Rozhovor s botaničkou Klárou Hrdou o svobodné iniciativě Semínkovna: Osivo je základ našeho živobytí

Někteří z nás už v životě zkoušeli něco pěstovat alespoň pro potěšení. Ať už třeba pokojové květiny, zeleninu na zahradě, nebo bylinky v truhlíku. Dokážete si však představit, že byste byli vy a vaše rodina zcela závislí na tom, co vám na zahradě vyroste? V dnešní době už je potravní soběstačnost těžko představitelná. Na jednu stranu za to můžeme být rádi, na druhou nás to však v našem každodenním životě odtrhuje od reality zemědělské produkce, a tím pádem ani moc nevzbuzuje příliš velký zájem o to, jaká pravidla pro produkci naší potravy platí. Jídlo vnímáme spíš už jako odcizený spotřební produkt, pro který si kdykoliv a téměř v každou denní dobu můžeme zajet do supermarketu, jenž je jídla plný. A dostaneme tam v jakoukoliv sezonu, nač si vzpomeneme – od banánů přes rajčata až po bylinky. Češi se o to, co jedí, zajímají sice více než dřív – máme ale sílu a právo se na rozhodování o tom, co se v naší zemi vyprodukuje a co jíme, podílet?

Asi by nás hned nenapadlo, že něco tak malého, jako je semínko, má na naše životy velký vliv. Nejen o tom jsme si povídali s botaničkou působící v trojské botanické zahradě Klárou Hrdou, zakladatelkou svobodné iniciativy Semínkovna, která zájemcům umožňuje výměnu osiva i semenářských zkušeností.

smínkvna

Dobrý den, Kláro, jak nápad na Semínkovnu vznikl?
Klára Hrdá: Vystudovala jsem biologii a vždy jsem se hodně zajímala o rostliny a zahradničení. S rodinou jsme nějaký čas žili ve Francii. Tam jsme chodili po různých botanických a ekologických akcích, navštěvovali komunitní zahrady a sledovali různorodé občanské iniciativy. Jednou jsme se zúčastnili otevření tzv. Grainothèque – semínkovny, což mě zaujalo, a následně jsem si o problematice okolo osiv začala zjišťovat další informace. To, co jsem odhalila, mě hodně znepokojilo. Zejména proto, že jsem u nás v České republice o ničem podobném nikdy předtím neslyšela. Oslovila jsem Sébastiena Witteverta ze společnosti Grain de troc, který založil první grainothéque ve Francii, s tím, že bych ráda založila podobnou iniciativu i ve své zemi. Dostala jsem jeho svolení a ihned začala pracovat na webových stránkách, letácích a vytvořila logo. Sehnala jsem nadšence, kteří se ke mně přidali, a v srpnu roku 2015 jsem se zúčastnila založení první semínkovny. Iniciativa zaznamenala poměrně značný ohlas, dnes máme přes padesát semínkoven a stále se hlásí další lidé, což mě nesmírně těší. Obrovskou radost mám hlavně ze semínkoven, které vznikají ve školách, kde se na semenaření starých či místních odrůd podílejí učitelé spolu se svými žáky. Považuji to za nesmírně důležité.

„Dříve měl každý kraj svou vlastní odrůdu, nepěstovalo se všude totéž a biodiverzita byla větší."
Klára Hrdá

Měla jste pocit, že je v ČR nízká rozmanitost zemědělských plodin? Přispívá tomu používání tzv. F1 hybridního osiva, ze kterého vznikají např. zeleninové druhy, jež přežijí jen jednu sezonu, a sami si je nemůžeme namnožit?
Žijeme v době, kdy je všeho nadbytek, je to taková iluze nekonečného a pohodlného života. Když o tomto tématu člověk vůbec neví, tak mu vše, co se děje, přijde přirozené. Ale to je bohužel jen iluze, skutečnost je poněkud jiná a znepokojující. Mým hlavním cílem je začít o této problematice mluvit. Chci, aby lidé věděli, co se s osivem děje, a že existují staré odrůdy adaptované na naše české podmínky. Dříve měl každý kraj svou vlastní odrůdu, nepěstovalo se všude totéž a biodiverzita byla větší.

semínkovna

V čem můžou spočívat další rizika monopolní produkce F1 hybridů?
Pokud jde o komerční nabídku, v současné době skutečně neustále roste procento zastoupení F1 hybridů. Zároveň se v zemědělství uplatňuje velkoprodukce monokultur. Ruku v ruce to vede k poklesu množství pěstovaných odrůd a variet. Staré a osvědčené místní odrůdy mizí, upadají v zapomnění, vymírají. Schopnost a znalost domácího semenaření se vytrácí a osivo vhodné k semenaření pomalu a jistě mizí z trhu. Jen stěží dnes seženete „nehybridní“ osivo rajčat, mrkve a dalších. Například u okurek je již 100 % komerční nabídky jen a pouze F1 osivo. Objevuje se osivo tzv. terminátory. Tyto plodiny buď semena netvoří, nebo jsou neschopná klíčit. Jako pěstitelé jsme odkázáni na velkoproducenty, kteří samozřejmě určují cenu i nabídku. Produkce F1 hybridů je do jisté míry marketingový tah, zemědělci jsou odkázáni rok co rok kupovat nové osivo, tím je zajištěn odbyt. Velké firmy produkující osivo, těžící mnohdy z monopolního postavení na trhu, mají nad farmáři značnou moc, a nejen nad nimi. Zástupci těchto firem lobbují a ovlivňují vlády i legislativu jednotlivých zemí. Asi se shodneme, že tento stav není vůbec ideální. Taktéž trh s bio a farmářskými produkty se musí řídit danými a značně omezujícími zákony. Nabízené bio osivo je z velké části zároveň F1 hybridní. Pokud by někdo pěstoval a pak prodával odrůdy, které nejsou v registru ministerstva zemědělství (a jde z podstatné části o F1 hybridy), hrozí za to sankce ze strany státu.

„Porovnáme-li ale druhové bohatství dnes se stavem před sto lety, jsou data hodně zneklidňující."
Klára Hrdá

Proč je legislativa nastavená tímto způsobem?
Důvod leží již v době během druhé světové války a po ní, kdy bylo málo jídla a bylo potřeba zajistit přísun kvalitní potravy pro obyvatelstvo. Proto vznikl program pro pěstování spolehlivých odrůd, u kterých se předpokládala vyšší produkce. Zhruba v této době se začaly ve velkém prosazovat zejména F1 hybridní odrůdy. Zároveň s tím vznikly značně omezující zákony, které určovaly pravidla pro nakládání s osivem, a ty bohužel platí dodnes. Ačkoliv se situace od konce války postupem času zlepšila, ukázalo se, že daná legislativa producentům osiva vyhovuje. A v současné době tu není v podstatě žádná politická vůle tyto zákony změnit.

Nicméně, podobně jako se dříve věřilo ve spásný účinek DDT – tento postřik se masově užíval k potlačení hmyzích škůdců a až s odstupem času se prokázala jeho škodlivost – i masové pěstování F1 hybridů, velkoprodukce a monokultury se dnes ukazují jako problematické. Kromě jiného mají negativní dopady na biodiverzitu. Lidé tento problém často nevnímají jako palčivý, protože přeplněné supermarkety dělají dojem, že vše je v naprostém pořádku. Porovnáme-li ale druhové bohatství dnes se stavem před sto lety, jsou data hodně zneklidňující, zvláště vezmeme-li v úvahu značný pokles rozmanitosti zemědělských plodin. Zatímco naši předkové si mohli vybírat ze stovek odrůd, my máme k dispozici často jen desítky a situace se i dál zhoršuje. Objevují se navíc informace, že produkce F1 hybridů nemusí být do budoucna schopna dostatečně rychle reagovat na nové podmínky (změny klimatu, nové škůdce apod.), což by pro náš potravinový systém mohlo mít značně negativní dopady.

semínkovna

Je pravda, že se o tom takhle nemluví.
Ano. Je faktem, že kolem problematiky spojené s osivy panuje naprosté informační vakuum. Proto je jedním z poslání iniciativy Semínkovna šířit informace o tom, že tu tento problém existuje.  Vezmeme-li to do důsledku, tak jde přece o jídlo, a tím pádem o základ našeho živobytí. Ten, kdo má moc nad osivem, má do značné míry moc i nad námi samými. A my jako občané máme právo o tom vědět, potažmo na to nějak reagovat.

Věřím, že nejenom stát, ale i sami občané by měli mít možnost a právo starat se o druhové bohatství, které nám tu zanechali naši předkové. S tím je spojené právo na volné sdílení a výměnu osiva starých a často neregistrovaných a neregistrovatelných odrůd, které současná legislativa ve své podstatě neumožňuje. Jak už jsem zmínila, legislativa je takto nastavená desítky let a její důsledky nejsou občanům běžně známé. Absolutně chybí tlak zespoda od dostatečného počtu lidí, kteří by požadovali změnu a uvolnění těchto zákonů. A to se ani stát nemůže, pokud o tom veřejnost nic neví.

Příkladem změny zákona na základě tlaku informovaných obyvatel může být kauza francouzské společnosti Kokopelli, která prodává semena původních a často neregistrovaných odrůd. Kokopelli vedlo dlouhá léta spor s Baumaxem kvůli porušení zákonů a nekalé konkurenci. Díky tomu se o problematice dozvěděla širší veřejnost, za společnost Kokopelli se postavilo mnoho neziskových organizací, což otevřelo veřejnou diskuzi o logice a smyslu osivářské legislativy. Vznikl tlak ze strany veřejnosti na politiky, kteří nechtěli přijít o své voliče, a k částečným změnám v osivářské legislativě nakonec došlo. Věřím, že i zde v České republice jednou dojde k podobným změnám, protože ani Češi si nebudou chtít nechat vzít své místní odrůdy, a budou za ně bojovat.

„Semínkovna jako taková funguje na principu semínkové knihovny."
Klára Hrdá

Můžete vysvětlit, jak Semínkovna funguje?
Semínkovna je svobodná iniciativa a může se zapojit kdokoliv. Je to krabička nebo skříňka, zkrátka to, co se vám líbí jako „šiřiteli“ myšlenky semínkovny. Nikomu neurčuji, jak by měla semínkovna vypadat, jsou dána jen základní pravidla, která je třeba dodržet, iniciativa má své logo, nicméně zbytek je již na fantazii, pojetí a možnostech každého.  

Semínkovna jako taková funguje na principu „semínkové knihovny“, tomu odpovídá i název. Lidé do ní vkládají přebytky semínek ze své zahrádky a ke schránce může přijít kdokoliv a semínka si vypůjčit, vypěstovat si je a své přebytky zase vrátit, aby si je mohl vzít zase někdo další. Semenařit rajče, fazole nebo hrášek zvládne v podstatě každý. Své znalosti a zkušenosti ze semenaření si předáváme na setkáních, kurzech a dalších akcích, které se okolo semínkoven často pořádají.  

semínkovna

Na svém webu uvádíte, že semínka ze Semínkovny jsou bio. Kontrolujete jejich kvalitu?
Celé to funguje na základě důvěry. V pravidlech je uvedeno, že do semínkovny nepatří semínka z chemicky ošetřených rostlin hlavně z toho důvodu, aby se lidé zamysleli nad tím, jak se zelenina pěstuje, a zároveň u toho nezapomínali na přírodu. Toto pravidlo je jakýmsi stimulem, cestu si musí najít každý sám. Přechod k přírodnímu zahradničení totiž není snadný a může trvat i několik let. Je totiž často potřeba obnovit živiny v půdě, zvýšit druhové bohatství, nalákat predátory častých škůdců, kteří nám pomohou je regulovat atd. Zahradník mnohdy začíná doslova „od nuly“ a postupy se musí znovu naučit a vyladit je. Ne každý k tomu má příznivé podmínky. Pro lidi, kteří mají zahrádku obloženou jinými, kde se vše stříká, je to samozřejmě obtížnější než pro někoho, kdo bydlí na venkově a má zahradu otevřenou do přírody, kde žijí žáby, ještěrky, slepýši apod.   

Co byste poradila semenářům-začátečníkům?
V první řadě je potřeba si sehnat dobrou literaturu, jak na to. Osobně mohu doporučit knihu pana Dostálka Pěstujeme si vlastní semínka. Tam si nalistujete typ zeleniny, který chcete pěstovat, přečtete si o tom, co kdy, kolik, jak daleko od sebe sít… Když máte návod a držíte se ho, máte vyšší šanci uspět. Paradoxně mezi obtížnější skupiny na semenaření patří tykvovité. Pokud budete na jedné zahradě pěstovat různé variety dýní, cuket, patisonů atd., nedají vám semínka ze sklizených plodů v další sezoně uspokojivý výsledek. Tykvovité jsou totiž rostliny cizosprašné a mezi sebou se přirozeně hodně kříží. Nejjednodušší je pro začátečníky volit samosprašné a jednoleté typy zeleniny, ideálně začít s rajčaty, hráškem či saláty.

Témata:

Doporučujeme

Jak dosáhnout největších úspor za energie?

E.ON Rádce vám rád poradí, jak na to.