„Efekt plastů jsem ignoroval, film změnil všechno, co dělám,“ říká režisér dokumentu A Plastic Ocean

Záběry na živočichy umírající hlady, protože mají břicha naplněná nestravitelnými plasty, na děti hrající si na vrchu skládek nebo na lidi, kteří čelí nemocem způsobeným plasty, dohnaly nejednoho diváka dokumentu A Plastic Ocean k slzám. Dokument uzavíral sekci Oceány, kterou uvedl letošní ročník festivalu populárně vědeckých filmů AFO, a představil sálu k prasknutí naplněnému diváky, jaké hrozby pro život plynou z plastů, které se dostanou do životního prostředí.

Film představil jeho režisér, environmentalista a novinář, Craig Leeson, který na začátku natáčení sám netušil, jak hluboce se ho zjištěné poznatky dotknou a jak pozmění jeho život. V rozhovoru vysvětlil, proč nejí ryby, jak film ovlivnil rozhodování vlád nebo jak můžete i vy bojovat proti plastům a přitom se i pobavit.

Craig Leeson
Craig Leeson, zdroj: AFO

Kolik kusů plastu jste dnes vyhodil?
Žádný. Vědomě se snažím odstraňovat plasty ze svého života, i co se týká mých cestovních hygienických potřeb. Někdy je to složité, zvlášť když létáte. Jedna z nejtěžších věcí je být konfrontován s jídelním vozíkem na palubě letadla. Většina toho je z plastu, jídlo je v plastové krabičce, která je zakryta plastovou fólií, a při ohřívání v mikrovlnné troubě se z nich uvolňují chemikálie, vodu dostanete v plastové lahvi… Tomu říkám ne a beru si jídlo ve vlastní skleněné nádobě, mám i vlastní lahev na vodu. Problém je, že to má jen malý efekt, protože když to nesním, tak se to vyhodí. Ale někde se začít musí, musíte předat zprávu dál. Vždycky mluvím s letuškami a stevardy, když se mě ptají, jestli nemám hlad, tak jim říkám, že ano, samozřejmě, že mám, ale nemůžu jíst jídlo, které je zabalené v plastu. Někteří z nich se zeptají proč a tím začnu předávat zprávu dál.

Jsou plasty to, co v současné době nejvíc ohrožuje oceány?
Určitě je to největší bezprostřední hrozba. Vědci a odborníci na klimatickou změnu, se kterými jsme spolupracovali, se hromadně shodnou na tom, že plasty na jedno použití jsou pro nás největší hrozbou současnosti. Všude kolem i v našem potravním řetězci je jich tolik, že i když s jejich produkcí dnes přestaneme, tak ještě desítky let tu budou přítomné jejich dopady. K některým plastům se nemůžeme dostat, ani kdybychom měli odpovídající techniku, protože 70 % plastů, které se dostanou do oceánů, se potopí. Plasty, které vidíme plavat na hladině, nebo ty, které se vyplaví na pláže, tvoří jen malý zlomek toho, co už v oceánech je. Existují vědecké důkazy o tom, že plasty jsou i v mořských příkopech téměř 13 kilometrů hluboko, kde je konzumují živočichové, kteří v takových hloubkách žijí. A k těm se v současné době nedostaneme, takže ty tam zůstanou ještě hodně dlouho.

E.ON RÁDCE: JAK SPRÁVNĚ CHRÁNIT PŘÍRODU

Změnily vědecké studie a důkazy, které prezentujete v dokumentu A Plastic Ocean Váš pohled na plasty?
Změnilo to všechno, co dělám. Všechno. Když jsem na filmu začal pracovat, tak jsem efekt plastů ignoroval, popravdě jsem si plastů ani nevšiml. Surfuju, potápíme se, jsem s oceánem propojený, ale neviděl jsem to. Až když jsem začal plasty skutečně hledat, viděl jsem je všude. A nemohl jsem pochopit, jak jsem se mohl dostat ze stavu, kdy jsem nic neviděl, na stav, kdy jsem je viděl všude. Uvědomil jsem si, že je to tím, že plasty na jedno použití se staly tak běžnou součástí mého života, že se pro mě staly neviditelnými. Byly vždy tady, vždy, když jsem je potřeboval. Ale není žádné zbavování se jich, jen se přesunou pryč z našeho dohledu. A jak se ukázalo, tak se k nám zase vrátí, ať už potravním řetězcem, vlivem na životní prostředí, nebo skrz jiná zvířata. Zároveň se ukazuje, že plasty ovlivňují lidské zdraví.

Jíte ryby?
Ne, po filmu jsem se ryb vzdal. Téměř všichni mořští živočichové, které jsme zkoumali, byli nějakým způsobem vystaveni chemikáliím a toxinům vypouštěným z plastů. A čím výš potravním řetězcem jdete, tím větší se zdá jejich koncentrace být. To je způsobeno tím, že tyto toxiny v rybách bioakumulují a dostávají se do tukových tkání. Ve filmu ukazujeme plankton, jak jí mikroplasty, tím se plasty dostanou do nejnižší úrovně potravinového řetězce, sardinka sní plankton, tu sní ryba a tak dále, až se dostaneme k tuňákovi a větším rybám a zastaví se to až na vrcholu potravinového řetězce, kde je člověk. Z průzkumu amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí z roku 2003 víme, že 90,2 % testovaných Američanů mělo chemikálie z plastů přítomno v krvi a v moči. A děti mezi 6 a 11 měly koncentraci dvakrát vyšší. To bylo před 15 lety a jen za posledních 10 let jsme vyprodukovali víc plastů než za celé minulé století. Takže můžeme jen odhadovat, jaké množství to může být dnes.

Myslíte si, že Váš film může změnit to, jak se na problém s plasty díváme?
Už ho mění. Dnes ráno jsem dostal email od vedoucího TEDx v Sonoře v Mexiku, kde jsem před měsícem mluvil v rámci zero waste přednášek inspirovaných naším dokumentem. V mailu psal, že místní vláda díky tomu zakázala prodej plastových tašek. A to se děje různě po světě. To samozřejmě není jen díky našemu dokumentu, ale i díky dalším, které vznikly v návaznosti na náš film, třeba Modrá planeta 2 Davida Attenborougha. Oproti stavu, který jsme mohli pozorovat na počátku filmu před 8 lety, se velmi zvýšilo povědomí o plastech a nyní máme i více vědeckých důkazů. Proto s námi při natáčení vždy byl tým vědců, které jsme tahali na všech 20 natáčecích lokací, aby mohli na místě produkovat data.

Může zvýšené povědomí mít i nějaký právní dopad?
V budoucnu ano, bude to mít velký dopad. Někteří lidé věří, že problém s plasty bude jako moderní problém s kouřením a že budou následovat soudní spory. Nedávno jsem mluvil s Robertem F. Kennedym Jr. (právník na ochranu životního prostředí, pozn. red.), který soudní cestou zasahuje proti společnostem, jež znečišťují vodu, a finance, které tímto způsobem získají, používá se svojí organizací na ochranu a obnovu vodních zdrojů v Americe. Tato kampaň má velký úspěch, ryby se vrátily do řek, místní komunity i původní obyvatelé jsou šťastní.

E.ON RÁDCE: JAK SPRÁVNĚ CHRÁNIT PŘÍRODU

Existují různé skupiny, které uklízí pláže, například projekt The Ocean Cleanup, které se snaží plasty z oceánů odstranit. Mohou tyto projekty pomoct?
Myslím, že tenhle problém musíme řešit v jeho začátku, což znamená, že musíme zajistit, aby se plasty nedostávaly do přírody. Dokud se tohle nestane, tak budeme uklízet pláže i oceány napořád. Nemyslím si, že to je odpověď ani řešení problému s plasty. Myslím, že větší váhu to má pro zvýšení povědomí, kdy mohou lidé na vlastní oči vidět, jak plasty životnímu prostředí ubližují. Projekt Boyana Slota si zaslouží obdiv, zvlášť proto, že někdo tak mladý vymyslí něco, za co bojuje a dokáže tomu získat širokou podporu. Na druhou stranu naši vědci se na to dívali a nemyslí si, že to může fungovat. Problémů je tam hned několik – nemůžete tak velkou konstrukci nechat na otevřeném moři, kde jsou silné bouře, pravděpodobně by se rozpadla, a tím pádem by vzniklo víc odpadu. Potom je velká pravděpodobnost, že spolu s odpadem zachytíte i mořské živočichy. Další věc je, že 70 % plastů se potopí, tak to neřeší ten nejzávažnější problém.

Jaké kroky pro zlepšení situace může každý podniknout?
Nejdůležitější je být si vědom problému, to znamená podívat se na film. Jde o mocnou zbraň a po zhlédnutí se nezbavíte obrazů, které jste tam viděli. Každý jednotlivec může podniknout jednoduché kroky, jako nepoužívat brčka, přestat kupovat vodu v plastových lahvích, nepoužívat plastové tašky. Další možnosti, co zkusit, jsou třeba takové, co dělám já. Můj obchod v Hongkongu balí kokosy do potravinové fólie. Proč, když už tak má kokos svůj vlastní perfektní přírodní obal, který je odolný, silný, ochraňuje, co je uvnitř, a nepotřebuje nic dalšího. Všechno je zabaleno jednotlivě a já si to nechci brát domů, protože pak se s tím musím vypořádat, je to moje zodpovědnost. Takže když přijdu na pokladnu, nechám si zavolat manažerku, každý jednotlivý kus rozbalím, vrátím jí to a vysvětlím jí, že tohle nepotřebuje být zabaleno. Oni se tak musí postarat o obaly a postarat se o to, aby byly pořádně recyklované, a prosím je, aby přestali do plastů balit produkty, které si u nich rád kupuju. V Hongkongu začalo hnutí nazvané Trash the checkout a ti to dělají, rozšířilo se to ale i do Spojeného království a dalších zemí. Je to dobrá věc, kterou dělat, a zároveň je to zábava. Když vezmete spolužáky nebo sousedy a všichni půjdete nakupovat hromadně a u pokladny všichni své produkty rozbalíte, tak se stanou dvě věci. Za prvé budete zdržovat jejich ziskový mechanismus a to supermarkety nemají rádi, jsou tu od toho, aby vás rychle odbavily a mohly se soustředit na dalšího klienta. Když je tento proces zpomalen a je to jejich vina, se kterou můžou něco udělat, tak to změní, a to je přesně to, o co se tady snažíme. A za druhé jim ukážeme, že to nechceme, není to pro nás dobré, a navíc přijdou o zisk, takže jde o účinnou zbraň.

Přestal Váš supermarket používat plasty na balení jednotlivého zboží?
Pořád to dělá, ještě se nám nepovedlo tam ten problém kompletně vyřešit. Ale jak hnutí roste, tak to má úspěch na jiných místech, po světě se v supermarketech zavádějí uličky, které jsou kompletně bez plastových obalů. Před 10 lety jsem vynášel přibližně 3 velké pytle s odpadky a recyklovatelným odpadem týdně, nyní jsem svůj odpad snížil na malou hrst, kompostuju téměř všechno. Bydlím ve 12 podlažním domě a lidé si myslí, že to není možné, ale tak to není, kompostuju veškerý kuchyňský odpad, který přeměňuju na půdu, ve které pěstuju vlastní zeleninu. Tím pádem vzniká méně odpadu a produkuju i méně zbytků od jídla. V kanceláři třídíme všechno a máme společnost, která odpady vyzvedne a prodá je dál do firem, které je dokáží dál zpracovat. V mém životě proběhla velká změna, pořád je mnoho dalších věcí, které můžu udělat, kam až můžu zajít a na čem můžu pracovat každý den.

Témata:

Doporučujeme

Další
3 pražské second handy, které posouvají recyklaci na další level