Jak vypadá první robotická farma na světě

Technologický pokrok a s ním spojená všeobecná automatizace jsou tématem blízké budoucnosti a předmětem mnoha vědeckých diskuzí a pokusů. Je proto logické, že se některá odvětví musí adaptovat novým možnostem a ustoupit modernizaci i na úkor lidské stopy. O podobnou revoluci zemědělství se pokoušejí na univerzitě Harper Adams, kde pěstování plodin vůbec poprvé svěřili do rukou robotům od prvního kontaktu s půdou až po sklizeň.

Zkraje loňského jara započal tým inženýrů a pěstebních odborníků z Precision Decisions svou misi za vypěstováním obilí bez sebemenšího lidského zásahu. Pod hlavičkou projektu Hands Free Hectare se tak vydali vstříc novému přístupu automatizovaného zemědělství, které se do té doby zaměřovalo pouze na dílčí činnosti spojené s pěstováním. Motivací projektu ale není jen osvojení nových technologií nebo zlehčení těžké práce na polích.

Se vzrůstající poptávkou po zemědělských plodinách stejnoměrně narůstá i velikost zemědělských strojů, které půdu obdělávají a sklízejí výpěstky s dosud nevídanou efektivitou. Negativem takového vývoje je ale zvýšená zátěž na půdu způsobena obrovskou hmotností stále větších pomůcek. To se v dlouhodobém měřítku odráží na živnosti takto obdělávané půdy a následně na růstu samotných plodin. Inženýři se proto nadchli pro myšlenku, ve které by farmář figuroval jako dirigent prakticky autonomní flotily menších strojů.

Na rozdíl od jiných automatizačních snah se projekt snaží pracovat se současnou nabídkou zemědělských strojů místo vývoje zcela nových zařízení, která by pro běžné farmáře představovala nadměrnou finanční zátěž. Cíl vytyčený tvůrci se snaží vyvinout systém, který by formou jednoduché instalace osamostatnil již dostupné traktory, rozprašovače a další nezbytné pomůcky navržené pro lidskou obsluhu. Součástí projektu je i zřízení datového centra, které by přijímalo data od systémů v terénu, a kontrolovalo tak průběh zemědělských úkonů.

Středobodem plánu se stal běžný traktor, který se inženýrům podařilo v řádu několika měsíců zcela zautomatizovat a ověřit jeho schopnosti na hektarovém pozemku v areálu univerzity Harper Adams. K základní orientaci traktor využívá signál GPS, který po vzoru autonomních dronů následuje určitou trasu vytyčenou průjezdnými body na koncích obdělávaného úseku. Budoucnost farmaření by tedy při navázání na experimentální systém obnášela pouze zmapování pole v digitálním prostoru a následné vytyčení trasy vyžadující zemědělský zásah.

Po úspěšném zasetí loni v létě se tým techniků přesunul k dalšímu technologickému oříšku ve formě blížící se sklizně. Autonomní systém ale v návrhu počítal s využitím různých zemědělských strojů, a proto neobnášela jeho adaptace z traktoru na kombajn větší technické problémy. I za použití malého kombajnu starého téměř čtvrt století se podařilo ječné klasy sklidit s úspěšností srovnatelnou s obvyklým postupem. Oproti očekávaným pěti tunám sklizně se systému podařilo nashromáždit jen o půl tuny obilí méně.

sklizeň

Pilotní projekt přinesl vedle úrody nedozírné množství poznatků, s jejichž pomocí inženýři pracovali na zdokonalování celého systému v průběhu zimy. I díky úspěšnému průběhu projektu a zájmu dalších oborových investorů budou automatické aplikace z dílny Hands Free Hectare znovu brázdit půdu od začátku další pěstební sezóny a dále se zdokonalovat. Ambicí autorů bude nasměrovat systém k širokému praktickému využití, které se pro farmáře stane atraktivním poté, co roboti na polích vyrovnají nebo dokonce předčí schopnosti zemědělců v terénu.

sklizeň
orání

Témata:

Doporučujeme

Další
Písek získává náskok díky spolupráci se zahraničím