Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Vedro je váš nový soused. Seznamte se!

Počet tropických a suchých dní každoročně roste na úkor srážek. Už šestým rokem zažíváme extrémní sucho a klimatickou změnu by popíral leda demagog. Zejména ve městech se člověk doslova griluje zaživa. Cest, jak postupně zmírnit panující vedra, se v současnosti nabízí několik. A všechny mají odstín zelené.


Předpověď na zítra: Sahara?

Zeleň sama o sobě bohužel nezmůže nic, když nebude mít z čeho a na čem růst. Chybí nám totiž voda. Podle některých prognóz můžeme do konce století na našem území očekávat nárůst průměrné roční teploty až o 3 °C. Kdo se těší na hřejivé klima, přeplněné Máchovo jezero a stesk nad tím, že Češi nemají své vlastní moře, bude ale zklamán.

Tropické, tedy takové dny, kdy se teplota vyšplhá nad 30 °C, jsou u nás historicky nejčastější na jižní Moravě a na zbytku území se vyskytují v malé míře, zhruba desetkrát do roka. Do roku 2030 se toto číslo v Česku pravděpodobně zdvojnásobí, v oblastech Moravy možná i ztrojnásobí. Extrémní sucho, které už šestým rokem svírá českou kotlinou, bude pravděpodobně pokračovat i v letech příštích. Zima nám sice opravdu nebude, mnoho koupání ve volné přírodě si však rovněž neužijeme. Vodní krize, o níž zatím slyšíme jen zpovzdálí, se totiž dotkne i nás.

Sucho

Česká kotlina se sice nepromění v druhou Saharu, krajina však dostane v následujících letech pořádně zabrat. Převažující zelenou a žlutou, na něž jsme zvyklí, nahradí vyprahlá hnědá. Vedle běžně pěstovaných plodin se objeví i další, odolnější a přizpůsobené teplotě a suchu. Jednou je například čirok, obilnina, které se daří na severu Afriky. V nížinách začnou vznikat polopouště, jaké známe ze středomořských regionů Itálie, nebo Španělska.

Zásadní otázka zní: „Lze tomu nějak zabránit?“

Od velkého k malému

Rozloha České republiky činí cca 7,88 milionů hektarů. Z toho zhruba 53 % plochy se využívá k zemědělství, na 34 % rostou lesy, 10 % tvoří zástavba a zbývající 3 % patří vodě. Rozlehlé lány půdy, které znamenaly z historického hlediska konkurenční výhodu, se svou prospěšností dnes tak trochu obrací proti nám.

zemědělství

Dílem je to kvůli těžké a špatně využíváné technice, nezbytné k obhospodařování polí o rozloze stovek hektarů, která přispívá k utužování povrchových půdních vrstev a činí je méně propustnými pro vodu i živiny. To vede k narušení cyklu přirozeného vypařování v krajině, který je velmi důležitý z hlediska tvorby srážek. Těch na našem území momentálně chybí asi 400 mm, což dělá zhruba jeden celý roční úhrn.

Druhým důvodem je nedostatečná péče o půdu jako takovou. Tu nyní z více než tří čtvrtin spravují gigantičtí soukromníci, kteří k ní nemají žádný osobní vztah a vidí ji pouze optikou ročních výnosů. Než na pěstovaných plodinách však záleží na způsobu, jakým se pěstují.

Řepka - box

Krajině jako celku pak nejvíc prospěje, pokud ji necháme vydechnout a navrátíme jí postupně její původní, přirozený ráz, který napomáhá zadržování vody. Prvním krokem, i když nesnadno proveditelným, je rozdělení hospodářských kolosů na menší celky. Pokračovat bychom měli zatravňováním a kde to lze a dává smysl, měli bychom přeměnit ornici na smíšené lesní porosty. Dalším krokem je revitalizace mokřadů, postupná obnova lužních lesů a budování sítí menších vodních nádrží napříč krajinou, z nichž bude možné v případě sucha zavlažovat okolí a které pouhou svou přítomností znatelně přispějí k ochlazení lokálního mikroklimatu. Některé odhady hovoří i o tisících nových rybníků, které krajina reálně postrádá.

Boj o zdravé lesy

Dr. Ing. Martin Možný z Českého hydrometeorologického ústavu vidí jako první zásadní krok změnu lidského uvažování o přírodě a krajině, pokud mají být změny znatelné:

„V podmínkách České republiky je primárně nutné postupně restrukturalizovat průmysl a energetiku. Změnit chování lidí, místo konzumu se začít chovat se k přírodě šetrně, zbytečně neplýtvat energiemi a vodou, citlivě volit adaptační opatření. Obecně by se mělo zabránit, aby docházelo k dalšímu úbytku zemědělské půdy díky zastavování území. Zemědělská výroba potřebuje snížit velikost půdních celků a zavést šetrnější hospodaření. V lesnictví je potřeba obnovit zničené plochy po kůrovcové kalamitě.“

Nedostatkem vody trpí především lesy složené ze smrkových monokultur, zejména ty na Vysočině a jižní Moravě. Smrk ztepilý, který v současnosti tvoří asi 53 % lesního porostu v Česku, je bohužel na trvající sucho velice náchylný, stejně jako na kalamitní situace. Ačkoliv stromy fungují jako přirozená přírodní klimatizace, mrtvý les pochopitelně žádné termoregulační schopnosti nemá. Abychom zabránili usychání a zániku lesů, musí se monokultury nahradit rozmanitějšími smíšenými lesy, v nichž získají větší podíl listnaté stromy. Těch je v Česku v tuto chvíli okolo jedné čtvrtiny, přičemž o ideálním stavu by se dalo mluvit při 65 %.

BOX - teplo

Přírodovědci a krajináři naštěstí nespí. Velmi zásadním počinem v oblasti krajinářského plánování je v současnosti Chytrá krajina Amálie nacházející se na Rakovnicku. Projekt odborníků z České zemědělské univerzity probíhá ve spolupráci s izraelským Volcani center. Na ploše 500 hektarů vzniká experiment, který by mohl ukázat správný směr krajinotvorbě na evropské úrovni. Několik kilometrů od Lán, záměrně v oblasti tzv. srážkového stínu, který má simulovat podmínky příštích let, vzniká síť mokřadů, rybníků a retenční nádrže, která poslouží k zavlažování polí v době extrémního sucha. Součástí projektu je i trojice parcel, na nichž se testují různé způsoby osetí a půdní eroze. Celkově bude iniciativa, která je v současnosti v druhém ze tří let výstavby, stát 50–100 milionů korun. Získané poznatky však tuto hodnotu víc než vyváží.

Velkoměsto jako pánev

Suchem sužovaný venkov je na tom ale ještě relativně dobře. To pravé grilování zažívají lidé tam, kde se zdržují v nejhojnějších počtech. Tropické noci, které si užívá především česká metropole, jsou dány fenoménem tzv. tepelných ostrovů. Praha v něm není v žádném případě ojedinělá. Nedostatečná odrazivost betonových, asfaltových a kamenných ploch domů (tzv. nízké albedo) zapříčiní, že tepelná energie ze slunce se nevyzáří zpět, ale shromažďuje se v průběhu dne v ulicích. A je to problém každého většího města.

Tepelná mapa Prahy

Tepelná mapa Prahy a okolí, červen 2019
Zdroj: Landsat

Teplotní rozdíl v městské oblasti oproti volné krajině může přes den činit 3–8 °C, v noci i 12 °C, protože nashromážděné teplo se z povrchů dlouho vyzařuje. K tomu město přispívá i svým vlastním, organicky produkovaným teplem z domácností, případně z klimatizací. Ochlazení prostřednictvím srážek ve městě bohužel nefunguje účinně, protože voda se na betonových neporézních površích nedrží, nemůže se vsáknout a téměř okamžitě mizí do kanalizace.

Tepelnými ostrovy produkované vedro, které vede k nepohodlí a zdravotním obtížím především u starší části populace, přispívá také ke vzniku nebezpečného přízemního ozonu a fotochemického smogu. Komunikace obklopené vyšší zástavbou pak vytvářejí tzv. městské kaňony, v nichž vzduch buď stojí a přispívá ke koncentraci výfukových plynů, nebo se pohybuje za vzniku prachových vírů.

Tepelný ostrov

K dalšímu šíření městské výhně do krajiny přispívá i zábor zemědělské půdy v  bezprostředním okolí metropolí a krajských měst, kde vyrůstají satelity skladových hal. Nad nimi může panovat skutečné peklo s denními teplotami 65–80 °C. Řešením v tomto případě jsou tzv. zelené fasády, které na našem území zatím příliš rozšířené nejsou. První vlaštovkou tohoto druhu je hala společnosti LIKO-Vo společnosti LIKO-S, specializující se na skleněné příčky a akustická řešení, otevřená letos u Slavkova. Součástí tohoto projektu je kromě zelené střechy a fasády s kořenovou čističkou vody také výsadba stromů v okolí objektů, což termoregulaci dále přispívá obrovskou měrou. Zatím jde o projekt ojedinělý, do budoucna se však má situace změnit.

Město zelené a bílé

Jako ideální řešení tepelných ostrovů se nabízí městská zeleň. Jeden zdravý, vzrostlý strom dokáže v létě odpařit až 200 litrů vody denně a tím efektivně regulovat okolní teplotu. Stromořadí navíc přispívají k přirozenému proudění vzduchu, snižují znečištění prachem, zachytávají oxid uhličitý a poskytují tolik žádoucí stín. I stromy však musí z něčeho žít. Marek Vácha, mluvčí Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (neboli IPR), k tomu dodává:

„Funkce stromů, jako je právě pozitivní vliv na mikroklima, není ve skutečnosti pouze funkcí jich samotných, ale i vodního cyklu a vody, kterou nezbytně potřebují. Je tedy stejně důležité neztratit jí odvedením do kanalizace, ale udržet ji v půdě dostupnou pro stromy. To je klíčový faktor zvláště v uličním stromořadí. Bez vody nemohou stromy narůst do potřebného objemu a vodu odpařovat v době, kdy je v ulici opravdu horko. Strom bez vody během horkých letních dnů raději ani nedýchá, aby přitom neztrácel cenou vláhu, takže i jeho schopnost ochlazovat samozřejmě klesá. Na nutnost lépe hospodařit s dešťovou vodou, například tak, aby byla dostupná pro stromy v ulici, se teprve připravujeme. Zatím se takto neuvažovalo. Říká se tomu dnes zeleno-modrá infrastruktura, aby se zdůraznil fakt, že jde stejně o vodu, jako o zeleň. Snahou naší kanceláře je tuto změnu v chápání i praxi dostat co nejdříve do veřejného života.“

Praha sama nemá problém s množstvím zeleně, ale spíše s její blízkostí k místům, kde se zdržují lidé. V mnoha částech Prahy chybí uliční stromořadí. Mezi běžně uváděné důvody patří, že tudy vedou sítě technické infrastruktury, a pro stromy tudíž není místo. Flora sama o sobě však sítím neškodí, jde především o spolupráci a ochotu správců sítí najít společné řešení.

IPR v tomto směru navrhl například úpravy do novely ČSN 736005 o uspořádání sítí v podzemním prostoru, které by stromy zohledňovaly. Narazil však na tvrdý odpor. V současné době hledá širší podporu a celou věc se podařilo dostat až na úroveň ministrů. Srovnáme-li přístup tuzemských politických struktur se zahraničím, je bohužel zastaralý. V sousední Vídni například už dnes pro všechny nové stavby platí povinnost mít vegetační střechu, v Hamburku jsou momentálně zelené vršky domů předmětem dotací a jiných pobídek.

Památky - box

Kromě vegetačních střech mohou být dalším krokem například chodníky nebo silnice z materiálů propouštějících vodu, případně s větší odrazivostí povrchů. Budoucnost měst není nikterak šedá, je bílá a zelená. Jen se jí musíme dočkat. Doufejme, že se dřív neupečeme.

button clanku