Jak se žije prasatům na biofarmě Sasov

Klasické velkochovy v současnosti představují velké téma napříč společenskou i politickou sférou. Díky modifikovanému krmivu, chemickým léčebným aditivům, hormonům a neetickému zacházení s chovanými zvířaty se proti těmto zemědělským podnikům obrací stále větší procento potenciálních spotřebitelů a úměrně s tím vzrůstá i počet sympatizantů s alternativními bio chovy, které veškeré výše zmíněné vlivy zcela eliminují.

Jedním z nich je i biofarma Sasov u Jihlavy unikátní především největším ekologickým chovem přeštického černostrakatého prasete v Čechách. Podnik s šestadvacetiletou tradicí zastává veškeré klasické hodnoty a postupy chovu a s láskou tak vkládá do svých zvířat to nejlepší, co jejich hospodářství nabízí. Majitel farmy Josef Sklenář věří ve své mnohaleté zkušenosti i přirozenou intuici, a tak zde naleznete mnoho unikátních přístupů, od připouštění kojících prasnic, přes chov zvířat v rozlehlých otevřených výbězích, až po přirozené páření, kdy si samec volně vybírá z celého harému prasnic.

1

Jaký je rozdíl mezi bio a klasickým chovem?
Ekologický chov se odlišuje hlavně volným, výrazně větším prostorem k pohybu chovaných zvířat. Stejně tak je pro ně důležité přirozené hledání potravy na polích, kde se nepoužívá chemie. To dále postupuje až k odmítání léčby zvířat chemickým léčivem, aby se do jejich masa posléze tyto látky nedostaly.

Z jakého důvodu jste pro svůj chov zvolil druh přeštického černostrakatého prasete?
Každým rokem na naší planetě ubývá několik tisíců volně žijících živočišných i rostlinných druhů, ovšem málokdo ví, že stejně tak přicházíme o tisíce zemědělských plemen a odrůd, které nám tady v jednotlivých krajích zanechali naši předci. Přeštické černostrakaté je přesně tím případem plemene před vyhynutím, a to zejména díky tučnosti jeho masa, které nevyhovuje současným požadavkům trhu.

Kde prasata chováte?
Prasata se u nás chovají klasicky ve stájích (především v zimních měsících), ovšem zejména ve venkovních výbězích, kde si dopřávají toho nejlepšího, co jim půda může nabídnout – rytí. Díky tomu mají možnost sbírat nejrůznější potvůrky, semínka, kořínky a další živiny a minerály nacházející se v půdě.  Konkrétně na tomto poli si velmi rádi pochutnají na planě rostoucím heřmánku, takže poté máme heřmánková prasátka. Rozloha výběhu pojímá několik hektarů.

Prasata se tedy živí pouze tím, co v zemi vyryjí, nebo je musíte přikrmovat?
Prasata v ekologickém chovu mají jeden velký handicap, protože je nechceme krmit upravovanými šroty z geneticky modifikované sóji – zkrátka nepřirozenými krmivy, které se běžně v konvenčních chovech užívají. Proto hledáme nejrůznější přírodní alternativy. Jednou z nich je i konopí. Máme zde rozlehlá konopná pole, jež zpracováváme, a zbytky pak končí u našich čuníků v krmítkách. Jedná se samozřejmě o technické konopí, i tak v sobě ovšem obsahuje mnoho prospěšných látek, které se posléze promítají do kvality masa.

1

Proč je pro čuníky rytí tak důležité?
Potřeby prasete nejsou jen o potravě a rozmnožování – velmi důležitá je pro ně také hra při hledání potravy. Rytí na pastvinách pro něj představuje ten nejpřirozenější pohyb. Pokud tato potřeba zůstává neuspokojena, prasátko trpí.

Jaký poměr samic a samců zde chováte?
Na naší farmě máme zhruba 100 prasnic černostrakatého a k tomu zhruba deset samců téhož plemene. K tomu máme ještě výkrm až osmi set prasat.

Z jakého důvodu připouštíte ještě kojící prasnice?
Jelikož u nás prasnice kojí třikrát déle než v klasických chovech, jednalo by se o velkou ekonomickou ztrátu. Proto jsme se již před dvaceti lety rozhodli, že budeme připouštět i kojící prasnice, a s největší pravděpodobností jsme jediná farma na světě, která takto postupuje.

Proč je pro selátka kojení mateřským mlékem tolik důležité?
Mláďata okamžitě po porodu sají mateřské mléko, které je absolutně nenahraditelným zdrojem vitaminů, minerálů a jiných ochranných látek. Málokdo ví, že selata dostávají nejvíce zdravých látek z mléka právě v době, kdy se od prasnice odstavují, a právě proto je my necháváme kojit trojnásobně dlouhou dobu, až do stáří devadesáti dnů. V konvenčních chovech se mateřské mléko nahrazuje mléčnými náhražkami – my se naopak daru mateřského mléka snažíme co nejvíce využít. Aby mléčná žláza vyprodukovala jeden litr mléka, musí jí protéct 500 litrů krve. Toto ohromné množství mléku dodává tolik důležité látky, které pak matka selátku předává.

1

Kojí samice jen své, nebo i cizí mláďata?
Představte si, že selata si najdou nejen vlastní mámu, ale dokonce i vlastní struk, takže když slyšíte nějaký boj, selátka si mezi sebou vyříkávají, komu daný struk patří. Žádoucí je, aby každé sele získalo svůj vlastní struk a mláďata tak mezi matkami nepřebíhala. Pokud by docházelo k takzvanému křížovému sání, mnoho slabších jedinců by nedostalo dostatečný příděl, a tak by zůstávalo pouze na tuhé stravě.

Jedním z unikátů vaší farmy je přirozené připouštění samců k samicím. Řekl byste mi o tom více?
Ekologické zemědělství je především o přirozenosti, a stejně jako je normální způsob rozmnožování vlastní nám lidem, tak i zvířatům, která chováme. Přirozená plemenitba znamená, že kanec je připouštěn napřímo, a ne pomocí inseminace.  U nás na farmě máme deset kanců a k nim připouštíme harém prasnic, které si on volí tak, jak mu příroda káže. Když se našim kancům připustit prasnice povede, čekáme tři měsíce, tři týdny a tři dny, než se narodí malé selátko.

Má přirozené páření vliv na menší degeneraci zvířat?
To je dobrá otázka. I odborná veřejnost přiznává, že z přirozené plemenitby vzchází více mláďat než v rámci inseminace.

Dodržují mezi sebou samci určitou hierarchii? Dochází k bojům?
Plemenní samci nemohou přijít do styku, protože by se klidně mohli i zabít. A ačkoli samce v jednotlivých rodinkách obměňujeme, nikdy se spolu nesmí potkat.

1

Funguje něco podobného i u samic?
Zde funguje podobný princip jako u samců, ale spíše v předbíhání se, která dříve zabřezne. Jedná se o boj v konkurenci zanechat určitou genetickou stopu. Prasnice, které nejsou na špičce hierarchie, neskončí jako lidé na okraji společnosti, naopak se přirozeně do kolektivu začlení. Maximálně se ke krmení dostanou déle než ostatní, jelikož ale zajišťujeme nadlimitní krmení pro všechna naše zvířata, k žádným problémům nedochází.

Jak často dochází k páření v poměru s inseminací?
Prasnice se bouká (ovuluje) jednou za tři týdny a během této doby ji může samec připouštět klidně i třikrát denně po dobu dvou až tří dnů.  Toto je hlavní rozdíl mezi klasickým způsobem a inseminací, během níž se využívá maximálně dvou dávek – u nás si prasátka mohou užívat bez jakéhokoli omezení.

Kastrujete vaše kance?
Ekologové chápou, že se vše nedá změřit či jasně klasifikovat a že pouze vlastní intuicí dokážou dělat věci správně. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme naše prasata přestali kastrovat. Jestlipak víte, že slovo vepřové pochází právě od pojmenování prasete, které je vykastrované? Když se z kance kastrací stane vepř, přichází o svoji přirozenost a my věříme, že se žlázami odchází i jeho samčí síla a vitalita. Kastrace je nepřirozený a velice bolestivý zákrok neslučující se s ekologickými zásadami. Mnoho studií ukázalo, že kastrace je zcela zbytečná. Maso ze starých kanců je cítit specifickým pachem, nicméně jelikož tato zvířata nestihnou pomalu ani dospět, je kastrace zcela zbytečná.

Jak vypadají vaše jatka?
Naší snahou je co největší eliminace stresových faktorů, a to i na samotném konci životů naší zvěře. Proto jsme postavili vlastní jatka, kde prasata do poslední chvíle nevědí, že jdou na smrt a ta přijde natolik rychle, že nestihnou trpět jakýmkoli stresem. A protože co je ekologické, je i ekonomické, tento milosrdný způsob se posléze odrazí i v kvalitě našich produktů. Je obecně známé, že stresové sloučeniny zamořují maso a to je dále takřka nevhodné pro jakoukoli konzumaci. Pro kvalitu masa je taktéž důležitá správná doba zrání, a čím je zvíře větší, tím déle by mu mělo být dopřáno. Na našich jatkách necháváme zrát dlouhodobě, což u prasat znamená sedm dní.

1

Jak a kam své výrobky dále distribuujete?
Propojení mezi zákazníkem a ekologickým zemědělcem bývá vždy mnohem bližší než u klasické produkce, kde se supermarket takřka stydí za svého producenta. U nás je to přesně naopak. Na naše produkty jme hrdí a necháváme to na nich znát. Dlouhou dobu si hrajeme s jejich jmény a vizualitou, což je velmi zajímavá a zábavná práce. Největším odbytištěm jsou drobní odběratelé, kteří nás dále prodávají v bio potravinách spolu s dalšími kvalitními produkty.

Je vaše farma otevřená pro veřejnost ?
Podle nás ekologické zemědělství nemůže být veřejnosti uzavřeno. Naopak se lidem každého věku snažíme ukázat, jak to u nás funguje. Míváme tu exkurze od mateřských škol až po univerzity, team buildingy a na podzim děláme větší akci pod názvem Bio zemědělský den s nejrůznějšími atrakcemi, na který se všichni můžete přijít podívat.

Témata:

Doporučujeme

Další
S Adélou Gondíkovou o jejím vztahu k přírodě a trvalé udržitelnosti