„Spousta lidí přírodě ubližuje, aniž by to tušili, nejsou zlí,“ říká režisér dokumentu Planeta Česko Marián Polák

V programech kin dodnes můžete najít dokument s názvem Planeta Česko, který se setkal s pozitivním diváckým ohlasem. Není divu, dokument ukazuje krásy a rozmanitost české krajiny, flóry i fauny, která prospívá i na místech, kde by to jen málokdo čekal.

Režisér dokumentu a filmař Marián Polák se filmování přírody věnuje již několik let, proto byl tento projekt logickým vyústěním jeho dlouholetého pozorování přírody. V rozhovoru nám pověděl, proč lidé v dnešní době již nerozumí přírodě a jak je těžké natočit dokument tak, aby mu rozuměly i děti.

1
Režisér dokumentu a filmař Marián Polák

Váží si Češi přírody?
Jak kdo. Někdo si jí váží, někdo ne. Obecně se dá říct, že jsme rádi venku, jsme přírodní národ. Tradice trampingu tady přežívá, ale mám pocit, že ubylo všeobecné znalosti přírody. Všechno sice najdete na Googlu, ale když přijde na věc a jste v lese, tak lidé neznají ani běžné věci. To je chyba i školy, která všechno učí v lavicích a tam se nenaučíte vnímat přírodu. Myslím, že ubylo vnímavého pohybu, kdy se člověk jde jen projít a dívá se, co se kolem děje. Lidé nemají kontakt s krajinou, a proto jí ubližují. Ne proto, že by byli zlí, ale protože nerozumí vztahům v přírodě a nemají ke krajině a přírodě bližší vztah.

Jaká je podle vás nejhorší hrozba, která přírodě hrozí?
Lhostejnost. Když jsou emoce negativní nebo pozitivní, tak pořád jde o zájem, dá se o něčem mluvit a řešit to. Když ale přichází lhostejnost a nezájem, tak to je konec. Spousta lidí přírodě ubližuje, aniž by to tušili. Prostě se už od přírody vzdálili.

1

Překvapil vás někdo ohlasem na film, kdy by vám řekl, že si něco takového uvědomil nebo dosud něco přehlížel?
Docela jo. Od kamarádů, od kterých bych to nečekal, nebo i od úplně cizích lidí. Od těch mi doteď občas chodí zprávy, že to viděli a že si to neuvědomovali. To mě příjemně překvapilo. Hnusný zprávy mi nechodí.

Důležitý je i efekt kina. Musíte se do něj vypravit, jde o větší událost, hlavně třeba pro děti, které si to takhle budou pamatovat víc, než kdyby to viděly jenom v televizi.

Takže tím, že byl film uveden v kině, měl na diváky jiný efekt, než kdyby měl premiéru v televizi?
Určitě. Je to něco jiného, než když to jen dopoledne v televizi. Absolvoval jsem i řadu besed po projekcích a reakce diváků ukázala, že to mělo smysl. Až nás všechny překvapilo, že se to v kinech tak dlouho udrželo a že jsme měli takový ohlas. Ze začátku nikdo moc nevěřil tomu, že to bude fungovat v kinech a že to bude děti bavit.

1

Film jste věnoval dcerám. Změnil se jejich vztah k přírodě?
To ne, na to nestačí jen vidět film. Ony mají rády přírodu, ale jít samy ven je, podobně jako pro jejich vrstevníky, trochu za trest. Spoustu věcí znají, ale není to to dětství, jaké jsme měli my na vesnici, kdy jsme byli pořád venku. Dalekohled nebo fotoaparát byla velká vzácnost.  Dneska můžou děti cokoliv, natáčet, fotit, být pořád venku, ale nejsou. Ty naše v tomhle nejsou výjimkou.

Chodil jste i na školní projekce?
Já moc ne, ale školy si ve spolupráci s distributorem udělaly vlastní vzdělávací program, měli k tomu výukové materiály. Je fajn, že film byl použitelný i k takovému účelu. Když jsem se bavil s učiteli, tak říkají, že s dětmi nemají na co chodit. V kinech jsou animáky nebo hrdinské filmy, ale to není něco, kde by se škola mohla zapojit.

Tady máme my tvůrci dluh, dokumenty pro děti se netočí a hrané se omezují většinou jen na pohádky. Točí se filmy, které děti nezajímají, a možná je jako diváky ztrácíme, nevíme, jestli budou chodit do kina na české filmy, až vyrostou. Teď jsme si ověřili, že to funguje a že poptávka je velká.

1

Budete se v budoucnu víc zaměřovat na dětského diváka?
Planeta Česko bylo hodně inspirující, protože nás to donutilo zamyslet se nad tím, jaké filmy nás jako děti bavily, co jsme chtěly vidět, tak proč to nezkusit natočit teď sami? Hlavně u dětí vidíte hned, jestli je to baví. Buď se začnou už po pěti minutách ošívat, nebo zůstanou vnímat až do konce, a pak si o tom povídají nebo se nás třeba po projekci ptají. To je pro tvůrce silná energie. Takže pracujeme na hraném projektu pro děti, kde si budeme moci dovolit i popustit uzdu naší fantazii.

Co jste se při natáčení vy sám naučil?
Naučilo mě to myslet na diváka. Když točím pro dospělé, může to být velice artový film, a když to divák nepochopí, tak mu vysvětlím, jak jsem to myslel. Pro děti se to musí udělat tak, aby to chápaly na první dobrou. Učí nás to pokoře k tvorbě, že si nemůžeme točit cokoliv. Bavilo mě i komunikovat s divákem a není větší odměny, než když se celé kino plné dětí směje. Co jako tvůrce chtít víc...

1

Témata:

Doporučujeme

„Spousta lidí přírodě ubližuje, aniž by to tušili, nejsou zlí,“ říká režisér dokumentu Planeta Česko Marián Polák
Další
S iniciativou Na ovoce vstříc sadaření a původním odrůdám