít si ho do papíru, nebo si s ním v klidu sednout?

Kdybych měl jmenovat jednu jedinou věc, která mě hlavně na začátku trochu štvala (a dost jsem s ní bojoval), bylo to právě nošení vlastních obalů. Na druhou stranu, je to fakt jenom o zvyku.

obaly

Prostě jsem si vypracoval vlastní rituál – když ráno beru klíče, peněženku a telefon, do batohu přidávám uzavíratelné vymyvatelné sáčky, síťovku, lněný pytlík na chleba a skleničku, pro každý případ. Někdy se mi to povedlo, někdy ne, ale ke konci týdne už jsem bez nich nevytáhl paty z domu.

Když to chcete brát fakt vážně, některé obaly si musíte přikoupit. Já třeba sáhl po doplnitelném zásobníku na zubní pastu, hliníkové lahvi na vodu (kterou stejně používám na výletech pro sebe a psa), nebo omyvatelném boxu na obědy.

Vážit si jídla i drogerie

Upřímně jsem se trochu děsil, jak vyřeším bez obalu hygienu. Jasně, mohl jsem jednoduše tvrdit, že jsem se prostě týden nemyl, zatímco bych na tajňačku používal klasickou kosmetiku. Nebo jsem o tomhle aspektu vůbec nemusel nemluvit. Ale když už něco zkouším na vlastní kůži, tak se vším všudy.

Z bryndy mě vytáhl obchod Bez obalu. Vlastně neexistuje skoro nic, co v běžném životě používáte, a v tomhle krámku by k tomu neměli minimálně stejně dobrou, ne-li lepší alternativu. Prvních dvacet minut na všechno koukám jak tele na nová vrata, o konceptu nakupování tímto způsobem nevím vůbec nic. Naštěstí se mě ujala milá a ochotná prodavačka Kristýna.

bezobalu

Vysvětlila mi, jak se v obchodě nakupuje. Donesený obal prostě zvážíte, aby se vám nezapočítal do ceny zboží, a nakupujete. Od luštěnin, těstovin a mouky přes kafe, čaje, koření, krekry, vajíčka, až po prací prášky, pastu na zuby nebo sladkosti. V sortimentu najdete i mléčné výrobky nebo limonády, samozřejmě ve vratných skleněných obalech.

„Bereme zboží především od lokálních dodavatelů, kteří nám je vozí ve velkých bednách nebo pytlích. Fakt se nemusíte bát, že vzadu vybalujeme malé pytlíky a přesypáváme je do boxů,“ zareagovala na můj nedůvěřivý výraz. Do obchodu prý chodí kolem padesáti lidí denně, nejvíce v sobotní špičce, kdy na nedalekém náměstí probíhají farmářské trhy.

Bezobalovou drogerii pořídíte i v drogistických řetězcích DM.


A co je to za lidi a pro koho vůbec obchod je? „To se nedá úplně zobecnit. My ale nejsme šílenci, ani nechceme, aby lidi nakupovali výhradně jen u nás. Byli bychom rádi, kdyby ale svůj přístup k obalům trochu přehodnotili a zamysleli se nad ním.“

Nakoupil jsem tedy mýdlo, šampon na vlasy, pastu na zuby (do speciální nádoby), dokonce i deodorant. A dalších pár drobností, včetně gumových medvídků, které mi předznamenaly, že vydržet takhle týden nebude nic tragického, protože bez obalu se dá sehnat skoro všechno. Skoro…

Zelenina a chleba v pohodě. Maso takřka neprůchozí

Jasně, mohl jsem den co den nakupovat v bezobalovém obchodě, zajít si na snídani tam, na oběd jinam, na večeři tuhle a týden bych zvládl s prstem v nose. Chtěl jsem ale svůj režim a návyky měnit co nejméně, takže bylo na čase vydat se do klasických obchodů.

V pekařství jsem za celý týden neměl jediný problém. Chleba jsem si odnášel ve lněném sáčku. Když jsem dostal chuť na cokoliv, co se pro tento druh přepravy nehodilo, stačilo vzít krabičku a bez jakéhokoliv remcání jsem si nesl Míša řez nebo chleba s pomazánkou na svačinu.

bezobaluStejně tak jsem nenarazil na jediný zádrhel, když jsem si šel pro ovoce nebo zeleninu. „Takových mi sem chodí třeba pět za den, vůbec to neřeším,“ říká mi paní Nguyenová z vršovického obchodu s ovocem a zeleninou. „Mě to nijak netrápí, jenom vás to bude stát o halíř víc, když si nevzpomenu,“ směje se s pochopením pro moji obalovou dietu. Kéž by to tak bylo všude. U jedné komodity jsem ale ošklivě narazil. Ano, bylo to maso.

„Je nutné si uvědomit, že v případě prodeje potravin do nádob či dalších obalů přinesených konečnými spotřebiteli nemá provozovatel možnost ovlivnit hygienický stav přinesených nádob/obalů. Tato skutečnost musí být řešena provozovatelem potravinářského podniku v rámci vnitřních postupů založených na zásadách HACCP (určení krizových bodů při nakládání s potravinami). Tyto postupy musí zaručit, že nedojde ke kontaminaci jím prodávaných potravin dalším spotřebitelům či ke kontaminaci surovin, z nichž jsou tyto potraviny či pokrmy vyráběny,“ říká k doneseným obalům Hygienická stanice hlavního města Prahy. 

bezobalu - internet

Lidskými slovy – málokdo dá ruku do ohně za to, že krabička, kterou jste přinesli, neznečistí krám a zboží v ní si odnesete v kvalitě, kterou si zaslouží. Slovy řezníka: „Ne, tu šunku nebo krkovici vám prostě dám do tohodle pytlíku.“ Vlastně se ani nedivím, dokud nebude bezobalové nakupování masovější záležitostí, není důvod bourat zažité stereotypy a riskovat flastr od hygieny. I tak se mi ale kus šunky a hovězí kližku na guláš sehnat podařilo. Na pátý pokus, pod rouškou anonymity a bez fotky.

Pakliže se chcete vrhnout na nákup všeho na jednom místě, určitě vám můžu doporučit farmářské trhy. Skoro mi přišlo, že se ani nepočítá s tím, že byste si vlastní obal nedonesli. A zároveň je to taky jediné místo, kde seženete čerstvé živočišné věci a zeleninu s ovocem na jednom místě. Protože…

Nesmysly v supermarketech

Samostatnou kapitolu si zaslouží obří obchody. I když tam spoustu bezobalových produktů nakoupíte (kromě běžných věcí jako pečiva, zeleniny, ovoce, tak například i bylinky), je to mnohdy ráj pro obaly, které jsou zbytečné. I když… Pojďme se podívat na jeden příklad. Ve dvou bednách máte salátové okurky – ty jedny z Česka stojí 20 korun kus. Za ty druhé, holandské, zaplatíte korun 13 a mají na sobě obal. Proč?

Jedna vrstva smršťovací folie prodlouží údajně životnost okurky o dva týdny. Nezávidím řetězcům volbu, jestli vzít okurky bez folie a smířit se s kratší dobou trvanlivosti, nebo je nechat zabalené a schytat tak fén za to, že ten obal je zbytečný. Odsoudit jednorázový obal tedy není tak jednoduché -  díky němu spousta produktů „přežije“ déle a nemusí se vyhodit. A když se budeme zabávat uhlíkovou stopou, ta může u vyhozeného jídla snadno převýšit použití obalů.  

Jak do dopadlo s okurkou? Vzal jsem tu bez obalu. I kdybych si na sebe neupletl bezobalový týden, stejně mi přijde zbytečné vozit hadovku na 900kilometrový výlet, když může vyrůst na poli nebo ve skleníku kus za Prahou.


Hitparáda TOP 5 nejhloupějších obalů

obalové nesmysly

Týden bez obalu člověku decentně zdeformuje vnímání. A tak si začnete všímat i obalů, nad kterými rozum zůstává stát. Za sebe bych asi vybral tyto:

Jednotlivě balený chleba

Má nálepku bio. A každý krajíc separátně v plastu. Super, ne?

Plátkový tavený sýr

Co do ceny nesmyslně drahý, co do složení žádná sláva.

Zmenšeniny sušenek a bonbónů

462 Kč/kg vs 346 Kč/kg. Když si neumíte říct dost, plaťte!

Svazek mrkve. Ve folii

Aby působila autenticky, je dokonce špinavá. A z Česka.

Sáčková rýže

Ani kvalitní, ani levná, nijak moc chutná. S pytlíkem navíc.


Podobnou paralýzu vám může způsobit i česnek. Představte si, že vám dají v supermarketu na výběr. Volba první – český česnek v plastové krabičce. Možnost číslo dvě – česnek ze Španělska v plastové síťce. A nakonec můžete sáhnout i po čínském česneku, který si prostě vyberete z přepravky a odnést si ho můžete klidně třeba v kapse (pokud ho samozřejmě zaplatíte). Co z toho je největší zlo? Čína, která má za sebou týdny na cestě, ale nemá obal? Výpěstek z lokální produkce, zato v plastovém brnění? Nebo Španělsko, relativně kompromisní co do obalu i místa pěstování?

Upřímně, nevím, měl jsem doma český česnek z výše uvedených trhů. Rád bych na tomhle místě ještě jednou zopakoval, že nezachraňujeme životy ani nevynalézáme kolo. Jenom se vám za určitých okolností může stát, že na úplně obyčejné věci začnete nahlížet z více úhlů pohledu.

Bude ze mě zero-waste maniak?

Řeknu vám to tak, aby to ladilo s týdnem, který jsem absolvoval, a sice bez obalu… Druhá Bea Johnson, průkopnice zero-waste, jejíž rodina za rok vyprodukuje 1 kg odpadu, ze mě nebude. Nebudu si vyrábět vlastní šampon na vlasy. Nebudu umírat dehydratací, jen abych si nekoupil lahev vody, když tu svou nechám doma. Nepřestanu neteřím kupovat lego jen proto, že má sem tam nějaký kousek vlastní celofánový pytlík.

bezobalu

I když jsem téměř ke všemu našel bezobalovou alternativu (ke svému překvapení bez většího trápení), asi mi to úplně nevyjde. Mám strašně rád například limonády. A kolu do pytlíku vám nikdo nenačepuje. Koupit si ji ale můžete například v zálohované sklenici a už to je krok kupředu.

Jednou za čas propadnu fastfoodu, který si bez nějakých zbytečných obalů prostě nepořídíte. Mezi moje oblíbené hřešení patří i pár sladkých tyčinek, které bez obalu taky neseženete. Já vím, žít se bez toho dá, ale proč by to člověk dělal, když nemusí.

V čem jsem ještě musel couvnout? Miluju klasické těstoviny, tak jsem je nahradil rýžovými a kukuřičnými. Brambůrky k fotbalu jsem prostě nahradil kešu oříšky a jednou si je upekl sám. Jídelníček jinak žádnou dardu nedostal – ovoce, zeleninu, maso, sýry, rýži, vajíčka, to všechno s trochou snahy dostanete do vlastního obalu.

V čem bude můj život trochu jiný? Igeliťáky na zeleninu a pečivo jsem nejspíš nadobro odpískal. Strašně mile mě překvapila drogerie a přístup mnoha prodavačů a prodavaček, které jsem během týdne potkal. A tím, že za mnou nezůstával téměř žádný odpad. Když nakupujete téměř všechno na váhu a nemusíte kupovat XXL-family-megabalení, pořídíte prostě to, co sníte. Když navíc chcete deset deka mouky, protože jí víc nevyužijete, nevyhazujete 90 % balení proto, že se do ní pustili moli.

obaly

Asi se ptáte, co za to… V podstatě nic navíc, kromě trochy přemýšlení a kreativity. Nákup v bezobalovém obchodě vás vyjde o něco dráž než v obchodě klasickém. Srovnávejme ale srovnatelné – většina zboží je v biokvalitě a od lokálních výrobců. Když ale skočíte do večerky s vlastním frusakem na rohlíky nebo citróny, nestojí to ani korunu navíc. A je to takový drobný krůček k tomu, abyste nevytvářeli víc odpadu než je potřeba.

Jsem rozhodně pro, aby se bezobalová kultura rozvíjela. Ne příkazy, ne šikanou lidí, kteří k ní zatím nepřičichli, ne radikální změnou ze dne na den. Jakmile to dostanou lidi befelem a restriktivní formou, znechutí se jim bezobalový život ještě dřív, než ho vůbec poznají.

Jo a kolikrát jsem během týdne šel s tříděným odpadem? Ani jednou, nebylo s čím.

button clanku