Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Čím topí Santa s Ježíškem?

Pokud také patříte mezi teplomilce, pravděpodobně vám samo slovní spojení polární kruh postaví chloupky na těle. I v těchto oblastech žijí lidé. Někteří dobrovolně, jiní kvůli svému povolání. Jakým způsobem ovlivňují své okolí? Jak energeticky náročné je v těchto oblastech prostě jen nezmrznout?


Jedním z národů, který tuto teplotní oblast, kde nula znamená léto, obývá dobrovolně a už po tisíciletí, jsou Inuité. Inuitské kmeny jsou zcela závislé na svém prostředí. Takže nic moc zeleniny, zato hodně medvědího, velrybího a tuleního masa. A právě tuleni jsou klíčoví i v oblasti energie ‒ tulení tuk je totiž jedním ze základních zdrojů tepla inuitských komunit. Větší inuitská města, jako třeba kanadský Kuujjuaq, však už dnes lemují stožáry elektrického vedení a i Inuité začínají energii importovat.

Čím topí Santa_1

Hurá do práce

Velké procento obyvatel věčně bílých plání zde však nemá trvalý pobyt. Jenom za severním polárním kruhem se nachází více než stovka výzkumných stanic, z nichž většina je stále v provozu. Přes sto sedmdesát dalších bychom našli na území antarktického kontinentu. Přesný počet základen vojenského typu není znám.

Čím topí Santa_infobox

Podle odborníků je to přitom právě potenciál vojenských základen v oblasti severního polárního kruhu, který přivedl garnituru Spojených států ke skromné myšlence koupit od Dánska Grónsko. Vzdušnou čarou je to totiž do Ruska, které co do počtu vojenských stanic za polárním kruhem také není úplně střídmé, přes bílou polární čepičku planety mnohem blíže. Nakonec právě v Grónsku leží nejsevernější armádní základna Spojených států – Thule, s kapacitou přibližně 650 lidí.

Kolik energie stojí stanice

Odpovědí na zimu jsou dodnes dieselové generátory, které zajišťují teplo i elektrickou energii a jejichž efektivita se i v těch lepších chvílích pohybuje kolem 50 %. Což nezní jako nejekologičtější aktivita na světě. Ještě donedávna šlo o jediný způsob zvyšující efektivitu, snižující dopad na své okolí a zachovávající stabilitu systému. I proto se inženýři z ekonomických důvodů zaměřovali spíše na zvyšování efektivity než na kompletní přeměnu. Podle odhadů jsou současné náklady na palivo v již zmiňované Thule zhruba dvanáct milionů dolarů ročně. Což zhruba odpovídá ročním energetickým nákladům 6000 českých domácností.

Čím topí Santa_2

Další příklad – čtveřice australských výzkumných základen na Antarktidě ročně spotřebuje 2,1 megalitrů dieselu, přičemž jeho spalováním vypustí do ovzduší 5,5 kilotun CO2. K čemuž je potřeba přičíst, že jistou ekologickou stopu způsobuje sama lodní doprava zásob, protože do dálných krajin sněhu a ledu je potřeba dovážet všechno. Nazpět lodí pak putuje především odpad.

Jde to i jinak

Využití dieselových agregátů je v současnosti nezbytné, hlavně kvůli zabezpečení stabilního přívodu energie. Kdykoliv je to možné, přecházejí však stanice na zelenější provoz. Sezónní základna Copacabana situovaná na Ostrově krále Jiřího funguje na směnný zelený provoz už bezmála 30 let – využívá přitom dva hlavní obnovitelné zdroje energie, kterých je v nehostinném regionu dostatek: slunce a vítr. Ty během šestiměsíčního provozu od října do března umožňují srazit účet za elektřinu až k nule. Nadbytečná, nevyužitá energie je ukládána do záložního úložiště.

Čím topí Santa_3

Před necelými dvěma měsíci ve východní Antarktidě zahájila provoz první stanice s nulovými emisemi – Princess Elisabeth Antarctica station. Poprvé bez dieselových agregátů. Střechy pokrývají vyvýšené solární panely, aby je nezanášel sníh. I kvůli využití potenciálu fotovoltaiky se však na stanici pracuje pouze v letním období – arktická noc lapání sluneční energie příliš neprospívá. Okolí základny lemují větrné turbíny. Devět vrstev pláště a zateplení brání úniku vzácného tepla. A ani vodu šestnácti obyvatelům stanice není potřeba dovážet – nakonec kolem jsou jí bohaté, byť zamrzlé, zásoby.

Do budoucna bude podobných zařízení jistě přibývat. Navzdory své nehostinnosti si i domov Santy Clause zaslouží co nejšetrnější přístup.

Další články