Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Do čeho vlézt, do čeho ne: jak poznáte dobrou vodu ke koupání?

Než se vrhnete do vln, dobře se podívejte, kam vlastně skáčete. Vzhledem ke zhoršující se kvalitě vody byste si z pláže mohli odnést i něco nepříjemnějšího než naražené čelo.


V rybnících, řekách, jezerech a přehradách už jsem se smočil bezpočtukrát. Po odborné stránce se ale moje hodnocení omezuje na škálu „osypal jsem se – neosypal“. O doprovod na výletě po pražských rybnících, nádržích a vodotečích jsem proto požádal paní Elišku Maršálkovou, která nás už doprovázela na výpravě Průhonickým parkem. V Průhonicích začíná i naše expedice a první zastávku si dáváme v ulici s všeříkajícím jménem „U rybníčků“.

Koupání - box

Na kraji obce tu leží sestava nádrží používaných pro zachycování vody a jako rezervoár pro místní požárníky. Přesně v takových rybnících jsme se jako kluci před nějakými pětatřiceti lety celé léto koupávali. Dnes mi hnědá hladina pokrytá kousky rostlin moc lákavá nepřipadá. Naše průvodkyně je ke stavu vody kupodivu milosrdnější.

„Na první pohled mi voda připadá v pořádku,“ říká a rozhlíží se po hladině od břehu ke břehu. „Je sice kalná, ale to je pravděpodobně způsobené nedávnými dešti, které vodu promíchaly. Tady u břehu vidím mastný povlak, možná olejovou skvrnu, takže ve vodě pravděpodobně někdo něco umýval. Při posuzování kvality je ale vždycky potřeba si nejprve říct, k čemu je voda využívaná,“ dodává. „Různé nároky máme na vodu rybochovnou, rekreační nebo na nádrž určenou pouze k zachytávání vody v krajině. Pokud není rybník určený ke koupání, což asi není, tak s vodou patrně není žádný velký problém.“

Koupání

Rybníček, který leží v kaskádě o patro výš vypadá přibližně stejně, jen je u břehu zarostlý větší vrstvou vláknité řasy. Dozvídám se, že se jmenuje Cladophora Glomerata, což vzápětí zapomínám a dál jí říkám žabinec. Kupodivu prý tenhle nevábný vodní špenát rybníku svědčí. V přiměřeném množství působí jako čistící prvek, který z vody odčerpává živiny a tím pádem znemožňuje přemnožení jiných organizmů – například jedovatých sinic.

Průšvih nastane, když se přemnoží a začne zahnívat. V tom stádiu naopak živiny do vody vypouští a aby vodě neškodil, měli by ho rybníkáři odstraňovat. Zkrátka, i u vody platí, že všeho moc škodí.

Živin tak akorát

Jak se dozvídám během hovoru, nadměrné množství živin, hlavně dusíku a fosforu je společným jmenovatelem většiny problémů, které s vodou zažíváme. Není to samozřejmě tak, že by dusíkaté látky a fosfáty ve vodě nesměly vůbec být. Bez nich by ve vodě nevznikal ani život a s jejich přiměřeným množstvím si příroda dokáže poradit a odbourávat je. Když se ale k přirozeně vznikajícím živinám přidají hnojiva splachovaná z polí, fosfor z mycích prostředků a další civilizační nadprodukty, nastává problém.

Nášup živin způsobí nejprve přemnožení řas, planktonu a sinic. Ty do vody vypouští jedovaté toxiny a také jí odebírají velké množství kyslíku, který chybí hlavně rybám a organizmům žijícím u dna. Prostředí s nedostatkem kyslíku v druhém sledu podporuje hnilobné procesy, které do vody dodávají další živiny. Celý cyklus se stále opakuje a může narušit celý ekosystém vodní nádrže, způsobit úhyn ryb a proměnit rybník v mrtvou zapáchající louži.

Koupání

„Vodní ekosystém je citlivý a rovnováhu může narušit i zdánlivá maličkost,“ upozorňuje naše průvodkyně. „Přemnožení sinic a řas mohou způsobit zbytky zelených rostlin, trus vodních ptáků, ale i třeba sportovní rybářství. Když rybáři intenzivně zakrmují, dostanou se za sezónu do vody tuny šrotu a další organické hmoty, se kterou si přirozené mechanismy neporadí.“ Dá se proti těmto nepříjemnostem nějak preventivně bojovat?

„Do jisté míry ano,“ přikyvuje opatrně Eliška Maršálková. „Sinicím nejvíce prospívá stojatá klidná voda. Pokud ji budeme provzdušňovat, nemohou snadno vystoupat a usadit se na hladině. Ve vodě s vysokým obsahem kyslíku se navíc mohou množit jiné organismy, které sinicím konkurují a omezují jejich množení. U protékané nádrže se také dá snižovat množství živin na přítoku a jejich celkové množství regulovat výsadbou příbřežních rostlin jako je rákos nebo orobinec. Zajistit rovnováhu je ale složité, protože příliš rostlin také škodí. Pokud vidíme hladinu pokrytou okřehkem, nebude voda v dobrém stavu. Vrstva drobných lístků zabraňuje přístupu kyslíku a temné anaerobní prostředí je přesně to, co hnilobné procesy potřebují.“

Jak může hygienická služba pomoct při plánování výletu

Ukázku nadměrného množství rostlin v rybníce máme možnost pozorovat v praxi během další zastávky, kterou děláme o pár kilometrů dál, u rybníku Šeberák. Oblíbené koupaliště proslulé nejstarší pražskou oficiální nudapláží je totiž vypuštěné a dno je zarostlé náletovým plevelem. Web pražské hygienické stanice, na který jsem se samozřejmě měl podívat při plánování trasy, nám prozrazuje, že letos je opravdu koupaliště mimo provoz.

Nezbývá nám tedy nic jiného než se přesunout k několik set metrů vzdálenému Olšanskému rybníku. „Rybníky se musí udržovat, zvlášť pokud jsou určené pro rekreační účely,“ vysvětluje paní Maršálková během cesty. „Jelikož se nevypouští pravidelně jako chovné nádrže, musí se dno zbavit nadbytečného sedimentu a vyvápnit. Důležité ovšem je před napuštěním nálety a rostliny odstranit,“ ukazuje na bujnou džungli rašící z bahnitého dna. „Kdyby ve vodě zůstaly, přidávaly by do ní spoustu organické hmoty a živin a koupaliště by nám rychle opět rozkvetlo.“ Snad na to kunratičtí rybníkáři nezapomenou.

Koupání - box

„Olšaňák“ sice v seznamu oficiálních koupališť nefiguruje, ale zato v něm vesele šplouchá voda. Má trochu zbarvení dohněda, ale jinak je průzračná a v odpoledním vedru vypadá velmi lákavě. Hladinu opodál čeří několik plavců a přibližně stejné množství kačen. Jak se dozvídáme, i na ně bychom si měli dávat pozor. V jejich peří se skrývají drobní paraziti, kteří u lidí způsobují kožní chorobu zvanou cerkáriová dermatitida.

„Jelikož nejde o oficiální koupaliště, nemůžeme se orientovat podle posudku hygienické stanice a musíme použít zdravý rozum,“ kleká si paní Maršálková na břeh. „Na první pohled vidíme, že voda je průzračná, na povrchu není zelená ani zarostlá a nezapáchá. Zdravému člověku by tedy koupání nemělo vadit. Stejně je ale dobré zachovat opatrnost. Pokud je člověk alergik, nebo s sebou má malé děti, tak je lepší sázet na jistotu a do neznámé vody radši nevstupovat.“

Opatrnost je na místě prý hlavně proto, že nebezpečné sinice se ve vodě mohou přemnožit doslova ze dne na den. Jednoduchý test, který si může každý provést sám, je naplnit vodou z rybníka průhlednou láhev a nechat ji asi čtvrt hodiny ustát. Pokud zůstane zakalená v celém objemu, můžou za zabarvení řasy a nemělo by nám hrozit nebezpečí.


Jak je to s těmi sinicemi?

Sinice v rybnících byly, jsou a budou. Pokud ve vodě tvoří do 10 % živých organismů, tak nám neuškodí. Nebezpečí hrozí, když se přemnoží, což se poslední dobou děje čím dál tím častěji a je proti tomu těžké bojovat. Sinice jsou totiž velmi zvláštní organismus, spojují v sobě vlastnosti bakterií a schopnost fotosyntézy. Pomocí zvláštních vzduchových měchýřků se dokáží dopravit k vodní hladině, kde se v teplém a slunném počasí snadno množí a do vody kolem sebe vypouští jedovaté látky. Díky nim dokážou ze svého okolí vyhnat všechny ostatní konkurující rostliny a za nějaký čas ve vodě neroste nic jiného. Na podzim  pak sinice klesnou ke dnu a uloží se do sedimentu, ve kterém mohou přežívat až několik desítek let. 


Zpozornět bychom měli v případě, že se u hladiny vytvoří prstenec či dokonce vrstva hmoty, která vypadá jako zelená krupice nebo sekané jehličí. Tu tvoří právě sinice, které opravdu nepodceňujte. I když na ně nejste přecitlivělí, ve větších dávkách mohou jejich toxiny způsobit vážné alergické reakce, žaludeční potíže, bolesti hlavy a ve vážných případech i problémy s játry. Pokud se v takové vodě náhodou vykoupete, nikdy se neotírejte ručníkem. Tím byste z jejich těl vytlačili další dávku toxinů. Pomáhá jedině osprchování čistou vodou.

Tam dole u řeky

Abychom se necachtali jen ve stojatých vodách, přejíždíme přes Modřanskou rokli do Lahoviček, kde se stéká Berounka s Vltavou. Když jsem nostalgicky vzpomínal na doby, kdy se dalo skočit do každém rybníku na návsi, tak v případě řek je to přesně naopak.

Koupání

Žalostný stav čistíren a průmyslových výpustí tehdy z naší národní řeky dělal mrtvou stoku. Dnes se její proud zdá sice trochu zakalený, což je ale podle doktorky Maršálkové způsobené organickými látkami a není to na závadu. „Hnědé zbarvení je naopak prospěšné, protože voda nepropouští tolik světla a řasy a sinice se v ní nemohou tolik množit,“ vysvětluje. „U řek ovšem mohou znečištění nastat v podstatě kdekoliv po délce jejího toku. Než do ní vkročíme, je dobré se ujistit, v jakém stavu voda je,“ dodává. A co že jsou indikátory nejhoršího znečištění? Mastné skvrny, zápach a šedý vláknitý povlak. Ten vzniká, když do řeky někdo vypouští fekálie.

U biotopu bez plavek

Poslední zastávka na naší procházce kolem vod nás zavede k Radotínskému biotopu. Tedy koupališti, které místo filtrovací strojovny a chemických přísad čistí vodu v oddělené laguně přírodními prostředky. Nečistoty tu z vody odstraňují kořeny vodních rostlin, vláknité řasy kladofory, průtokové filtry z přírodních materiálů, ale i drobní korýši s poetickými jmény jako beruška vodní nebo daphnia magna.

Koupání

Ta druhá je sice známá spíš pod přezdívkou vodní blecha, ale vůbec se jí nebojte. Je to jeden z nejefektivnějších čističů, který dokáže přefiltrovat až dva decilitry vody denně. Biotopy jsou u nás pořád ještě poměrně nové, do legislativy byly zaneseny až v roce 2011. Nabývají ale rychle na oblibě, protože v sobě spojují zážitek z přírodního koupání bez „vůně“ chloru s jistotou, že se po cestě z pláže neosypete. Po pravdě řečeno, mám co dělat, abych se udržel a nevrhl se po hlavě do bazénu. Když se s fotografem rozloučíme s doktorkou Maršálkovou a poděkujeme jí za rychlokurz vodní hygieny, podíváme se jeden na druhého a řekneme jedním dechem: „Proč jsme si s sebou vlastně nevzali plavky?

button clanku