RETRO: Předchůdce vysokorychlostních vlaků, který bohužel žádného pasažéra nesvezl

Než vlaky dovedly přepravovat své cestující závratnou rychlostí na rychlodráhách, předcházela tomu léta nového uvažovaní nad celým konceptem železniční dopravy. Dávno předtím, než vagóny levitovaly na magnetických polštářích, měl být francouzský důvtip zdrojem revoluční proměny, která by vlaky povznesla vysoko nad rychlosti běžných pozemních dopravních prostředků.

V roce 1963 přišel inženýr Jean Bertin s přelomovou myšlenkou – vyzvednout vlak nad kolejiště tak, aby plul na vzduchovém polštáři, a minimalizovat tak tření. Svůj záměr zhmotnil do podoby metrové zmenšeniny, která zaujala představitele francouzské správy železnic natolik, že nabídli svou finanční pomoc, a první prototyp do dvou let spatřil světlo světa.

Pragmaticky pojmenovaný stroj Aérotrain 01 byl poháněn třemi vrtulovými motory o kombinovaném výkonu 780 koní, které byly později nahrazeny tryskovými motory. Vzduchový polštář mezi soupravou a kolejnicí vytvářely dva padesátikoňové kompresory.

 

 

Záhy po dokončení konstrukce prvního prototypu byla pro účely testování zbudována bezmála sedmikilometrová testovací kolej u francouzského Gometz-le-Châtel.

O tři roky a další dva prototypy později vyjel na nový testovací úsek u Orlèans Aérotrain I80, který byl plnohodnotnou verzí vycházející z prvního zkonstruovaného modelu. Pětadvaceti metrový, jedenácti tunový kolos pro osmdesát cestujících byl poháněn dvěma tryskovými motory o kombinovaném výkonu přesahujícím 3000 koňských sil. K brzdění se používal zpětný pohon, ale pro případy nouze byla v pohotovosti i třecí brzda připravená přibrzdit o centrální kolej.

aerotrain
I přes mnohé konstrukční změny zůstal Jean Bertin věrný jednokolejnicovému monorailu. Foto: Daniel SIMON/Gamma-Rapho via Getty Images

Od prvních neuspokojivých výsledků, kdy vlaky dosahovaly „pouhých“ dvou set kilometrů v hodině, Aérotrain I80 už v prvních dnech svého testování dosáhl dvousetpadesátikilometrové rychlosti a po dalších úpravách se mu v březnu roku 1974 podařilo překonat rekord nejrychlejších pozemních kolejových vozidel zápisem 430,4 km/h.

Vzápětí po prolomení rekordu měla být vybudována dráha, která měla Aérotrainem spojovat pařížská letiště Orly a Roissy, a následně vznikl plán vybudovat linku mezi La Défense a Cergy. Z obou těchto projektů ale po krátké době sešlo a přednost dostala souběžně vyvíjená železniční platforma TGV.

Koncept Aérotrainu byl tak odkázán k záhubě, od které ji zachránil zájem z druhé strany oceánu. Za tímto účelem vznikla testovací kolej poblíž městečka Pueblo. Kvůli nedostatku financí a náhlé smrti hlavního inženýra Jeana Bertina se tak ani ve Spojených státech nepovedlo Aérotrain dostat do běžného provozu, a tyto pokrokové plány tak přišly vniveč.

Aérotrain je tak v dnešní době pouze vzdáleným prapředkem současných rychlovlaků Maglev, které kloužou na vzduchovém polštáři díky síle magnetického pole, které vytváří speciální elektromagnetická dráha. Tato technologie dominuje asijským rychlodrahám podobně jako TGV těm francouzským.

Témata:

Doporučujeme

Jak dosáhnout největších úspor za energie?

E.ON Rádce vám rád poradí, jak na to.