Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

2050: číslo vycucané z prstu, nebo datum, kdy už nebude cesty zpět?

Stanovit datum, do kterého máme šanci zachránit civilizaci, je dost složité. Spletenec kolem roku 2050 se nicméně dá rozmotat poměrně srozumitelně: svět za 30 let nezachráníme. Můžeme ho ale během těch 30 let začít spravovat. Nebo ho totálně poslat ke dnu.


Kde se ten letopočet vzal?

Rok 2050 jako nejzazší hranici, kdy by mělo lidstvo mít rozběhnutá opatření proti klimatickým změnám, stanovil ve své zprávě australský think tank Breakthrough National Centre for Climate Restoration. Autorsky se na něm podílel šéf výzkumu společnosti David Spratt a bývalý vysoký manažer petrolejářských a uhelných konglomerátů Ian Dunlop. Vzbudili s ní velký ohlas. Především proto, že její závěry jsou v porovnání s analýzami jiných komisí daleko drsnější.

INFOBOX 2050

Extrémní teploty způsobí rozvrat klimatických cyklů, katastrofální sucha, záplavy a masivní požáry přemění skoro třetinu planety v poušť. Dojde ke kolapsům celých ekosystémů od korálových bariér, přes Amazonské deštné pralesy, až po Arktickou ledovou pokrývku. Důsledkem budou hladomory, epidemie smrtelných nemocí, zátopy pobřežních oblastí. To vše vyústí v masivní migrační vlny čítající miliardy lidí, kteří nebudou mít jinou možnost, než se stěhovat do oblastí s lepšími podmínkami pro život.

Je to vážně tak horké?

Zpráva má samozřejmě své kritiky, kteří uznávají autorům jejich dobré úmysly, ale vyčítají jim přílišný pesimismus. Najdou se i takoví, kteří je rovnou obviňují z šíření nepodložených katastrofických scénářů. Rozporují například metodiku, s jakou se Breakthrough dopracoval k miliardě obyvatel donucených k migraci, když Světová Banka a další instituce operují s čísly o několik řádů nižšími.

Autoři v reakci na kritiku prohlásili, že vládní a mezinárodní organizace, jako je právě Světová banka nebo Mezivládní panel pro klimatickou změnu zaštítěný OSN, naopak nebezpečí podceňují. Tvrdí, že dělají příliš kompromisů kvůli financování a uhlazují nepříjemná fakta kvůli tomu, že jejich závěry musí podepisovat politici, jejichž voliči zkrátka drsnou pravdu nechtějí slyšet.

2050

Stejně tak ale mají Spratt a Dunlop i své zastánce. Mark Maslin, publicista a profesor geografie na University College London na adresu kritiků poznamenal, že by měli věnovat pozornost tomu, jak moc se zpráva Breaktrhough shoduje se závěry jiných institucí, včetně tak konzervativních jako americký Pentagon. „Možná nastal čas, aby politici začali brát tyto hrozivé scénáře vážně a začali něco dělat,“ dodal.

Co už se děje a na čem to můžeme pozorovat?

Voda

Už dnes nemá 1,1 miliardy lidí přístup k pitné vodě. Okolo 2,5 miliardy, tedy asi 36 % světové populace, žije v oblastech, kde jsou udržitelné zdroje pitné vody v ohrožení. Do roku 2050 tato už tak vysoká čísla razantně narostou. Organizace upozorňují, že už dnes je skoro třetina světových řek, zdroj vody pro asi tři miliardy lidí, ohrožená vyschnutím nebo vyschlá. Vysychání podpoří růst teplot a zapříčiní masivní požáry. Podle analýz MIT bude v roce 2050 na Zemi žít 9,7 miliard lidí a z toho se celých 5 miliard bude potýkat s nedostatkem vody pitné i užitkové, potřebné k pěstování potravin.

Ryby

Podle The Food and Agriculture Organization je už dnes 87 % rybí populace ve stavu akutního ohrožení přelovením nebo zcela vyhubená. Environmentální úřad napojený na OSN odhaduje, že při současném objemu lovu rybí populace do roku 2050 zkolabuje rybolov úplně. Kromě katastrofálního dopadu na mořský ekosystém, jehož následky nedovedeme ani odhadnout, tímto přijde asi 3 miliardy lidí o základ své diety a 10–12 % světové populace o zdroj obživy.

Jídlo

Každá dekáda rostoucích teplot nás připravuje asi o 2 % světové produkce potravin a to jak úbytkem úrodné půdy, tak šířením škůdců a nemocí do oblastí, kde jim nekonkurují přirození nepřátelé. Tento problém se dotýká především Afriky a Jižní Asie, tedy oblastí, kde se pěstuje velká část celkového objemu potravin. Do roku 2050 nejspíš přijdeme o 10 % výnosů pšenice, kukuřice a prosa. Cena rýže několikanásobně vzroste. Důsledkem budou hladomory. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že asi 3,6 milionů dětí bude trpět podvýživou a 4 miliony akutním hladem.

Nemoci

V současnosti zabíjí viry a bakterie se získanou odolností proti lékům asi 700 000 lidí za rok. V roce 2050 jejich počet naroste až na 10 milionů. Za nárůstem odolnosti zejména proti antibiotikům stojí jejich nadužívání v zemědělské a masné výrobě. Problémy budou způsobovat i nemoci šířící se z tropických a subtropických oblastí tam, kde jejich přenašeči kvůli chladu dosud nepřežívali. Do roku 2030 zemře podle WHO na malárii o ročně 60 tisíc lidí víc než dnes, kdy jich umírá na přes půl milionu. V roce 2050 bude 4,6 miliardy lidí žít s rizikem nákazy horečky dengue a šířit se bude pravděpodobně i cholera a další nemoci, které v našich končinách považujeme za vymýcené.

 

Co dělat? A co to do roku 2050 provede?

Věda zkoumající vliv lidské činnosti na klima je sice složitá, ale v základních principech máme poměrně jasno. Pokud chceme oteplování planety udržet na aspoň trochu únosné míře, musíme razantně snížit produkci skleníkových plynů, tedy především CO2, metanu, oxidu dusného a plynných sloučenin fluoru.

Ročně jich v atmosféře vlivem lidské činnosti přibude kolem 55 GT (miliard tun). Omezení předpokládá především přechod na obnovitelné zdroje energie, omezení masné výroby a plýtvání jídlem obecně a obnovení lesních porostů jako přirozených lapačů uhlíku z ovzduší. Mezinárodní sdružení vědců, výzkumníků a aktivistů Drawdown nastínilo ve své publikaci The Most Comprehensive Plan Ever Proposed to Reverse Global Warming několik scénářů a řešení.

Větrná energie

Navýšením podílu větrné energie z 3,7 % na 20 % celkového objemu výroby do roku 2050 by došlo k redukci skleníkových plynů o 84,6 GT.

Solární farmy

V současnosti generují asi 0,4 % světové produkce energie. Do roku 2050 by mělo jít o 10 % a víc.  Plánovaný objem výroby energie sníží množství skleníkových plynů o 36,9 GT.

Šetření jídlem

Až třetina všech potravin končí na skládkách. Snížením plýtvání o polovinu by do roku 2050 došlo ke snížení množství skleníkových plynů o 70,53 GT. Ušetřené potraviny by s rezervou uživily 800 milionů lidí trpících hladem.

Omezení masné výroby

Spotřeba masa se za posledních 50 let zdvojnásobila. Analýza OSN navíc předpovídá, že do roku 2050 naroste o dalších 76 %. V Oxfordu v roce 2016 zpracovali studii přechodu na převážně na rostlinnou stravu do roku 2050. Omezení výroby masa do té doby by snížilo množství skleníkových plynů o 66,11 GT.

Reforestace lesů a tropických pralesů

Rozloha tropických pralesů se snížila na necelých 5 % zemského povrchu. Obnovení vykáceného tropického pralesa na 435 milionech akrů do roku 2050 by snížilo obsah CO2 v atmosféře o 61,2 GT.

Máme ještě šanci katastrofu odvrátit?

Co by se stalo, kdybychom se dokázali dohodnout, uvědomili si, jak vážný problém před námi stojí a přestali se tvářit, že se nás netýká? Co kdybychom hned dnes zastavili průmysl, přestali cestovat, jezdit auty, přešli na veganskou stravu a vůbec produkovat skleníkové plyny? Za jak dlouho bychom se vrátili do klimatických podmínek našich předků?

Odpověď na tyto silně hypotetické otázky zní: Nikdy. Realita je taková, že uhlík, který jsme do atmosféry vypustili, už s námi zůstane. Bude se přesouvat z ovzduší do vody, země, rostlin a zvířat. Až za mnoho tisíc let se uloží do minerálů a ve formě nerostů nebo skořápek mořských živočichů se usadí na dně oceánů.

2050

Stejně jako se nezbavíme uhlíku, nezbavíme se ani rostoucích teplot. Alespoň tedy v dohledné době. Bill Collins, vedoucí ekologických a klimatických studií na Lawrence Berkeley National Lab, tvrdí, že bychom i při totální stopce produkce CO2 stejně zažili do konce století vzestup asi o 1°C. 

I kdybychom se tedy dohodli na drastických opatřeních, stejně bychom se v celkovém nárůstu teploty dostali nad 2 °C rozdílu v porovnání s předindustriální dobou. Tedy za hranici, nad kterou už budou trvalé změny klimatu se všemi důsledky neodvratitelné.

K tomu si uvědomme, že zastavení celého procesu lidského vlivu na klima neznamená jen zastavení emisí CO2. Museli bychom také znovu vysadit vykácené lesy. Totálně změnit způsob hospodaření s půdou, vodou a potravinami. I tak by ale teploty nadále stoupaly vlivem energie, kterou země a oceány naakumulovaly.

Až zhruba po 40 letech by možná došlo ke stabilizaci a ještě za delší dobu k eventuálnímu poklesu. Slovo „možná“ je nasnadě, protože teplejší ovzduší znamená více vodních par a tím pádem i zvyšování skleníkového efektu a menší schopnost planety uhlík přirozeně odbourávat. Nicméně, znamená to, že se máme přestat snažit?

Zpomalit, připravit a přizpůsobit se

„Jako profesor klimatických studií říkám svým studentům, ať se připravují na svět, který bude o 4 °C teplejší, a že bude asi i hůř,“ říká Richard Rood z University of Michigan. „I kdybychom zastavili emise dnes, nikdy se nepřeneseme do minulosti. Země se bude stále oteplovat. Co ale můžeme udělat, je proces zpomalit. Pokud skleníkové plyny budeme razantně omezovat a držet se ustanovení Pařížské dohody, získáme čas. Čas, který tak nutně potřebujeme na to, abychom se na život v nastávajících podmínkách mohli připravit. Neměli bychom se tedy snažit navrátit minulost. Musíme přemýšlet, jak zajistit co nejlepší budoucnost.“

Další články