Jak vypadá budoucnost farmaření na Zemi i ve vesmíru

Žijeme v době, kdy již vyhlídky na kolonizaci rudé planety nejsou tak docela pošetilé, ale naopak se jim díky mílovým krokům technologického vývoje nezadržitelně blížíme. I přesto, že společnosti jako je americká SpaceX očekávají start pilotované mise na Mars v následujících několika letech, podobná vesmírná odysea s sebou přináší množství otázek, které budeme muset rozuzlit předtím, než se první astronauti odlepí od zemského povrchu.

Po svízelích spojených se samotnou přepravou a několikaměsíčním pobytem ve vesmíru ale narážíme na problém, který by se na první pohled mohl zdát zcela samozřejmý. Mezihvězdné stravování totiž, například na ISS, probíhá přípravou předbalených pokrmů, pocházejících ze Země, které tvoří podstatnou část nákladu zásobovacích misí. Takové řešení je ale pro potřeby prvních Marťanů velmi nepraktické vzhledem k objemu převážené potravy, její trvanlivosti, nemluvě o absenci dlouhodobého řešení po příletu. Tento problém proto zažehnul mnoho experimentů, kteří se snaží zefektivnit pěstební cyklus pro potřeby strávníků za hranicí naší atmosféry.

Jedním z nadšenců, kteří se postavili výzvě soběstačného zemědělství, je i Jeff Raymond z amerického Washingtonu. Na pozemku svojí farmy proto v průběhu několika let navrhnul a sám vybudoval netradiční farmu, na jejíž základech by se mohly stavět skleníky na povrchu rudé planety. Po letech strastí tak se svou ženou zprovoznil systém, který ke srovnatelnému výnosu potravy potřebuje o 90 % méně vody než běžné zemědělské metody.

Základním kamenem farmy je technika akvaponie, která z pěstební rovnice vyřazuje půdu v tradičním slova smyslu a do koloběhu přidává další živočišný druh v podobě ryb, jejichž výměšky představují hlavní zdroj živin pro rostliny. Místo hlíny jsou rostlinky ukotvené v suti lávového kamene, který nezadržuje vodu a pomáhá s přeměnou látek obsažených ve vodě. Voda poté cirkuluje zpátky do nádrží na ryby a proces se neustále opakuje v předem daných časových intervalech.

Po zapracování trochy elektrikářského a programátorského umu se Jeffovi podařilo celý systém zautomatizovat a jeho chod tak v běžném provozu nevyžaduje takřka žádný lidský zásah. Pro bezproblémový chod je ale pochopitelně zapotřebí i elektrická energie. Tu na washingtonských pláních získávají z přilehlých solárních panelů, které plně pokrývají spotřebu farmy a přebytky odesílají do rozvodné sítě. Nevýhoda takového řešení ale spočívá v nepředvídatelnosti okolních podmínek, které mohou, ať už na Zemi nebo na Marsu, zanést panely nečistotami nebo způsobit jejich poškození a snížit či úplně zastavit výrobu energie.

Posledním dílem skládanky je anaerobní jímka, která obsahuje bakterie rozkládající organické zbytky z pěstování za vzniku metanu. Ten je dále využitelný například k vytápění; v kontextu cestování vesmírem je ale jeho využití podstatně širší, například jako příměs raketového paliva. Dostatečná produkce metanu je ale závislá na množství zpracovaného odpadního materiálu, který je v měřítku Jeffovy farmy nedostatečný pro jeho efektivní využití.

Experiment Jeffa Raymonda je prvním svého druhu, který přináší řešení problémů potravy i energie v jednom kompaktním balení. I kdyby se ale následovník washingtonského skleníku nepodíval za hranice naší atmosféry, představuje naději i pro mnoho nehostinných nebo odlehlých oblastí, ve kterých zemědělství doteď nepřipadalo v úvahu. Teprve až si akvaponické farmaření úspěšně projde nespočtem proměnných a osvědčí se za každých podmínek, budeme mu moci svěřit do rukou životy několika prvních meziplanetárních kolonizátorů.

Více se o unikátním systému farmaření Jeffa Raymonda můžete dozvědět v přiloženém videu.

Témata:

Doporučujeme

Další
VIDEO: Jak komunita kutilů předčila baterie od Tesly