Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Jak cestovat po Evropě, ušetřit a nenaštvat přírodu

Šestnáctiletá Greta Thunbergová přijela na konferenci o životním prostředí do Davosu vlakem. Účastníci summitu to vzali privátními letadly a mediální povyk byl na světě. Dá se ale dneska vůbec po Evropě, neřkuli po světě, cestovat ekologicky? A může si takovou šetrnost vůbec někdo dovolit?


Zlaté pravidlo

Pokud jste v odpověď na předchozí otázky doufali v nadšené ANO, následované zaručeným receptem, jak pomocí vzácného mechu z jižní Šumavy proměnit Škodu 120 ve stroj na zdravé ovzduší, musíme vás zklamat. Greta (nebo její PR manažer) si vlak nezvolila náhodou – demonstrovala stanovisko. Z hlediska dopadů na životní prostředí je železnice opravdu nejšetrnější varianta, jak cestovat. Co se nákladů na cestu a její trvání týče, už nikoli.

Vlak

Rychlou a pohodlnou dopravu pravděpodobně odnese příroda i vaše peněženka. Pokud se vydáte zelenou cestou, raději si na dovolenou vyšetřete pár dní a pár tisíc navíc. Jsou pro vás zásadní minimální náklady, takže raději sednete za volant vlastního vozu? Příroda znovu schytá facku, a to dokonce třikrát větší, než kdybyste letěli. Co tedy dělat?

Matematika cestování

Než si začnete vyčítat své činy vůči životnímu prostředí, uvědomte si jednu věc: zcela ekologický způsob cestování neexistuje. Nechcete-li oprášit bagančata, vyrazit do ciziny na kole nebo počkat, až Elon Musk propojí Brno Hyperloopem se zbytkem světa, vždycky po vás nějaká uhlíková stopa zůstane. Trik je v tom, najít kompromis.

Cestovatelé s batůžkem možná vychvalují možnost car sharingu, který zastupuje například platforma Blablacar, jako prostředku, jímž se za pár drobných dostanete odkudkoli kamkoli. Pokud jste ochotní vyjít vašemu řidiči vstříc a počítat s tím, že pro vás nepřijede přímo před dům. Jenomže právě roadtrip osobním vozem vychází v kalkulaci zdaleka nejhůř.

Cestování autem.

I když půjde o běžný nafťák s nízkou spotřebou třeba 5 litrů nafty na 100 kilometrů, vypustí za tuto vzdálenost zhruba 18 kg oxidu uhličitého. Pokud budeme pokračovat v příkladu s Blablacar a pojedeme třeba na výlet z Prahy do Berlína (jednosměrně cca 350 kilometrů), zahltíme ovzduší uhlíkovou stopou asi 63 kg CO2. Jestliže se rozhodneme tentýž výlet absolvovat rychlíkem, snížíme znečištění víc než desetkrát. Namísto čtyř stovek za spolujízdu ale dáme za vlak alespoň 760 Kč.

Nejekonomičtěji by v tomto případě vycházel Flixbus, což je společnost operující ve více než 20 zemích Evropy, od Portugalska až po Skandinávii. Velký komfort nečekejte, ale cena bude mnohdy stejná jako u car sharingu, vypuštěné zplodiny klesnou hned šestkrát a trochu nepohodlí neznamená na krátkou vzdálenost žádné martyrium. Jenže co když je cesta delší?

Kolem Evropy

Hned na začátek si dáme dobrou zprávu.

Box - doprava

Z prvního příkladu jsme záměrně vyloučili leteckou dopravu, v dalších případech už s ní ale počítat musíme. Protože do rovnice se nám pomalu vkrádá další důležitý faktor – cestovní čas.

Řekněme, že z výletu do Berlína chceme pokračovat dál do Paříže. Po zemi je to přes 1 000 kilometrů, vzdušnou čarou jen o něco málo míň. Zatímco letecky nám samotná cesta potrvá slabé dvě hodinky, autem nebo vlakem už to bude deset a autobusem minimálně dvanáct hodin.

Pokud pojedeme vozem a budeme se snažit o maximální úspornost, na padesátilitrovou nádrž taktak dojedeme do cíle a za naftu necháme v přepočtu 1 600 Kč. Flixbus z Berlína do města prokletých básníků nás bude stát zhruba tisícovku. Za německý rychlík ICE necháme přinejlepším dva a půl tisíce. A letadlem? S nízkonákladovkou, jako je třeba Easyjet, se s trochou snahy dostaneme na osm stovek.

Berlín-Paříž box.

Pět neděl v autobusu aneb jak se z cestování nezbláznit

Pro poslední příklad jsme zvolili cestu z Madridu do Kodaně, o délce zhruba 2 500 kilometrů. Greta, kterou jsme zmiňovali v úvodu, jela do Švýcarska vlakem ze Stockholmu, což je o 700 kilometrů méně a cesta jí údajně trvala 32 hodin. Pro podobné vzdálenosti začínají být pozemní druhy hromadné dopravy komplikované.

Madrid - Kodaň - boxík

S Flixbusem s přestupem v Paříži strávíte na palubě autobusu 46 hodin, nepočítaje čas mezi přestupy, které nemusí nutně navazovat. Vlakem 10 hodin do Paříže, následně dalších 15 z Paříže do Kodaně, se dvěma přestupy. Autem to znamená alespoň den nepřetržité jízdy, pokud máte řidiče, kteří se mohou za volantem střídat. A letadlem? Jestliže zvolíte nízkonákladový španělský Vueling, za tři hodinky a kousek už se projedete na řetízkáči v Tivoli.

Aby byl výčet kompletní, měli bychom zmínit ještě jeden faktor, a sice obsazenost nebo vytíženost dopravních prostředků. Údaje v tabulkách jsme vypočítali na osobu. Jenže zatímco v autě se člověk sám klidně sveze, v autobusu nebo letadle to tak nebude. Tedy, pokud budete cestovat v autě v páru nebo jako čtyřčlenná rodina, můžete se s klidem dostat na půlku nebo dokonce čtvrtinu uvedeného čísla, což je pozitivní. V autobuse nebo letadle nic dělit nelze, pokud pojedete ve více lidech, stopa pro každého je daná průměrnou přepravní kapacitou. Pokud by chtěl být člověk navíc superdůsledný a na dovolenou pojede v autobuse shodou okolností jen on a řidič, stopa by se v konečném důsledku dělila mezi ně dva. Nikoliv mezi počet potenciálních pasažerů nebo počet lidí, kteří linku průměrně vytížují.

Cestování letadlem.

Co si z toho všeho odnést? Bez ohledu na gesto Grety Thunbergové je poměrně nasnadě, že na delší vzdálenosti jako běžní cestovatelé sáhnete po letadle. Je pravda, že vaše uhlíková stopa bude dvakrát větší než v autobuse a víc než čtyřikrát trumfnete vlak, ale časová úspora je naprosto nesrovnatelná. Pokud vás půl tuny emisí CO2 bude strašit ve snech, tak věřte, že v českém ročním průměru (10,8 tuny na osobu) se celkem ztratí. Když to budete chtít přírodě vykompenzovat, máte tedy dalších 10 tun příležitostí.

Další články