Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Čtyři roky od Paříže

Pařížská dohoda měla určit celosvětový směr v boji s globálním oteplováním. Před měsícem ale Spojené státy oficiálně zahájily administrativní odstup od smlouvy. Jak se odchod jednoho z největších znečišťovatelů projeví na ostatních státech? Co Pařížské dohodě předcházelo? A dodržuje České republika svoje závazky?


Vůbec největším milníkem pro uznání globálních problémů klimatu byl Summit Země. Jednalo se o konferenci OSN v roce 1992, která se konala v Riu de Janeiru. Na konferenci byla mimo jiné přijata Rámcová úmluva o změně klimatu, která zavazuje státy ke spolupráci při omezování produkce emisí skleníkových plynů. V návaznosti na úmluvu vznikl v roce 1997 Kjótský protokol, který ukládal všem vyspělým zemím snížit emise o 5 % oproti roku 1992. Závazky tohoto protokolu se bohužel naplnit nepodařilo. Jednání, která se v rámci něj konala, nicméně přinesla nový směr v řešení klimatických změn. V návaznosti na Kjótský protokol proto vznikla v roce 2015 Pařížská dohoda.

Pařížská dohoda_1

Paříž plná nadějí

Pod hlavičkou Úmluvy OSN o změně klimatu byla podepsaná Pařížská dohoda skoro všemi smluvními stranami. Dohoda se věnuje opatřením ke zmírnění a adaptaci na změny klimatu. Jejím hlavním cílem je zastavení růstu průměrné globální teploty nejlépe o 1,5 °C, maximálně o 2 °C ve srovnání s teplotami před průmyslovou revolucí.

Dále se dohoda zaměřuje také na nízkoemisní rozvoj, který ovšem nesmí ohrozit produkci potravin. Rozvinuté státy se také zavázaly k poskytování finanční pomoci rozvojovým zemím ve společném boji. Zelený klimatický fond (GCF), který je hlavním finančním nástrojem dohody, by měl od roku 2020 ekonomicky slabším státům rozdělovat ročně až sto miliard dolarů. Česká republika by se na této částce měla podílet příspěvkem ve výši cca 170 miliónů korun.

Největší kritika, které Pařížská dohoda čelí, se týká jejího postavení na dobrovolných závazcích každého státu. Smluvní strany sice musí nejpozději do roku 2020 prezentovat svoje vnitrostátně stanovené emisní závazky, nízkoemisní strategie a plány, ale pokud je nebudou plnit, nehrozí jim žádný postih.

Pařížská dohoda_infobox_1

Jeden z největších hráčů odstupuje

Pařížskou dohodou, kterou podepsal bývalý prezident USA Barack Obama, se Spojené státy zavázaly ke snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2025 o 26 % oproti roku 2005. Donald Trump tento závazek kritizoval už ve své volební kampani, takže příliš nepřekvapilo, když v červnu 2017 oznámil, že USA od Pařížské dohody odstupují. Podle Trumpa by do roku 2040 Pařížská dohoda stála Ameriku tři bilióny dolarů a vedla by ke ztrátě 6,5 miliónu pracovních míst. Lapidárně řečeno, přijetí Pařížské dohody by se Američanům ekonomicky nevyplatilo.

Pařížská dohoda_2

Problém spočívá v tom, že Spojené státy jsou druhým největším znečišťovatelem emisními plyny na světě a jejich odstoupením dostane boj za záchranu klimatu pořádnou ránu. Možná smrtelnou. Zástupci jiných států s Trumpovým rozhodnutím prudce nesouhlasili. Kritická reakce přišla i ze strany Američanů. Guvernéři celkem 24 amerických států založili Klimatickou alianci Spojených států a zavázali se Pařížskou dohodu dodržet bez ohledu na federální rozhodnutí. Dodržet dohodu chce i většina starostů velkých amerických měst.

Dlouhá vyjednávání

V roce 2018 se v Katovicích konala 24. konference OSN o změnách klimatu (COP24) a Pařížská dohoda byla opět hlavním tématem diskuzí. Před konferencí totiž vyšla zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), v níž stálo, že udržení nárůstu globální teploty pouze o 1,5 °C je možné pouze v případě přijetí drastických opatření s okamžitou platností.

Růst teplot už dnes přesáhl kvótu 1,2 °C. Kritické hodnoty a bod bez návratu, za nějž je považováno zvýšení o 2 °C a k němuž se vztahuje většina katastrofických scénářů, bychom se měli přiblížit kolem roku 2035. Do té doby je nutné radikálně omezit všechny aktivity, přispívající k planetárnímu oteplování. Se současně stanovenými cíli se však globální oteplování zastaví až na hodnotě 3 °C. V návaznosti na zprávu se na tudíž konferenci řešilo zvýšení závazků na snížení emisí skleníkových plynů. To vyvolalo hlavní konflikt mezi zástupci států. Proti byly především velcí producenti fosilních paliv – Rusko, Saudská Arábie a Kuvajt. Hlavním cílem COPu bylo přijetí pravidel, která by umožnila realizaci cílů Pařížské dohody. A to se podařilo. Na konferenci se rozhodlo, jakým způsobem se bude plnění dohody monitorovat a hlásit a jak budou probíhat emisní kontroly.

Pařížská dohoda_infobox_2

Konec hry

V listopadu 2019 Trumpova administrativa oficiálně oznámila OSN, že zahájila proces odstoupení od Pařížské dohody. Od smlouvy se možné odstoupit nejdříve po třech letech. V případě USA je to den po dalších prezidentských volbách. Stoupencům Pařížské dohody tedy zatím nezbývá doufat v nic jiného, než že Donald Trump další mandát neobhájí a jeho nástupce se rozhodne k dohodě opět připojit. V opětovném připojení není žádná překážka, nově příchozí stát musí jen respektovat již smluvené podmínky.

Odstoupení Spojených států se přímo dotkne rozvojových zemí, závislých v boji s klimatem na Zeleném klimatickém fondu, do něhož měly USA přispět třemi miliardami dolarů, žádné další státy se naštěstí neblahého příkladu USA následovat nechystají. Odchod tak velkého hráče neznamená nicméně jen úbytek financí, ale může se odrazit i na vůli a motivaci plnění dohody dalšími státy a pozitivně nahrát Číně. Ta totiž jakožto nyní ekonomicky nejsilnější smluvní strana dohody může použít peníze vložené do fondu ke zvýšení svého vlivu ve světě.

Pařížská dohoda_3

Česká republika ratifikovala Pařížskou dohodu jako poslední stát Evropské unie. Tím se zavázala, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990. Ke snižování emisí má pomáhat zateplování budov a domů, zvyšování podílu energií z obnovitelných zdrojů nejenom v domácnostech a podpora elektromobility. Ministerstvo životního prostředí ale uvádí, že pokud má k naplnění dohody dojít, bude nutné od roku 2020 přistoupit k mnohem razantnějším krokům. Ale ke kterým konkrétně, to zatím není jasno.

Další články