Rozhovor s profesorem Ivo Doleželem, členem poroty soutěže E.ON Energy Globe

Soutěž E.ON Energy Globe láká už desátým rokem stovky kutilů a spolků, ale i vědců, firem a obcí, kteří vzájemně měří síly svých ekologických projektů. Aby se mohl projekt ucházet o zisk vítězné trofeje, musí s sebou přinášet energetické úspory nebo jinak přispívat k ochraně životního prostředí. Projekt, který v národním kole porazí ostatní, má dokonce příležitost srovnat se s konkurencí z celého světa.

O vítězných projektech českých cen soutěže E.ON Energy Globe rozhoduje několikačlenná porota složená z předních vědců a odborníků, zabývajících se ekologií, energetikou a podobně. Jedním z porotců, který rozhoduje o osudech soutěžících v soutěži E.ON Energy Globe, je i přední český vědec, prof. Ing. Ivo Doležel, CSc., profesor Českého vysokého učení technického v Praze, který působil i jako ředitel Ústavu pro elektrotechniku AV ČR v Praze. Ivo Doležel je vedoucím katedry Teoretické elektrotechniky na FEL ZČU v Plzni a šéfredaktorem vědeckého časopisu Acta Technica. V rozhovoru nám pan profesor Doležel představil, co obdivuje na účastnících soutěže E.ON Energy Globe, jak vůbec probíhá rozhodovací proces takové soutěže a jak si dle jeho názoru stojí Česká republika v otázce ochrany přírody.

Jak dlouho jste porotcem v soutěži E.ON Energy Globe a jak jste se k této příležitosti vůbec dostal?
V současné době je to už devítiletá historie. Obrátil se na mě můj bývalý doktorand, který si na mě vzpomněl při sestavování poroty pro tuto soutěž. Na nabídku jsem přikývl s tím, že jsem velice vytížený a že na mě nebudou kladeny nepřiměřené časové požadavky. Odborné mi nevadí, ale ty časové ano. Pak jsem se dohodl s lidmi z vedení soutěže, a to už je 9 let.

Zatím se nemůžeme rovnat Rakousku, Švýcarsku či severským zemím, protože tam je ekologie a starost o přírodu v lidech „zarostlá“ mnoho let. ... Na druhé straně na jihu Evropy, například v Chorvatsku, Makedonii nebo místy i v Itálii či v Řecku, si lidé přírody váží jen velmi málo, pokud vůbec.
Profesor Ing. Ivo Doležel, CSc.

Je nějaký projekt, který Vás za tu dobu nejvíce zaujal a na který stále vzpomínáte?
Zaujalo mě více projektů. Každý porotce má svou optiku, kterou se na projekty dívá. Já se vždy na projekty díval tak, že by měly přinášet úspory, měly by být v rozumné míře reprodukovatelné a samozřejmě by měly zlepšovat kvalitu životního prostředí. Zaujala mě celá řada projektů. Například v roce 2011 se mi velice líbil rodinný domek Slaměnka. Jeho řešení bylo zcela neotřelé a velice líbivé. Majitel si celý dům vybudoval sám a sklidil velký úspěch nejen mezi porotci, ale i ve veřejném hlasování. Podobných projektů bylo ale víc, například hotel ve Valticích, kde se majitelé snažili minimalizovat spotřebu vody a tvorbu zbytečného odpadu. Takhle kdyby hospodařili všichni, vypadalo by to u nás zajímavěji. Co na mě rovněž učinilo výborný dojem, byla akce Ukliďme Česko. To je práce, která je na přírodě moc vidět, a v momentě, kdy se do akce zapojili i školní třídy, jsem ocenil skutečnost, jak nenásilně přivést děti k ekologickému myšlení.

Mohou se podle Vašeho názoru české projekty svým rozsahem a významem srovnávat se zahraničními ekologickými projekty?
Já bych řekl, že zcela ano. Zejména v oblasti, kde nepůsobí profesionálové, ale zanícení amatéři. V tomto směru mi přijdou české projekty mnohdy i lepší. Netroufl bych si porovnávat technologické možnosti větších projektů, řada států je na tom jistě lépe než my, ale co se týče ekologie, Česko se chová naprosto srovnatelně.

Česká republika si tedy podle Vás vede dobře z hlediska ochrany přírody a ekologie obecně?
Já bych řekl, že jsme někde na půl cesty. Zatím se nemůžeme rovnat Rakousku, Švýcarsku či severským zemím, protože tam je ekologie a starost o přírodu v lidech „zarostlá“ mnoho let. Když člověk navštíví malá rakouská a švýcarská městečka, je vidět, že tam je ekologické myšlení o mnoho dále. Na druhé straně na jihu Evropy, například v Chorvatsku, Makedonii nebo místy i v Itálii či v Řecku, si lidé přírody váží jen velmi málo, pokud vůbec.

EGA

Jak probíhá rozhodovací proces v soutěži E.ON Energy Globe? Najdete s kolegy shodu snadno?
U mnoha projektů se shoda nalezne celkem rychle. U některých ale dojde i k emocionálnějším debatám, kdy se každý porotce snaží vyargumentovat to své. Většinou se ale vše odehrává v poklidu a ve velice příjemné atmosféře. Známe se již mnoho let a víme, co od sebe můžeme vzájemně očekávat. Mimo to má diskuse velice schopné moderátory. Většinou je to tak, že u poloviny projektů proběhne vše hladce a u druhé poloviny se diskutuje lehce emocionálně, až lehce vášnivě, a to je právě na tom to krásné.

Sám vím, že když jsem se pouštěl do různých vědeckých projektů, bylo nejhorší v sobě nalézt odhodlání...
Profesor Ing. Ivo Doležel, CSc.

Co na soutěžících nejvíce oceňujete?
To, že se do projektu pustili. Sám vím, že když jsem se pouštěl do různých vědeckých projektů, bylo nejhorší v sobě nalézt odhodlání s vědomím, že musím zajistit všechny nezbytné podmínky projektu, zejména časové, kapacitní a finanční. Na soutěžících si vážím toho, že do toho šli a obětovali projektu spoustu času a leckdy i dost svých vlastních prostředků. Ne vždy totiž projekt uspěje a mnohdy může být i ztrátový.

Jak byste zhodnotil přínos udělování takových cen?
Opravdu si považuji to, že mám možnost být porotcem této soutěže. Člověk je díky tomu uprostřed dění a může sledovat, jak se situace v ekologii postupně zlepšuje, i když, jak už jsem řekl, do Švýcarů a Rakušanů máme ještě daleko. I u nás ale ekologie pomalu vstupuje do povědomí široké veřejnosti a přístup, který tu panoval po roce 1989, pomalu ustupuje. Je vidět, že i u nás si lidé okolního prostředí začínají vážit.

Témata:

Doporučujeme

Další
Získávání energie ze sopečné činnosti je daleko těžší a nepředvídatelnější, než by se mohlo zdát