Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Jak nám krajinu válcují traktory

Když jsme po revoluci přejížděli západní hranice, všímali jsme si hlavně plných obchodů. Dnes nás daleko víc zaujmou rozdíly v krajině. Zatímco za hranicemi lemují silnice malá, mezemi a remízky rozdělená políčka, u nás je vystřídaly obří lány osázené jednou plodinou. Proč tomu tak je? A jaké to má dopady na naši krajinu, půdu a ekosystém?


Když jsme po revoluci přejížděli západní hranice, všímali jsme si hlavně plných obchodů. Dnes nás daleko víc zaujmou rozdíly v krajině. Zatímco za hranicemi lemují silnice malá, mezemi a remízky rozdělená políčka, u nás je vystřídaly obří lány osázené jednou plodinou. Proč tomu tak je? A jaké to má dopady na naši krajinu, půdu a ekosystém?

Čísla nejlépe dokazují, jak velký rozdíl panuje mezi správou zemědělské půdy v sousedících zemích. Například v Rakousku se 80 % všech farem vejde rozlohou do dvou hektarů a průměr EU se pohybuje kolem 15 ha. V Česku oproti tomu spravuje průměrná farma neuvěřitelných 133 hektarů. Zvyk obhospodařovávat půdu v takto obřích lánech si neseme z nešťastných 50. let, kdy na venkově proběhlo násilné vyvlastňování soukromých hospodářství a jejich kolektivizace do zemědělských družstev. Zpřetrhané tradice a vztah k půdě se nám bohužel nepodařilo dodnes napravit .

Půda v ČR

„Po revoluci nedošlo k navázání na předválečné rodinné hospodaření,“ vysvětluje v rozhovoru pro DVTV zemědělec Daniel Pitek, který se na pozemcích pod Milešovkou snaží vrátit krajině její původní ráz a funkci. „Půda zůstala z valné většiny ve vlastnictví zemědělských družstev a státních statků, které se jen přetransformovaly na akciové společnosti. Majitelé pokračují ve stejném stylu hospodaření, na jaký byli zvyklí za socialismu.“

Obhospodářovavaná půda

Podle Daniela Pitka péči o krajinu paradoxně výrazně uškodil okamžik, kdy jsme se stali součástí EU a do českého zemědělství začaly proudit peníze. Připomíná přitom, že dotace zemědělské činnosti jsou smysluplné a pokud by u nás byly účelně rozdělovány, mohly by krajině výrazně pomoct.

V současném nastavení českého zemědělství mají ale dotace přesně opačný efekt. Jejich největší část, takzvané „dotace na plochu“ (SAPS) nejsou podmíněné žádnou ekologickou a krajinotvornou činností. Jsou přidělovány pouze podle obdělávaných metrů půdy a největší zisk tedy přináší velkým zemědělským podnikům.


Jak to vypadalo před kolektivizací?

„Ráz dobře fungující krajiny se dodnes udržel v některých oblastech Sudet,“ říká Josef Čermák z organizace Pago Pago, která se zabývá ochranou a kultivací krajiny, monitorováním dopadu zemědělské činnosti a programy sázení stromů. „Krajina byla osázena vegetačními pásy ovocných stromů. Stromy lemovaly všechny vodoteče, meze, a vrchy, dělily půdu jak podélně, tak příčně. Lidé hospodařili na polích, která tak byla přirozeně chráněna před prudkým větrem, vysušováním a erozí půdy a zbytek krajiny byl přirozeně zarostlý lesem.“


„Do české krajiny proudí hodně peněz, ale přitom se zhoršuje kvalita půdy, roste eroze, snižuje se množství i kvalita vody, biodiverzita. Všechny základní ukazatele zdravé krajiny jsou horší a horší. Je to proto, že hospodáři nepřemýšlí dlouhodobě. O krajině neuvažují jako o domově, ale o nástroji zisku v horizontu jednoho účetního období,“ shrnuje Daniel Pitek. Pojďme se na problémy teď podívat trochu blíže.

Jak nám velkozemědělství bere vodu

Zemědělská velkovýroba narušuje absorpční vlastnosti půdy hned několika způsoby. Sdružování polí do velkých lánů znemožňuje výstavbu prvků, které v krajině vodu zadržují – remízků, lesů, tůní, mokřadů, nivních luk, potoků s přirozeným rozlivem.

Zádrž vody

Dalším velkým problémem je, že zemědělská půda často není proorávaná do hloubky a je pouze podmítána asi do 20 cm. Pod touto zkypřenou částí je zhutnělá vrstva, po které voda stéká pryč. Až čtvrtina polí navíc používá meliorační drenáže, které z nich odvádí vodu a umožňují posunout začátek prací na časnější jaro (není potřeba čekat, až pole po odtátí sněhu uschne).

Úbytku vody v půdě přispívá i používání těžké techniky. Zpráva o stavu životního prostředí v ČR uvádí, že v roce 2016 bylo zhutněním ohroženo přes 33 % zemědělské půdy. Zhruba 70 % těchto půd je ohroženo právě pojezdy traktorů a kombajnů. Dotační politika směřovaná na produkci biopaliv také způsobuje, že se z polí odváží do spaloven veškerá organická hmota. Právě sláma nebo umrtvené meziplodiny ale zabraňují vysychání půdy. Absorpci ovlivňuje i samotná kvalita půdy a obsah živé hmoty. Ta je v intenzivním zemědělství nahrazována syntetickými hnojivy a humusu v půdě je stále méně.

Oblasti postižené suchem

Jde to samozřejmě dělat i lépe. Kromě výstavby prvků zadržujících vodu a rozdělení polí na menší celky má zásadní vliv na absorpci půdy pórovitost v přechodových vrstvách. Aby nedošlo k vytvoření zhutněné nepropustné vrstvy, měli bychom půdu proorávat do větší hloubky a hloubku orby pravidelně měnit.

Vysychání také zabrání zakrytí holé půdy výsadbou meziplodin do širokých řádků, ponecháváním slámy a mulče na polích a používání organických hnojiv. VÚMOP v analýze upozorňuje, že pokud by zemědělci využívali doporučované půdoochranné technologie, mohla by se současná situace poměrně rychle změnit. Podle jejich propočtů by jen v průběhu jednoho roku zemědělská půda v ČR zadržela o více než miliardu m3 vody navíc.  

Půda mizí. Násobně rychleji, než by musela

Mizení půdy

Vodní eroze na území ČR potenciálně ohrožuje až 56,7 % zemědělské půdy, větrnou erozí je ohroženo 18,4 %. Souvisí z velké části s vysycháním krajiny a má podobné příčiny. Intenzivní zemědělská výroba erozi podstatně zrychluje pěstováním monokultur, nevhodnou orbou, nadužíváním umělých hnojiv a zvětšováním polí bez přirozených větrolamů. Za neochotou je na polích vytvářet stojí opět finanční důvody.

Eroze

Z remízků totiž zemědělci paradoxně platí pětinásobně vyšší daň než z orné půdy. Až začátkem letošního června ministerstvo financí ustoupilo. Pokud projde nový daňový balíček sněmovnou, budou remízky, větrolamy a jiné krajinné prvky bránící erozi, přispívající biodiverzitě a lepšímu zadržování vody osvobozeny od daně úplně.

Erozi se nejlépe brání zdravá půda s vysokým obsahem organické hmoty. Prospěje také zmenšení výměry polí, vysazování přerušovacích a zasakovacích pásů. Osazování okrajů polí travou, setí po vrstevnici, odkameňování a podrývání půdy, omezení pěstování širokořádkových plodin na svažitých polích. Větrné erozi nejúčinněji zabraňují přirozené větrolamy remízků, osázených kót a mezí.

Biodiverzita v krajině není co bývala

Jistě jste si všimli, že z lesů i luk ubývají ptáci a hmyz. Z intenzivně využívaných polí také mizí ve velkém žížaly, které jsou zásadní pro přirozenou obnovu půdy a prokypřování hlubších vrstev. Vliv velkozemědělství na biodiverzitu se dá dobře ukázat na příkladu žížal. Ty vyžadují k životu přibližně neutrální půdu (pH 5-7). Dusíkatá hnojiva, která dnes nahrazují dříve užívaný hnůj, ale půdu okyselují.

Biodiverzita

Žížaly, které v kyselé půdě přežijí, zabíjí ve velkém rotavátory používané namísto orby. S úbytkem žížal úzce souvisí úbytek ptáků, kteří jsou na nich závislí během jarního hnízdění, kdy je jiné přirozené potravy nedostatek.

Biodiverzita v ČR

U hmyzu je situace ještě kritičtější. Francisco Sánchez-Bayo z univerzity v Sydney, který zpracovával o úbytku hmyzu celosvětovou studii, vidí v intenzifikaci zemědělství hlavní příčinu. Hmyz ohrožuje vysoušení krajiny, kácení stromů a keřů, které dříve pole obklopovaly, používání syntetických hnojiv a zejména nových pesticidů napadajících nervový systém hmyzu. Hmyz podle studie začal ubývat už počátkem minulého století, proces se urychlil v 50. a 60. letech a za poslední dvě dekády po zavedení nových pesticidů dosáhl „alarmujících rozměrů“.

Jak z toho ven? Omezit hnojení umělými hnojivy a agresivních pesticidů.  Do půdy vracet organickou hmotu, v krajině vytvářet vodní plochy a agrolesnické prvky, ve kterých může sídlit hmyz a hnízdit ptáci.


Když se chce, tak to jde

I v Česku se najdou výjimky, které se o starají o to, aby si krajina uchovala svůj původní ráz a funkčnost. Podívejte se na medailonky tří kultivátorů krajiny z České republiky! 

Daniel Pitek

Koupil asi 600 hektarů zanedbaých pozemků pod Milešovkou. Na svažitých pozemcích byla pole s erodovanou chudou a suchou půdou. Daniel Pitek z nich odstranil meliorace, založil ovocné sady a remízky, na pastvinách nechává růst solitérní stromy a v krajině buduje systém potoků a tůní, který v suché oblasti srážkového stínu přirozeně zadržuje vodu. Do krajiny se během deseti let vrátil hmyz, netopýři a ohrožení černí čápi. Za svou činnost obdržel cenu Josefa Vavrouška za přínos k ochraně krajiny a životního prostředí.

Jiří Kejř

Hospodaří ve Všestudech na Chomutovsku. Kromě toho, že jako jeden z mála v regionu neopustil živočišnou výrobu, se intenzivně zabývá kultivací krajiny. Sází remízky, aleje a staví soustavu vodních nádrží. V areálu statku také zřídil odchovnu pro deset tisíc bažantů, které postupně vrací do přírody.

František Fabičovic

V roce 2000 skoupil 540 hektarů půdy mezi Lednicí, Podivínem a Rakvicemi na Břeclavsku. Přes protesty místních zemědělců, myslivců a kupodivu i ekologů na nich vytvořil chráněnou oboru. Obnovil v ní mrtvá ramena řeky Dyje, vybudoval systém čtrnácti nových tůní a čtyřicetihektarové jezero a vysázel 1500 stromů – převážně dubů. Dnes obora funguje jako plíce celé okolní oblasti. Do vzduchu pumpuje tisíce litrů vody, v krajině je od vytvoření obory dvakrát více drobné zvěře. Daří se zde i vysoké zvěři, obojživelníkům a ptactvu, začaly zde hnízdit husy velké a dokonce i orel královský.

button clanku