Rozhovor s Martinem Vágnerem: Proč je třeba pečovat o rozmanitost českých lesů


Sdílejte:

Všichni se shodneme na tom, že lesy jsou důležitou složkou naší přírody, o kterou je třeba pečovat. Vědci v Japonsku dokonce zjistili, že pobyt v lese příznivě působí na naše tělo a zdraví. Podoba lesů se však za posledních pár století radikálně změnila a čelí vážnému problému - nedostatku biodiversity. Jednoduše řečeno, je tu samý smrk vedle smrku a lesy nejsou dostatečně rozmanité na to, aby byly sami schopny se proti nemocem a škůdcům bránit. Martin Vágner je ředitelem Ústavu experimentální botaniky Akademie věd, kde se mimo jiné zabývají somatickou embryogenezí jehličnanů. Touto metodou jsou schopni namnožit vysoce odolné stromy a posléze je navrátit do českých lesů a přispět tak k jejich biodiversitě.

Co přesně je somatická embryogeneze?
Každá buňka se na začátku své ontogeneze může stát ještě úplně čímkoliv v rámci organismu dané rostliny. My tohoto využíváme a dokážeme vytvořit tkáňovou kulturu, což je taková beztvará hmota plná buněk přesně v tomto daném stavu. Ty se v hormonálně řízeném procesu posléze stávají somatickými embryi, která jsou schopná dozrát, vyklíčit a může z nich vyrůst normální strom.

Z jakého důvodu u vás průzkum probíhá?
V současné době je to modelový proces. O smrky zatím není zájem, spíše je v lesích smrků nadbytek a měly by se naředit jiným druhem. Nicméně tím, že poznáváme taje tohoto procesu u smrku, tak si připravujeme cestu na to, abychom byli schopni tento proces provádět třeba i u jedle a u jiných jehličnanů, které už jsou do lesů mnohem žádanější. Touto metodou bychom tedy mohli do lesů navracet nějaké, řekněme elitní stromy.

kolaz
Vlevo - embryogenní kultura smrku; vpravo - zralá somatická embrya smrku

Jak myslíte “elitní”?
Uvedu příklad. Když zahynuly lesy v Jizerských horách, tak na hřebenech zůstalo několik jedlí, které všechno přežily a bylo tedy vysoce žádoucí je namnožit. Takový strom by se v lese mohl stát důležitou a kvalitní složkou. Problém je, že takové stromy mají málo semen. Pokud se nám u takového stromu somatická embryogeneze podaří, mohli bychom ho v podstatě bez limitu namnožit.

Jak jsme na tom u nás v Česku s lesy?
Kromě několika výjimečných lokalit, které jsou chráněnými pralesy, tu máme všude již asi od 19. století hospodářské lesy. Ty mají poskytovat co největší užitek, což znamená produkci dřeva a možnost ošetřovat stromy za co nejmenší náklady. Takže u nás rostou víceméně smrkové monokultury. A taková monokultura je samozřejmě neuvěřitelně zranitelná. Stačí, aby přišel kůrovec a padá to, jak jsme ostatně již byli svědky na Šumavě.

Je zde tendence vysadit do lesů více druhů?
V hospodářských lesích zatím ne, tam to naráží na ekonomické zájmy těžařů. Pro ty je stále nejlepší, když mají smrk vedle smrku a můžou kácet, zajedou tam s těžkou technikou a nic jim nebrání. Na druhou stranu zde máme hory a chráněné oblasti, kde se na určitých územích podařilo do lesa dosázet druhy, které tam patří. A to je ta správná cesta.

V současné době u nás lesů přibývá, oproti třeba 17.-18. století. Paradoxně to přináší problém, protože ubývá mýtinek, které potřebuje k životu určitý druh živočichů a ti kvůli tomu vymírají.
Tohle je také poměrně významný problém, svoje by o tom hodiny namluvili entomologové. Souvisí to třeba s drastickým úbytkem motýlů v Česku, kteří byli zvyklí na to, že les v sobě měl paseky, malé porosty, mýtiny a zároveň na kraji lesů byly části luk, které nebyly koseny, nebo alespoň postupně. Tohle všechno neuvěřitelným způsobem přispívalo k biodiverzitě. Dnešní hospodářství, které se děje nárazově na velkých plochách tak vede k zániku mnoha druhů.

Co je klesáním biodiversity nejvíce ohroženo?
V první řadě určité druhy živočichů, kteří jsou již dnes vzácní a jsou téměř na vyhynutí. Ti mohou zmizet úplně, což by byla obrovská škoda. Druhou věcí je zranitelnost celého systému. Pak může nastat situace, kdy přijde nějaká patogenní houba, kůrovec, silný vítr, a nastane katastrofa.

Jak se dá taková katastrofa řešit?
Asi před pěti lety jsem měl možnost dělat průzkum na Šumavě a v Bavorsku. U nás jsme měli ty monokulturní lesy, těžce napadené kůrovcem, a po přechodu hranice jsme se dostali do míst, kde to všechno s kůrovcem proběhlo také, ale už před nějakými 20-30 lety. Němci to ale nechali tak, jak to bylo. Stromy popadaly a shnily, na jejich místech vyrostly nové stromy různých druhů, a díky tomu vznikla větší diversita. Co mě překvapilo, byl neuvěřitelný výskyt ptáků a motýlů, byl to naprosto šokující rozdíl.

kůrovec na šuamvě
Les na Šumavě napadený kůrovcem; Autor: Petr Vilgus

Kůrovec ze Šumavy se tedy v Bavorsku už zpětně neuchytil?
Pro kůrovce je ideální, když stojí smrk vedle smrku a může přelétat ze stromu na strom, tak vytvoří silné ohnisko. Přitom je fixován na to, že musí napadnout smrk v určitém vývoji. Mladý smrk nenapadne, ten se snadno ubrání. V okamžiku, kdy se dostane do lesa, který je různorodý, tak začne mít problém, protože další smrk k napadnutí najednou roste o něco dál, před ním zavazí jedle, a tak se nákaza v takovém lese nedokáže šířit. V Bavorsku samozřejmě ke kůrovcové kalamitě také dochází, ale v podstatně v menším měřítku: les nestejného stáří je pro kůrovce komplikací.

V čem spočívá největší problém při vytváření biodiversity?
Ve všem, kde je silná ekonomická lobby, která lesy vidí spíše jako krásné dřevo, které se musí vytěžit a prodat. Skvěle o tom teď mluvil jeden šumavský starosta, který říkal, že pro něj je území cenné jako takové a bude mít hodnotu i za 50, za 100 let. Jiný starosta zase říkal, že kdyby les, který je teď stejně mrtvý, pokáceli a postavili místo něj nějaké rekreační objekty, tak za to bude mít obec v dohledné době slušné peníze. Mám kamaráda, který si v Kašperských horách koupil pilu. Říkal, že teoreticky by pro něj bylo nejlepší propagovat, ať se těží co nejvíce. Jenže sám ví, že takový byznys by mu vydržel 5-10 let. Pak už by nebylo co těžit a mohl by to zabalit a z vydrancované krajiny se stěhovat jinam

Jste díky somatické embryogenezi schopni navracet biodiversitu do lesa?
Budeme schopni toho hodně napěstovat, ale je třeba si uvědomit, že všechny stromky namnožené z jednoho embrya budou identické a to biodiversitě příliš nepřispěje. Tahle metoda musí jít ruku v ruce i dalšími metodami.

Jak vypadá budoucnost lesů u nás za 10-20 let?
Jsem optimista a myslím, že lesy budou více diversní. Už dnes se k tomu směřuje v podobě závazných plánů, kdy jsou vlastníci lesů nuceni docela přísnými pravidly vysazovat různé druhy. Myslím, že za 20 let budou lesy výrazně pestřejší.

Témata:
Sdílejte:

Doporučujeme

Rozhovor s Martinem Vágnerem: Proč je třeba pečovat o rozmanitost českých lesů

Jak dosáhnout největších úspor za energie?

E.ON Rádce vám rád poradí, jak na to.