Co se stane, když sníte rok prošlou rýži?

Nejspíš nic. Ale i kvůli datům spotřeby se ve světě vyhodí celá jedna třetina vyprodukovaného jídla. Zkuste si představit, že jdete do obchodu, u pokladny naplníte tři tašky, jednu z nich však ještě na parkovišti vysypete do koše a domů si přinesete jen dvě. Zní to možná šíleně, ale přesně tak dnešní potravinový systém (ne)funguje.

Ztracené potraviny, zdroje a ztracení spotřebitelé

V EU ročně vyhodíme 88 milionů tun potravin, což je 173 kg na obyvatele. Český průměr je na tom o něco lépe, odhady přisuzují jednomu Čechovi okolo 94 kg vyplýtvaného jídla. Potravinový odpad však neznamená jen ztrátu jídla samotného. Skrývá se za ním spousta zdrojů, které přišly vniveč, spousta lidské práce, vody, půdy i fosilních paliv. Nehledě na environmentální dopady, vyplýtvané potraviny vyprodukují ročně jen v EU 170 milionů tun zbytečných emisí CO2.

Češi a vyhazování jídla.

Kdo je v rámci celého potravinového řetězce největším „plýtvačem“? V průzkumu veřejného mínění z roku 2018 Češi označili za viníka nejčastěji velko- a maloobchod. Nejmenší podíl potravinového odpadu pak přisuzovali domácnostem. Bohužel, realita je přesně opačná, zdaleka nejvíce potravin se v EU vyhodí v domácnostech – celých 53 %. Obchodníci jsou oproti tomu s pouhými 5 % nejefektivnější. O něco více se vyhazuje v oblasti produkce (11 %) a veřejného stravování (12 %). Přesně 19 % pak připadá zpracovatelskému průmyslu.

„Minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“

Proč tak strašně plýtváme? Jedním z nepříliš diskutovaných, ale velmi významných důvodů je označování trvanlivosti potravin. To má nepřímo na svědomí přibližně 10 % z celkového objemu vyplýtvaného jídla a hlavním viníkem jsou zde, opět, domácnosti. Z evropských (ale i českých) průzkumů totiž jasně vyplývá, že spotřebitelé datům na obalech nerozumí, s potravinami nakládají nesprávně a naprosto nezávadné potraviny tak často končí úplně zbytečně v koši.

Spotřebujte do

Co se za „označováním trvanlivosti potravin“ v praxi skrývá? Dva termíny, které najdeme na naprosté většině obalů – „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“. „Spotřebujte do“ se používá u potravin, které z mikrobiologického hlediska snadno podléhají zkáze. Musí být proto rychle spotřebovány, jinak mohou pro spotřebitele znamenat zdravotní riziko. Typickými příklady jsou mléčné výrobky, chlazené maso, ryby nebo výrobky studené kuchyně.

Minimální trvanlivost do

Označení minimální trvanlivosti pak nesou produkty, které se rychle nekazí. I po uplynutí uvedeného data je potravina zpravidla vhodná ke konzumaci, výrobce již však negarantuje její plnou výživovou a chuťovou kvalitu. Příkladem mohou být sušenky, těstoviny, zavařeniny, čaje či konzervy.

Ne každá potravina musí nutně informaci o trvanlivosti nést. Z této povinnosti jsou vyjmuty produkty jako ovoce a zelenina, silné alkoholické nápoje, pekárenské výrobky, ocet, sůl, cukr, cukrovinky, žvýkačky a další. Obecně se jedná o potraviny, na kterých zkázu poznáme na první pohled (ovoce), a produkty, které se kazí velmi pomalu, nebo dokonce vůbec (silný alkohol)

Pleteme si pojmy s dojmy

Průzkum mezi českou veřejností v loňském roce ukázal, že termínu „spotřebujte do“ správně rozumí celých 75 % lidí. Horší situace však je u minimální trvanlivosti, které více než polovina (51 %) respondentů přisuzuje stejný význam jako „spotřebujte do“. Zaměňují tak čistě kvalitativní ukazatel za ukazatel bezpečnosti a v obavě o své zdraví vyhazují většinou naprosto nezávadné potraviny.

Problémem však není jen samotné chápání informací na obalech potravin. Ani naše obecné povědomí o tom, jak s potravinami správně nakládat a jak je správně skladovat, není kdovíjak velké. Ruku na srdce, víte, jaká teplota je ve vaší lednici? Že se v jednotlivých policích a přihrádkách různí? Tušíte, v jaké oddíle se kterým potravinám daří nejlépe? Které do lednice patří a které tam naopak nemají co dělat?

Banány

Výsledná životnost, která je na obalu uvedená, je pak často až o třetinu kratší než skutečná trvanlivost, po kterou produkt vydrží – pokud je skladován ve správných podmínkách. Nejkritičtějším artiklem jsou samozřejmě čerstvé a chlazené potraviny. Například porušení chladicího řetězce může znamenat značné zkrácení jejich trvanlivosti. Výrobci o naší neznalosti samozřejmě vědí a bohužel s ní musí při stanovování trvanlivosti svých výrobků počítat. Každý výrobek je důkladně testován na to, jak obstojí v různých – i kritických – podmínkách.

Aby jídlo zůstalo v co nejlepší kondici po co nejdelší dobu, měli bychom dbát na to, aby chlazené potraviny nezůstávaly (hlavně v létě) mimo lednici. Hodně vám v tomto případě pomohou termo tašky. Schválně, zkuste si změřit teplotu v ledničce a v jednotlivých přihrádkách. Odpovídá instrukcím, které na obalu udává výrobce? Říká se, že jeden stupeň Celsia méně může znamenat až jeden den trvanlivosti navíc. To už stojí za zváženou, ne?

Prošlé potraviny, které vám projdou jako nic

Správné skladování potravin je jedna věc, co však s jídlem, které už má podle data na obalu to nejlepší za sebou? U potravin s uplynulou dobou minimální trvanlivosti si většinou nemusíte dělat starosti – pokud je produkt „prošlý“ v řádu dnů či týdnů (u některých potravin typu těstoviny či rýže klidně i měsíců), může se stát, že bude ztrácet chuťové, výživové či estetické kvality, bude však stále perfektně „jedlý“.

Ani u produktů označených datem spotřeby však nemusí být daný den „datem zkázy“. Stačí zapojit vlastní smysly – potravinu prozkoumat nejdříve očima, přičichnout, případně i ochutnat… Dát jí zkrátka ještě šanci.

Testování potraviny

Co se dá ještě dělat? Stačí věnovat trošku více pozornosti informacím, které výrobci na obaly potravin uvádějí, a snažit se tyto instrukce dodržovat. Pomůže také lépe poznat vlastní lednici. A pamatovat na to, že datum na obalu nemusí být nutně datem zkázy dané potraviny. Stačí zapojit smysly a nebát se jídlo detailněji prozkoumat.

Samostatnou kapitolou je pak samozřejmě samotný nákup. Akce 1+1 zdarma se umí pořádně prodražit, pokud druhý kousek pak akorát vyhodíte. Na nákup nechoďte hladoví, téměř jistě pak nakoupíte více věcí, než reálně (s)potřebujete. Jak to odhadnout? Držte si přehled o zásobách v lednici, poctivě si pište nákupní seznam, naplánujte si, co budete vařit. Že to zní banálně? Ano. Ale kdyby to opravdu bylo tak jasné, proč končí každý rok evropské potraviny za 147 milionů eur v koši místo na talíři?


Zajímá vás, jak správně nakupovat a skladovat a kde se nejlépe daří kterým potravinám? Přečtěte si příručku organizace Zachraň jídlo. Pokud byste se rádi dozvěděli více o projektu Spotřebuj mě, mrkněte na web nebo si pročtěte brožurku, která přehledně shrnuje problematiku označování trvanlivosti potravin i to, jak konkrétně souvisí s plýtváním – od farmáře až po domácnost.

Témata:

Doporučujeme

Další
V zajetí plusů: k čemu nám jsou energetické štítky?