Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Blíží se konec skládek v Česku?

Chvíli to vypadalo, že po skládkách komunálního odpadu zůstane v Česku do pěti let jen páchnoucí vzpomínka. Kvůli nejrůznějším lobby se z nich ale budeme těšit o něco déle. Oběhové hospodářství, v němž pod zemí končí jen nejnutnější minimum odpadů a zbytek je využit jinak, se nám však časem nevyhne. A čím dřív to bude, tím líp.


Jak funguje skládka

Skládka

Na začátku celého příběhu stojí jedna unijní vyhláška. Podle ní by členské státy EU měly přecházet na zelenější zpracovávání odpadu a před jeho pohřbíváním upřednostňovat ostatní způsoby zpracování. Ideálně by do roku 2035 mělo v zemi končit jen 10 % komunálního odpadu (dnes je to 45 %), 65 % by mělo jít na recyklace a 25 % na energetické zpracování. To znamená, že na skládku by odpad reálně putoval až v momentě, kdy jsou všechny ostatní způsoby jeho využití vyčerpané. Jsou skládky ale opravdu takové zlo?

Když se řekne skládka, vybaví se většině z nás obrovská a na první pohled krajně chaotická hromada, uježděná bagry a buldozery. Těm kulturnějším pak možná Kuky se vrací. Je-li skládka řízená, představuje však sama o sobě poměrně složitý mechanismus s přesně danou stavbou a funkcí. Záleží především na tom, pro jaký druh dál neupotřebitelného materiálu je dané úložiště určeno.

Základní typy jsou tři. Může to být buď inertní odpad, který v průběhu času nijak nepracuje, jako je sklo, struska nebo stavební materiál. Následuje ostatní odpad, zahrnující i odpad komunální, který pochází z domácností nebo firem a je ho zdaleka nejvíc. A konečně nebezpečný odpad, kam patří třeba chemikálie, výbušniny, elektronika a který vyžaduje speciální uskladnění.

Boxík - 3 typy skládek

Zkusme si nejdřív najít na skládkách něco pozitivního, než se do nich opřeme naplno. Je pravda, že mohou plnit funkci protihlukových nebo protivětrných náspů a valů a mohou přispívat k rekultivaci krajiny, jak se dnes děje například v oblasti severočeské hnědouhelné pánve. V realitě to znamená osázení povrchu skládky zelení a její pomalé začlenění do krajiny. Ačkoli podobných stolových hor v geologickém fondu českých luhů a hájů mnoho nemáme, takže pokud nejde o dříve zmíněnou výplň dolu, je podobný kopec zdálky patrný na sto honů.

A teď ta negativa, kterých je samozřejmě víc. Hlavním problémem skládky v krajině je pochopitelně zábor a znehodnocení půdy, která vyžaduje pozdější rekultivaci a není nadále vhodná ke všem druhům využití. Dále jde o znečišťování povrchových a podzemních vod unikajícími výluhy, v případě ovzduší pak zápachem nebo kouřem. Okolí skládky může znečišťovat odlétající materiál (to je zejména příklad neřízených skládek) nebo pendlující vozy, unikající plyny mohou vést ke vznícení či výbuchu. Biologický rozklad, který na skládce přirozeně probíhá, může také přitahovat hlodavce, ptáky, hmyz. Zmínění živočiši mohou následně šířit choroby nebo se na skládce nekontrolovatelně množit.

Rozkládání - boxík

Musíme si však uvědomit, že kromě zabírání místa a ošklivého zjevu by u řízené, odborně provozované skládky, která je pod dohledem, žádný ze zmíněných problémů neměl nastat. Taková skládka má totiž podloží pečlivě zajištěné proti průsakům několika vrstvami různých materiálů a je uspořádána v půlmetrových vrstvách, které se zhutňují a překrývají ze všech stran vhodnou zeminou. Rovněž je vybavena jednak drenážemi a vrty pro sběr bioplynu, jednak vhodným odvodem výluhů, pokud je nutné, aby se ve skládce nehromadily. A disponuje také zařízeními, která monitorují podmínky uvnitř haldy, takže v případě hrozícího nebezpečí je možné včas zakročit.

Hon na černé skládky

Problém dnes představují hlavně hromady odpadu, které vznikají nelegálně a bez odborného dozoru. Lidé na ně nejčastější vyhazují třeba starý nábytek, ale i elektrospotřebiče, autobaterie nebo jiné rizikové předměty. Za posledních šest let bylo v České republice zaznamenáno více než 10 000 černých skládek. Mnoho z nich se podařilo objevit a zlikvidovat i díky projektu Zmapujto.cz, jehož prostřednictvím má kdokoli možnost podobné odkladiště označit na mapě a rovnou ohlásit. Bezplatně a jednoduše. V současnosti server eviduje na území ČR přes 5 000 černých skládek, z toho jen 900 za posledních rok. S likvidací černých skládek pomáhá například i projekt Ukliďme Česko.

Skládka

Je s podivem, že nelegální skládky dosud vznikají v podobné hojnosti, vzhledem k tomu, že sběrné dvory, určené právě ke svozu nebezpečného odpadu, jsou k dispozici zdarma a najdete je v podstatě na každém kroku. Za svévolné založení skládky hrozí navíc pokuta až 50 tisíc Kč, která se v závislosti na velikosti odkladiště může vyšplhat až do výše 1 milionu. Následná likvidace odpadu také není úplně levný špás a každoročně zatěžuje obecní rozpočty v řádech statisíců. Určitě je to ale lepší, než ji nechat být.

Bezodpadové hospodářství

Nejvíce odpadu na osobu má v Evropě na svědomí Dánsko, které se v tomto ohledu na smutné první příčce drží několik posledních let. Podle statistiky z roku 2017 připadá v nejjižnější ze severských zemí ročně na člověka 781 kg odpadků. Česká republika je na tom o poznání líp – se svými 344 kilogramy na hlavu je v Unii třetí od konce, lepší už jsou jen Rumunsko a Polsko. Bouchat šampaňské, že konečně v něčem předháníme nordické sousedy, je ale předčasné. Z dánského odpadu totiž končí na skládkách jen asi 1 %, z toho českého je to skoro půlka. Ptáte se, co Dánové dělají se zbytkem?

Odpovědi jsou hned dvě, ale dají se shrnout pod jeden zastřešující pojem: oběhové hospodářství. To ve zkratce znamená, že v zájmu státu a podniků je jednak vyprodukovat odpadu co nejméně, jednak vzniklé množství smysluplně znovu využít. Buďto recyklací materiálu, anebo alespoň jeho dalším zpracováním v zařízení na energetické využití odpadu, zkráceně ZEVO.

ZEVO - boxík

Na rozdíl od běžné spalovny, která odpad pouze likviduje, využívá ZEVO odpady k výrobě elektřiny a tepla. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. koncové odpady, které již žádné využití nemají, významně tím ulevuje komunálním skládkám a zároveň nekonkuruje třídění a recyklaci. Jako bonus zařízení na energetické využití odpadu přispívají k šetření primárních paliv, jako je uhlí, ropa a plyn. A jsou téměř bezodpadová, takže nezamořují ovzduší, jako když se rozhodnete pomoci skládkám svépomocí a podpálíte hromadu pneumatik.

K naplnění na začátku zmíněného poměru 65 % odpadu k recyklaci, 25 % k energetickému využití a 10 % na skládku v současnosti chybí v Česku kapacita. Těch 750 tisíc tun odpadu, které jsou zařízení schopna ročně zpracovat, je totiž pro naplnění kvót potřeba minimálně zdvojnásobit. Podle Soni Jonášové, ředitelky Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN), to však nebude velký problém. Už nyní se počítá s výstavbou v pořadí pátého ZEVO v areálu elektrárny Mělník a další rozšíření se plánují.

Takže ať si skládkařská lobby říká, co chce, odpad půjde v budoucnu pod zem jen v tom nejnutnějším případě.

Další články