Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Grilování bez výčitek

Léto je synonymem grilování. Pálení uhlí a opékání pořádné flákoty hovězího je však činem, z něhož by se každému zastánci šetrného přístupu k životnímu prostředí měly automaticky zježit všechny vlasy na hlavě. Anebo ne? Vážně před sebou máme noční můru, které zcela samozřejmě holdují miliony lidí, anebo existují způsoby, jak si grilování užít a nezůstat přitom planetě nic dlužen?


Hned zkraje, odpověď zní ne. Nebo přinejlepším ne docela.

Jsou způsoby, jak dopady venkovního debužírování omezit, ale o úplnou remízu, potažmo hru s nulovým výsledkem, nepůjde nikdy. I pokud je způsob přípravy čistý, za každým chovaným kuřetem, krávou, nebo selátkem se táhne uhlíková stopa v podobě krmiva, vody a dopravy. Pokud zůstaneme u klasických zahradních slavností v americkém stylu, v nichž hrají první housle především bifteky, hamburgery a jiné masové pochoutky, bude to pokaždé něco stát. Nás, nebo životní prostředí. Trik ale spočívá v tom srazit přidružené ekologické náklady na minimum.

Den pálení ohňů

Ve USA slaví 4. července Den nezávislosti. Tradičně nejznámější svátek venkovního grilování, kdy během jednoho odpoledne v průměru vzplane kolem 60 milionů grilů. Ty vypustí do atmosféry cca 225 tisíc tun oxidu uhličitého. Zhruba totéž, jako kdybyste nechali shořet 930 hektarů lesního porostu (pro ilustraci, Klánovický les na okraji Prahy má 1 050 hektarů). V Česku sice podobný svátek, vyjma snad pálení čarodějnic, chybí, což ale neznamená, že bychom se k této přípravě jídla stavěli nějak negativně. Pořádnou grilovačku si podle průzkumů několikrát ročně dopřeje až 96 % populace a pokud nejde přímo o maso na mřížce, nějaký ten pečený buřtík se najde vždycky.

Grilování

V okolním světě je to stejné. Ať už jde o rybí ikam bakar původem z Malajsie, japonské jakiniku nebo speciální dřevěné uhlí binchotan, korejské gogi-gui, izraelský mangal, nebo třeba podzemní pečení pomocí rozžhavených lávových kamenů, které praktikují novozélandští Maorové, na Zemi pravděpodobně neexistuje kultura, v níž by nebylo grilování v určité formě oblíbené.

Dilema plynu a uhlí

Aby nám pečené pochoutky neležely v žaludku, je potřeba se zamyslet nad několika faktory. Z nich nejdůležitější je, jaký druh grilu pro svou letní aktivitu zvolíme a co konkrétně na něm připravíme.

Grilování box

Gril na uhlí

Začneme u nejlevnějšího typu grilu, většinou kulovitého tvaru, do něhož se nasype palivo v podobě grilovacího uhlí, dřevěného uhlí anebo dřevěných briket, které se následně pomocí vhodného podpalovače zapálí. Zastánci tohoto druhu obhajují především nezaměnitelnou tradiční chuť, odvíjející se od použitého dřeva, kterou ostatní typy grilů postrádají.

Z hlediska zásahu do životního prostředí není gril na uhlí příliš šetrnou volbou. Za hodinu hoření vyprodukuje cca 5 kilogramů oxidu uhličitého, zatímco jeho plynový příbuzný zhruba polovinu. Jeho výhodou je sice větší výhřevnost. Stinnou stránkou pak koncentrace polétavých částic, které pálení uhlí produkuje. Kromě toho přispívá také ke vzniku tzv. suchého, nebo kalifornského smogu, který má dráždivé účinky na dýchací cesty a může vést ke zdravotním problémům.

Zásadní je v tomto případě otop. Jako nejekologičtější vychází dřevěné brikety vyráběné z pelet nebo dřeva a sušené za teplot kolem 60 °C. Hned po nich pak tradiční dřevěné uhlí, nejlépe z udržitelných zdrojů, které pravidelně vysazují nové stromy. Nejhůře si stojí široce rozšířené „grilovací brikety“, které často obsahují vysoké procento uhelného prachu a naopak nejnižší podíl tzv. fixního uhlíku, tedy látky zodpovědné za samotné hoření. Zatímco běžné dřevěné uhlí je fixním uhlíkem tvořeno cca ze 79 % své hmotnosti, u briket je to jen okolo 61 %. Nejhorším příkladem jsou pak samozápalné brikety, napuštěné chemikáliemi, které přispívají vznícení, ale kvůli čmoudu mohou pohoštění na čerstvém vzduchu proměnit v sedánek v udírně.

Grilování

Pro: levný na pořízení, zachovává „tradiční“ chuť grilovaných pokrmů, existují udržitelné varianty paliva
Proti: uhlí je dražší než plyn, oproti plynu dvojnásobné emise, produkuje polétavé látky, vyžaduje více času a pozornosti
Jak na to ekologicky: zvolit vhodné palivo z udržitelného a lokálního zdroje jako je dřevěné uhlí nebo dřevěného brikety, použít přírodní podpalovače namísto chemických, například svitky z dřevité vlny

Plynový gril

Plynovému grilu je oproti jeho uhelnému bratru často vyčítáno palivo, tedy LPG, známější jako propan-butan, který nepatří mezi obnovitelné zdroje energie. V porovnání se dřevěným uhlím však vychází z hlediska efektivity produkce jako vítěz na celé čáře – kolem 90 % plynu opouští výrobní proces jako použitelné palivo, zatímco v případě dřeva je na uhlí přeměněno jen zhruba 20-35 % objemu a zbytek shoří. Uhlíková stopa hodinového hoření je oproti uhlí, jak už bylo řečeno výše, zhruba poloviční – tedy kolem 2,5 kg oxidu uhličitého. Plynové grily jsou také efektivnější z hlediska regulace teploty, nevýhodou je pochopitelně větší cena. Zatímco gril na uhlí pořídíte i za 600 Kč, u plynového začínáte na 4000 Kč.

Plynový gril

Pro: efektivnější regulace teplot, nepotřebuje roztápět, jednoduchá manipulace, rychlejší příprava jídla
Proti: plyn nepatří mezi obnovitelné zdroje, nižší výhřevnost než u uhlí, vyšší pořizovací cena
Jak na to ekologicky: využít zemní plyn, je-li to možné

Elektrický gril

Třetím nejrozšířenějším typem je gril elektrický, který by se na první pohled mohl zdát jako ideální řešení, protože produkuje čisté teplo bez vstupu jiného paliva než elektřiny. Jakkoliv je takový předpoklad pravdivý, platí pouze v okamžiku, že domácnost, jejíž elektřina gril pohání, využívá čistých zdrojů energie jako vítr, voda nebo slunce. V takovém případě jde o jednu z nejlepších a nejefektivnějších voleb. Pokud však elektrický gril prostě zapojíte do sítě, stane se z něj žrout, který má větší uhlíkovou stopu, než grilovací brikety. A to až 6,8 kilogramů oxidu uhličitého na hodinu provozu.

Grilování

Čtvrtým, v Česku málo rozšířeným druhem, je pak gril solární, který využívá k ohřevu pokrmů koncentrované teplo ze slunečních paprsků, které odráží do středového válce. Díky vakuové izolaci dobře drží teplotu a funguje v podstatě jako uzavřená solární trouba. Ze všech zmíněných je to jediný typ, který nepotřebuje jiný vstup sluneční paprsky a jehož uhlíková stopa, pomineme-li výrobu samotného grilu, se rovná nule. Jeho nevýhodou je snížená účinnost během zimních měsíců nebo za deště, která je u některých modelů řešena pomocí tepelné baterie.

Grilování box

Jsme to, co jíme

Zdeněk Pohlreich říká: „Jezte lokálně!“ A má pravdu. Nezáleží ani tak na tom, že na gril hodíte biftek a ne třeba cuketu. Pokud ale zmíněný biftek objel polovinu planety, než se dostal na váš talíř, anebo ho vypěstoval váš de facto soused v ekologickém chovu ve vedlejší vsi, rozdíl už se pozná. Cesta, kterou jídlo urazí, je nejpodstatnějším faktorem, který byste měli brát v potaz. Lokální hovězí může mít skoro stejnou ekologickou stopu, jako krocan, který se projel z Kanady. A dát si kýtu z Argentiny je sice fajn, ale česká stračena se jí v rukou schopného kuchaře bez problémů vyrovná.

Ani zbytky z hostiny nemusí přijít úplně na zmar. Zeleninu, ovoce, maso a dokonce i popel z dřevěného uhlí je možné využít na vlastní kompost, anebo alespoň zanechat v kontejneru na biologický odpad.

Tak grilujte. Navzdory prvotnímu prohlášení není důvod nechat si zbytečně zkazit jednu z nejhezčích letních kratochvílí. Grilujte, opékejte, bavte se. A pamatujte, že záleží jen na vás, jak zeleně to uděláte.

button clanku