Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Mikroplasty: neviditelný škůdce všude kolem nás

Povalující se plastovou lahev vidíme. Dokážeme na ni sáhnout a odstranit ji. V nejlepším případě ji znovu využijeme. Co ale dělat s odpadem, který pouhým okem nezahlédneme, zatím ho neumíme efektivně odstranit a je takřka všude? Řeč je o mikroplastech, které se dnes vyskytují ve vodě, vzduchu a půdě.


Podle svého původu se mikroplasty dělí do dvou kategorií – primární a sekundární. Primární mikroplast se do prostředí dostává přímo kvůli konkrétní lidské činnosti. Malé plastové částice jsou například hojně využívány v kosmetickém průmyslu. To jsou ty malé třeba modré perličky v zubních pastách nebo kuličky v peelingu. Najdeme je i v pracích prostředcích, impregnacích, nátěrech nebo syntetických textiliích.

Mikroplasty

Sekundární mikroplast pak vzniká rozpadem větších plastů. To způsobuje například mechanické opotřebení, působení chemických látek nebo světla, zkrátka degradace klasických plastových výrobků.

Jak dochází k znečištění?

Existují tři hlavní a největší zdroje znečišťování životního prostředí mikroplasty. Jedná se o praní syntetického prádla, oděr pneumatik a používání kosmetických produktů, které plastové částečky obsahují. Při praní textilií obsahujících akryl nebo polyester se do vody uvolňují plastová mikrovlákna, která následně končí v odpadních vodách.

Čističky odpadních vod, zatím nedokáží mikroplasty efektivně eliminovat, značná část vláken pak končí ve vodních tocích. Podle výzkumu vyprodukuje běžné stotisícové město denně až 400 kilogramů takového odpadu. Oděr pneumatik dokáže vyprodukovat až 20 gramů uvolněných mikroplastů na sto najetých kilometrů. V tomto případě částečky nejčastěji tvoří tzv. prachový plast, který se dostává do vzduchu.

Mikroplasty

Třetím největším zdrojem znečištění jsou kosmetické přípravky, které obsahují mikroperličky. Malé částečky končí v odpadních vodách a následně se dostávají do životního prostředí. Tento způsob znečištění se dá řešit nejsnáz. Podle plánů Evropské unie by se mělo zavést nová legislativá, která používání takových částic v kosmetickém průmyslu na území celé EU zakáže.

Jisté je akorát to, že máme problém

Výzkum výskytu mikroplastů v životním prostředí je poměrně novou záležitostí. Už teď je ale jasné, že částečky mají veliký vliv na vodní i suchozemské ekosystémy. Studie se zabývají fyzickým a chemickým vlivem mikroplastů na prostředí. O fyzický vliv se jedná ve chvíli, kdy organismus pozře mikroplastovou částečku nebo vlákno, které se uvolnilo z textilu. Kvůli své velikosti vodní živočichové často mikroplasty považují za potravu.

Mikroplasty

Taková strava způsobí, že má organismus snížený příjem nezbytných živit. Z výzkumu také vyplývá, že mikroplasty ve tvaru vlákna páchají více škody, protože se kvůli svému tvaru mohou snadněji zaseknout v trávicí soustavě. Postupně se kumulují a vytváří překážku pro průchod potravy. Tím ohrožují růst, reprodukci a vedou k vyhladovění malých vodních organismů.

Chemické vlivy mohou být přímé, tedy že se z plastových částic uvolňují nebezpečné látky přímo do prostředí, nebo nepřímé, kdy naopak mikroplasty nebezpečné látky nasají z okolí. Může se jednat o polychlorované bifenyly (PBC), polyaromatické uhlovodíky (POPs), organochlorované pesticidy, polybromované difenylethery, alkyfenoly a bistenol A. Tyto látky pak mohou ovlivňovat jak organismy samotné, tak se i přinášet v potravním řetězci.

Plastový bumerang

Před dvěma lety vyšla studie Neziskové společnosti Orb Media. Zkoumala, zda na mikroplasty narazíme i v pitné vodě. Sběr dat probíhal ve dvanácti zemích napříč kontinenty. Výsledky jsou značně znepokojující. V průměru 83 % všech odebraných vzorků pitné vody bylo kontaminováno mikroplasty. Nejvíce znečištěnou byla pitná voda v USA, kdy 94 % vzorků obsahovalo plastové částečky.

Mikroplasty

Na území České republiky prováděl výzkum Ústav pro hydrodynamiku, který potvrdil výskyt mikroplastů v surové i pitné vodě. Vzorky byly získány ze tří různých vodních úpraven v České republice. Všechny se nachází v osídlených, průmyslových oblastech, ale liší se typem vodního zdroje a technologií úprav. Látky jako PET (polyethylentereftalát), PP (polypropylen) a PE (polyethylen) byly přítomny ve všech vzorcích. Rozdíl v přítomnosti mikroplastů v surové a pitné vodě byl v průměru 70 – 83 %. Studie dokazuje nejenom přítomnost mikroplastů na území ČR ve vodních zdrojích, ale i to, že technologie neumí efektivně tyto látky z pitné vody odstranit.

Většina studií se zaměřuje na výskyt mikroplastů ve vodě a ve vodních živočiších. V Německu se zaměřili na výzkum plastových částic v půdě. Berlínská Freie Universität pod vedením Leibnizova institutu (Ústav sladkovodní ekologie a vnitrozemského rybářství, IGB) dokázala, že znečištění půdy dosahuje dokonce čtyřnásobku koncentrace mikroplastů oproti vodě.

Mikroplasty

Jak se plastové částice dostanou do půdy? Příčina je docela ironická. Zatímco se nepříliš zdárně snažíme zabránit vstupu plastových částic do vody, tak půdu si mikroplasty zanášíme vlastně schválně. Spolu s kalem z čistíren odpadních vody, který se používá jako přírodní hnojivo v zemědělství, se do půdy dostává značné množství plastových částic. Do zemědělské půdy, na které následně pěstujeme potraviny.

Tento výzkum upozorňuje i na to, že plastové částice během svého rozpadu získávají nové chemické i fyzikální vlastnosti a mohou z nich snadněji unikat do životního prostředí nebezpečné látky. Například bisfenol A je pro organismy toxický a mutagenní a vychyluje přirozenou hormonální hladinu.

Hledejme nejen v organismech

Dopad mikroplastů pro člověka zatím není úplně jasný. Výzkumy důsledků na lidské zdraví komplikuje fakt, že už téměř nelze najít lidskou populaci, která by mikroplasty nebyla zasažená. I přes nedostatek vzorků pro výzkum je ale jistá souvislost látek jako DEHP a BPA, které jsou obsaženy v plastech, s jevy jako snížení reprodukční schopnosti, rozvoj agresivního chování, rezistence vůči inzulínu nebo předčasné sexuální dospívání.

Mikroplasty

Výskyt mikroplastů v lidském těle potvrzuje i pilotní studie Vídeňské Lékařské univerzity. Výzkum se prozatím odehrál na osmi lidech z různých státu Evropy. Mikroplasty se objevily ve všech vzorcích lidské stolice. V průměru šlo o 20 částic mikroplastů na 10 gramů stolice. Nejčastěji se vyskytovaly látky známe jako PET, tedy polypropylen a polyethylentereftalát. Zkrátka materiály, ze kterých se vyrábí třeba plastové láhve.

Výzkumy zatím zmapovaly potenciální rizika mikroplastů pro lidské zdraví. Především jde o to, že plastové částice se dostávají do lidského těla a kvůli schopnosti vstřebávání chemikálie z vody mohou zanášet lidské tělo toxickými látkami. Zvyšuje se riziko, že člověk při konzumaci mořských plodů bude vystavěn karcinogenním a jiným škodlivým látkám. Podle vědeckých odhadů je v tuto chvíli v oceánech až 236 tun plovoucího mikroplastu.

Výzkum Univerzity z Gentu dokázal, že 99 % mikroplastových částic, které se dostanou do lidského těla, projde trávicím traktem a vyloučí se. Zbylé 1 % tvoří nanoplasty. Jsou to mikroskopická vlákna do velikosti 240 nanometrů, která mohou proniknout až do krevního oběhu a shromáždit se v lidském těle. Jaký bude vliv nanoplastů na lidské tělo a zdraví, zatím nikdo neví.

Plast k obědu?

Mikroplasty

V časopise Environmental Science and Technology vyšla studie amerických vědců o přítomnosti mikroplastů v potravinách. Výzkumníci vycházeli z předešlých studií, které se zabývaly množstvím plastových částic v mořských živočiších, cukru, pivu, balené a kohoutkové vody. Následně čísla aplikovali na americká vládní dietní doporučení a vypočítali, kolik mikroplastů člověk pravděpodobně zkonzumuje za rok.

Studie uvádí, že dospělý jedinec ročně sní až 50 000 kousku mikroplastů. Dítě pak o 10 000 méně. Vědci předpokládají, že ve skutečnosti je toto číslo o mnohem větší. Pro řadu potravin ještě neexistují studie, které by konkrétně vyvracely přítomnost mikroplastů. A protože je plastovými částečkami už kontaminována i zemědělská půda, dá se předpokládat, že je najdeme ve většině potravin. Dobrou chuť…

button clanku