„Moje práce je převést data v příběh, kterému všichni porozumí,“ říká režisér filmu Planeta oceán

Režisér a scénárista francouzského původu Michael Pitiot slavnostně zahájil 53. ročník festivalu populárně-vědeckých filmů AFO pořádného koncem dubna v Olomouci. Festival byl započat jeho nejznámějším filmem Planeta oceán (Planet Ocean) o rozmanitosti podmořského života a o vztahu člověka k němu z roku 2012. Dokument Planeta oceán získal několik mezinárodních ocenění a Pitiot ho spolu s režisérem Yannem Arthus-Bertrandem, se kterým na filmu pracoval, představili dokonce i při zasedání OSN. Jejich novějším počinem je dokument Terra z roku 2016, který se dívá na vztah lidstva k zvířatům.

Michael Pitiot má na filmařském kontě i dobrodružný dokument z dvouleté plavby vlastní lodí z Vietnamu do Francie, vytvořil dokumentární sérii o arktické výzkumné expedici a zfilmoval životy lidí, které spojuje Středozemní moře. V rozhovoru přiblížil motiv, s kterým dokumenty točí, a také prozradil, proč budoucnost vidí, navzdory důkazům ze svých filmů, pozitivně.

Pitiot
Režisér a scénárista Michael Pitiot ZDROJ: AFO

E.ON RÁDCE: JAK CHRÁNIT PŘÍRODU?

Kdy jste si prvně uvědomil, že lidé mají negativní vliv na životní prostředí?
Myslím, že jsem to vždycky věděl, ale nikdy jsem se tím neznepokojoval, nebyl to můj příběh. Poprvé jsem si začal uvědomovat vážnost situace během arktické mise, kterou jsem absolvoval s vědci, kteří vysvětlovali, jak se mění klima a jak oceán ovlivňovat mnoho věcí okolo. V tu chvíli jsem si začal uvědomovat, že jsem nic z toho nevěděl a jak až daleko zašla moje ignorance. Tak jsem začal být zvědavý a ptal jsem se na základní otázky. „Jak to funguje, kdo za to může a proč to tak funguje? Co je globální oteplování? A jaký je dopad lidstva na globální oteplování?“ Pokud o těchto otázkách skutečně přemýšlíte, otevřou se před vámi roky výzkumů. Existuje mnoho spletitých vysvětlení, takže se tématu musíte věnovat dlouhou dobu. Zlom byla arktická mise, a to není zas tak dávno, proběhla v roce 2006, takže letos to bude 12 let. Většinu svého života jsem strávil daleko od tohoto tématu, dnes už jsem ale odhodlaný za něj bojovat. 

Vždy na filmech spolupracujete s vědci?
Kromě filmů z expedic, kdy šlo o dobrodružství, tak ano. Na filmech, které mají spojitost s životem, planetou, ekologií nebo třeba s politikou, musíme pracovat se znalostmi, které nám dovolují porozumět celému mechanismu a zároveň jsou důvěryhodné a aktuální. Je zajímavé, jak rychle se dokáží měnit. Před deseti lety si všichni mysleli, že vyměnit jedno palivo za jiné, za biopalivo z přírodního produktu, bude dobrá volba. Dnes víme, že jsme se v tom mýlili, protože to poškozuje zase něco jiného. Takže jde o nepřetržitý proces, pořád potřebujeme nové informace a s vědci musíme být neustále ve spojení, aby nám mohli poskytovat vysvětlení. Občas jim nerozumím, tak je to složitější. Jsou velmi urputní, pro ně je spousta věcí samozřejmá. Ale pro ostatní lidi to samozřejmé není. A moje práce je převést data v příběh, kterému všichni porozumí.

Je to jedním z důvodů, proč jste vy a váš kolega Yann Arthus-Bertrand, režiséři a filmaři, na místo vědců, mluvili s předními představiteli OSN?
Dá se to tak říct. OSN dostává oficiální zprávy od vědců, kterých za rok dostanou stovky. Čtou je ale jenom specialisté, kteří až z nich vytvoří nějaký jednoduchý výtah s poznámkami pro ty, kteří rozhodují. V našem případě to bylo jiné, protože existovala jasná spojnice mezi nimi a příběhem. To si myslím, že byl důvod, proč jsme byli pozvaní, abychom před nimi prezentovali náš film. 

Jaké pro vás bylo mluvit před světovými leadery?
Je tam mnoho lidí, tak je to oslnivé. Na druhou stranu, když se za film snažíte bojovat po mnoho let, tak už vás nic nezastaví. Už se ničeho nebojíte. Všechnu svoji energii dáte do toho, aby se film mohl uskutečnit, a teď už ji můžu přesunout na to, aby se něco skutečně změnilo. To je samozřejmě složitější, já jen pomáhám aktivistům a lidem v oboru, kterých si cením za to, co dělají. Já se jenom snažím přesvědčit většinového diváka, je strašně důležité dělat filmy pro všechny. Nechci stresovat lidi a říkat jim, že nemají pravdu a že je to všechno jejich vina, myslím si, že takhle to nejde dělat. Já preferuju, když to podáme stylem „zamyslete se nad tím a uvědomte si, že jsme toho součástí a tohle je život, který máme. A zkuste vyjednávat. Je to jen jiná strategie. Nemyslím si, že to mění svět, ale pomáhá to rozumět věcem. 

Překvapilo vás, že se chtěli podílet takové společnosti, jako je Universal a Disney?
Ale oni jsou také součástí. V současné době jsme na počátku změn a jsem si jistý, že budeme mít šanci na změnu. Nic není ztracené, nejsme uvězněni v pasti bez dalších možností. Čas jde proti nám, ale myslím, že změna k lepšímu přijde. Teď jsme na začátku, takže velké firmy jako Universal, Disney, Omega, ale i další sponzoři našich filmů čelí strategické volbě. Za 20, za 50 let to budou firmy, které byly schopné udělat změnu a přemýšlely nad budoucností. A pak ty ostatní. 

Zpozoroval jste za svůj život nějakou změnu chování a respektu k přírodě a životnímu prostředí?
Nějakou ano, nejsem ještě tak starý. Ale když jsem byl malý, tak ekologové byli bráni jako ti divní lidé, kteří žijí v lese, mají plnovousy a kolovaly i pomluvy o tom, že pobíhají napůl nazí. Dneska je to nesmysl. V dnešní době se můžeme bavit o ekologii všude, v kanceláři, v baru, ve škole. Jde o dobrou změnu, není dostačující, ale je to posun.

E.ON RÁDCE: JAK CHRÁNIT PŘÍRODU?

Hodně cestujete. Dokážete říct, jaká země je nejlepší v ochraně životního prostředí?
Pro hledání odpovědi na tuhle otázku se musíme podívat na velikost státu, počet obyvatel a na různé výzvy, kterým musí čelit. Když si například vezmete Kostariku, tak ti jsou šampióni ve všech kategoriích, protože se rozhodli striktně kontrolovat všechna svá teritoria a jsou velmi odpovědní. Ale jde o to, že Kostarika je malá země s malými potřebami. Takže jsou velmi rozdílní například od Číny, která zabírá ohromný prostor, má velký počet obyvatel, a co se týká znečištění vzduchu, je to tragédie. Na druhou stranu proti tomu podnikají výrazné kroky a jsou schopní během pár měsíců nebo let něco změnit s výrazným úspěchem. Upřímně jsem velmi zvědavý na Čínu, protože si myslím, že můžou spustit velkou změnu, větší, než si dokážeme představit. To je úžasné. V roce 2010 jsem byl pozvaný na Expo do Šanghaje a procházel jsem se po ulici poblíž města Suzhou. Uvědomil jsem si, že tam není žádný hluk, který by vycházel z motorů, a že všechny malé skútry, kterých je tam mnoho, jsou elektrické. To byl rok 2010. A jen rok předtím, kdy jsem tam byl, to tak nebylo. Pak jsem se dozvěděl, že pár měsíců předtím byl zaveden speciální zákon, který striktně zakazoval vjezd do centra města se spalovacím motorem. Všichni proto byli v pár měsících donuceni ke změně. Možná nešlo o nešťastnější řešení, ale i to je způsob, jakým se věci mění. A možná se ta změna rozšíří i do dalších zemí.

Jak vás všechny tyhle zkušenosti, práce s vědci a možnost to všechno vidět změnily?
Po konci natáčení filmu Terra jsem upadl do deprese. A to není způsob, jakým normálně žiju. Ale asi jsem byl přesycen ekologickými problémů a stupidními věcmi, které jsme schopní udělat, občas je toho až moc. Takže jsem musel udělat krok zpět a něco změnit. Takže mě to změnilo v tom smyslu, že chci zůstat naživu, chci si i nadále myslet, že se nám podaří uspět. To mi dodává sílu a energii. Moje filmy mě změnily, musím je dělat, musím na nich strávit roky, aby vznikly, je to moje volba. Mohl jsem dělat něco jiného, snil jsem o natáčení hraných filmů a měl jsem v hlavě mnoho dalších projektů, ale všechno tohle se odsunulo a já dělám svou část, svůj podílu, a to je dobrý pocit. 

Témata:

Doporučujeme

Další
Jak se recykluje na jedné z největších českých kompostáren