Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Doba pesticidová: Hubit hraboše a přitom se neotrávit

Diskuze o chemii v zemědělství připomínají dřímající sopku. Většinou jen tak pobublávají v pozadí. Stačí ale, aby se přemnožili hraboši, a agrochemické spory explodují na titulních stranách do nekonečného proudu protichůdných názorů, stanovisek a argumentačních faulů. Není divu – žádné jednoduché rozdělení na dobré a špatné v jejich případě neexistuje.


Titulkům navzdory – i agrochemikálie jsou v podstatě velmi užiteční pomocníci, bez kterých bychom naši neustále bující civilizaci dokázali stěží uživit. Mají ovšem i svá nepopiratelná negativa, která jsme ignorovali tak dlouho, dokud nám nezačala přerůstat přes hlavu. Slovo „dlouho“ v tomto případě platí doslova, protože chemické hubiče škůdců používáme od samých počátků zemědělské velkovýroby.

Pícniny se dokážou proti plevelům prosadit samy, okopaniny (například brambory) dokážeme ošetřit mechanicky. Obilniny, které tvoří základ naší výživy, se ale v prvních stádiích vývoje proti plevelům jen těžko prosazují. Rychle rostoucí rostliny plevele obírají výhonky obilí o světlo, vodu a živiny a v zahuštěném porostu podporují rozvoj houbových chorob. Bez vnějšího zásahu by tedy hrozila i ztráta celé sklizně.

Pesticidy1

Na malých polích se plevel původně vytrhával ručně. S rostoucími objemy výroby bylo ale potřeba začít uvažovat o něčem efektivnějším. První pokusy s roztoky modré a zelené skalice, které účinně hubily širokolisté plevele, proběhly ještě koncem 19. století. O padesát let později jsme už měli k dispozici selektivní herbicidy, celou škálu hubičů škodlivého hmyzu, živočichů a hub. Jejich vývoj rychle rostl, stejně tak narůstala i intenzita používání, s čímž samozřejmě přišly problémy.

Všeho moc škodí

Když odhlédneme od extrémních případů, jakým bylo třeba nechvalně známé DDT, zjistíme, že problém související s herbicidy a pesticidy se neskrývá ani tak v látkách samotných, jako v jejich nadužívání. Podle profesora Blahoslava Maršálka z Masarykovy univerzity v Brně je to poměrně zásadní problém:

„Nikdy v historii jsme v podzemních i povrchových vodách neměli pesticidy. Až do teď. Průšvih je v tom, že zásadně ovlivňují nervový, imunitní a konečně i reprodukční systém.“

Příkladem nadužívané látky může být třeba diskutovaný herbicid glyfosát obsažený v kontroverzním přípravku Roundup. I odborníci se shodují, že jeho přiměřené používání není nijak problematické. Jde o vysoce účinný herbicid se širokým záběrem, díky čemuž mohou zemědělci ošetřit pole pouze jednou a celkové množství použitých chemikálií snižovat. Vysoká účinnost ale bohužel svádí k jeho nasazování i v případech, kdy nic nehubí a jen usnadňuje zemědělcům práci. Běžně se například používá před sklizní plodin, jako jsou řepka, kukuřice, slunečnice a obilniny.

Pesticidy_box_1

Téměř zralé rostliny postříkané herbicidem začnou usychat a zaměří veškerou energii na produkci semen. Farmář díky tomu může nejenom dříve sklízet, ale má zároveň ve sklizni menší vlhkost zrn, což snižuje náklady na dosušování, usnadňuje skladování a celkově zvyšuje výnosy. Krátce nato čeká pole další „zálivka“, tentokrát zabraňující růstu plevele na sklizených polích, což je levnější a snazší než pole s vzrostlým plevelem zaorat, a dostat tak do půdy organickou hmotu potřebnou pro zadržování vody.

Ročně se takto do českých polí, ulic, parků a nádraží vylije skoro milion litrů glyfosátů (pro srovnání uveďme, že v roce 1999 to bylo jen asi 260 000 litrů). Celkově se spotřeba fungicidů, pesticidů, herbicidů a dalších ochranných prostředků pohybuje řádově v tisícovkách tun. Česko přitom patří v tomto ohledu ke spíše umírněným zemím. Podle údajů Agrární komory se například v Rakousku spotřebují na jeden hektar 3 kg pesticidů, ve Španělsku, Francii nebo Německu 3,4 kg a v Belgii až 8 kg. Českým zemědělcům stačí na hektar asi 1,9 kg pesticidů, jejichž spotřeba navíc meziročně klesá až o 9 %. V případě účinné látky glyfosát dokonce o 25 %.

Pesticidy2

Může za to jednak nadužívání, jednak rostoucí počet žalob obviňujících výrobce z prodeje karcinogenních látek, který přiměl Ministerstvo zemědělství k vydání částečného omezení používání. Zemědělci dnes už nesmí Roundup nasazovat plošně k urychlení dozrávání a vysušování úrody určené pro potravinářské účely, tedy hlavně na obiloviny, řepku a slunečnici. Přes tato dílčí omezení však na česká pole stále dopadá objem chemikálií, takže se nelze neptat: Kolik jich v naší půdě vlastně je?

Pesticidy, kam se podíváš

Na tuto otázku se zaměřil výše zmiňovaný RECETOX a jeho výsledky jsou poměrně alarmující.

Podle zprávy publikované v renomovaném odborném časopise Science of the Total Environment byl v 99 % testovaných půd detekován alespoň jeden pesticid. V 81 % vzorků překročila koncentrace alespoň jednoho pesticidu 0,01 mg/kg, což je hodnota, kterou vyhláška o ochraně zemědělského půdního fondu považuje za limitní. Více než polovina testovaných vzorků tuto hranici překročila u dvou a více pesticidů, jeden vzorek obsahoval nadlimitní hodnoty dokonce osmi chemikálií.

Pesticidy_box_2

V půdách se také velmi často vyskytovaly produkty rozkladu dvou toxických látek – simazinu a atrazinu, které se už deset let nesmí používat. Jestli vás takové údaje znepokojují, tak v případě vody jsou ještě vážnější. Podle informací Ministerstva životního prostředí byly naměřeny nadlimitní hodnoty sledovaných látek (tedy nejen pesticidů) u 86,8 % sledovaných vrtů a pramenů.

Obejdeme se bez nich?

Pod tíhou alarmujících čísel je snadné začít přemýšlet, co by se stalo, kdybychom zemědělství zbavili chemie úplně. V rozhovoru pro Český rozhlas tuto otázku dostal Jan Nedělník z Výzkumného ústavu pícninářského:

„Jak by vypadalo zemědělství bez chemie? Nevím. Nedovedu si ho představit. Pokud lidstvo bude chtít do budoucna získávat potravu z rostlin, tak se bez rostlinolékařství neobejde. Je to jeden ze základních pilířů pro to, abychom na náš stůl dostávali zdravé a bezpečné potraviny.“

Pesticidy3

Jeho tvrzení dokládají i konkrétní studie. Výzkumný ústav bramborářský například nedávno zkoumal důsledky omezení používání pesticidů v rozšířeném ochranném pásmu kolem nádrže Želivka. Zjistil, že první rok klesla výnosnost o 17–35 % a druhý rok až o 54 %. Omezovat nadužívání zemědělské chemie je tedy sice nezbytné, ale její úplnou eliminaci jde těžko obhájit, pokud bychom přicházeli o polovinu úrody. Naštěstí existují i kompromisní řešení, nebo aspoň snahy o jejich zavedení.

Pesticidy_box_3

O rozumné nastavení poměru mezi ochranou půdy a zachováním výnosů zemědělské výroby se snaží Národní akční plán ke snížení používání pesticidů v České republice. Byl schválen už v roce 2012 a vloni byl doplněn Akčním plánem k bezpečnému používání pesticidů v ČR do roku 2020. Cílem je snížit zbytky pesticidů v potravinách o 10 %, omezit používání chemických prostředků ohrožujících včelstva a upravit používání pesticidů podél dopravních komunikací a na nezemědělské půdě. Důraz je kladen také na ochranu spodní vody a uvažuje se i o vyhlášce podporující ekologické zemědělství v ochranných pásmech kolem vodních zdrojů.

Pesticidy4

Abychom se k takovému stavu dopracovali, budeme patrně muset přestat sušit řepku před sklizní pesticidy a přejít na moderní systém integrované ochrany rostlin. Začít od výběru pozemku, pokračovat výběrem odrůd vhodných pro konkrétní prostředí a chránit je šetrnou kombinací chemických, mechanických a biologických metod. Možná by prospěl také pohled do minulosti. Likvidovat hraboší nory hlubokou orbou a osázet pole remízky, kde mohou hnízdit dravci, je určitě šetrnější než zalévat přemnožené hlodavce jedem.  

Další články