Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Jídlo v koši

Z probíhajícího výzkumu brněnské Mendelovy univerzity vyplývá, že běžný obyvatel naší země vyhodí každý rok až 33 kilo jídla. V celosvětovém kontextu se možná nejedná o alarmující číslo, ale člověk by rozhodně měl při jeho čtení zpozornět.


Údaje Organizace pro výživu a zemědělství při OSN (FAO) jsou neúprosné. Třetina vyprodukovaného jídla se vyhodí, anebo je znehodnocena. Značná část se ani nedostane ke spotřebitelům. Buď kvůli fundamentálnímu lpění řetězců na jednotné „kráse“ ovoce a zeleniny, nebo vinou nejrůznějších výkyvů v nabídce a poptávce končí statisíce tun jídla jako krmivo, v bioplynkách, jsou zaorány zpět do polí nebo v nejhorším případě shnijí někde na haldách.

Tržní cena potravin, které jsou za rok vyhozeny, odpovídá HDP Švýcarska. Málokoho pak překvapí, že hlavním hráčem na poli plýtvání je USA. Jak uvádí The Guardian s odvoláním na data Ministerstva zemědělství Spojených států amerických, za velkou louží je v domácnostech vyhozeno kolem 150 000 tun potravin denně, z čehož pak vychází necelých 55 milionů tun ročně v přibližné ceně 160 miliard dolarů. Přepočteno na osobu, vyhodí průměrný Američan ročně zhruba 168 kilo potravin.

Jídlo v koši_infobox

A jak si v mezinárodním kontextu stojí Česko?

První velký výzkum

Ucelené bádání, týkající se plýtvání tuzemského obyvatelstva, dosud neproběhlo. Zatím jsme si museli vystačit s výzkumnými čísly Evropské unie, která tvrdí, že v Česku může být vyhozeno až 830 000 tun jídla ročně. Není přitom zcela jasné, jakou měrou se na souhrnu podílí obchod, výroba, provozy veřejného stravování či domácnosti. Vědci z Ústavu marketingu a obchodu Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně ale již intenzivně pracují na nápravě.

Prvním výstupem se stal expertní kulatý stůl pro zástupce akademické sféry, zemědělce, provozovatele hromadného stravování i členy neziskových organizací. Z něj se zrodil první terénní výzkum, který se odehrál přímo na univerzitě, respektive v její menze. Celý loňský říjen bylo ve vysokoškolských jídelnách sledováno, kolik se vyhazuje nedojedeného jídla, a zároveň byla spuštěna letáková kampaň a kampaň na sociálních sítích informující studenty o výsledcích šetření a dopadu počínání na životní prostředí. Cílem podle doc. Lei Kubíčkové, vedoucí projektu z PEF MU, bylo ovlivnit chování studentů jakožto unikátního segmentu koncových spotřebitelů.

Jídlo v koši_1

Když se ukázalo, že studenti v menze nedojedí až pětinu jídla (nějakých 90 kilogramů denně), odhodlali se výzkumníci zajít dál. Vedle převažování zbytků bylo navíc zahájeno šetření, během nějž lidé ze stovky českých domácností vyplňovali měsíc deníky, kde zapisovali přesně, co z potravin vyhodili a proč. Dané výsledky ale při srovnání s údaji z rozsáhlého dotazníkového šetření s 1 569 respondenty výzkumníkům zamotaly hlavu. Ukázalo se totiž, že spotřebitel má velice nepřesný odhad, jaké množství potravinového odpadu vyprodukuje.

Průměrná hodnota zbytků od dotázaných činila 10,5 kg na osobu a rok, což se podle Kubíčkové zcela rozchází s dosavadními studiemi i s provedeným deníkovým šetřením, ze kterého byla zjištěna hodnota kolem 46 kg na rok a domácnost, a daty EU, z nichž vyplývá až 92 kg vyhozených potravin na osobu a rok. Z důvodu této nejednoty, doprovázené zmatky v terminologii a metodice, byl letos v červenci spuštěn tříletý projekt sáhodlouhého jména „Podpora proenvironmentálních vzorců chování a incentivy pro behaviorální změnu v produkci potravinových odpadů a plýtvání“. Jeho úkolem je získat tvrdá data, která povedou k redukci rozmařilého nakládání s jídlem. A to přímo v brněnských popelnicích.

Sítem proti škodám

Projekt probíhá v úzké spolupráci s firmou SAKO Brno, specializující se na svoz a zpracování odpadu. Sběr dat započal v srpnu tohoto roku. Odborníci provedli první ze čtyř unikátních analýz komunálního odpadu ve více než devíti stech brněnských domácností. Následující žeň odpadků se pak odehrála v listopadu a další přijdou na řadu v zimě a na jaře, aby výzkum nepodléhal sezónním vlivům a výkyvům.

Sledovány byly tři odlišné typy zástaveb, jejichž obyvatelé vyznávají jiný druh životního stylu, což se pak odráží na rozdílném složení odpadu. Venkovskou zástavbu tvoří rodinné domy, kde lze odpad kompostovat na zahrádkách, případně dávat ke zkrmení domácím zvířatům či spalovat v rámci lokálního vytápění. Vilová zástavba je městskou zástavbou s elektrickým či plynovým vytápěním a s možností zahradního kompostování. Sídlištní zástavba pak nemá žádnou možnost využití odpadů v místě jejich vzniku.

Jídlo v koši_3

Komunální odpad byl manuálně roztříděn, všechny potravinové složky prošly identifikací, zvážením a zaznamenáním. Následně se zkoumání zaměřilo na podíl biologického odpadu ze zahrady či od domácích zvířat a odpadu kuchyňského, jenž byl rozdělen na rostlinnou a živočišnou složku. Nejvíc biologického odpadu vyprodukovaly venkovské domácnosti, ve zbytcích z kuchyně dominovala živočišná složka u vilové zástavby a na sídlištích zase převážně rostlinná.

Lea Kubíčková data komentuje: „Nejvíce potravin skončí v popelnicích na sídlištích, tam je v přepočtu na jednoho obyvatele a rok vyhozeno do popelnic asi 33 kg potravin. Zřejmě tu hraje roli fakt, že na sídlištích není možnost kompostování nebo zkrmení zbytků zvířaty. Tento typ lokality dá tedy nejpřesnější obrázek o tom, kolik potravin je v domácnostech vyplýtváno. U vilové zástavby odhadujeme objem vyplýtvaných potravin v přepočtu na člověka a rok cca 20 kilogramů, u venkovské jeden člověk vyhodí do popelnice v průměru cca 21 kg potravin ročně.“

Bojovníci proti nevědomosti

Výzkum pokračuje a jeho finální fází bude pokus změnit za pomoci přesně cílených kampaní spotřebitelské chování směrem k šetrnosti. Iniciativ, jež se dlouhodobě snaží o něco podobného, je ale v Česku víc. Určitě je na místě připomenout absolutního vítěze soutěže E.ON Energy Globe 2019, jímž se stala aplikace Nesnězeno, projekt umožňující lidem nakupovat v restauracích, bistrech, kavárnách a prodejnách jídlo se slevou, které by jinak skončilo v kontejneru.

Jídlo v koši_2

Greenpeace s pomocí neziskových organizací Arnika a Hnutí Duha oproti tomu letos odstartovalo kampaň Máš na míň, nabízející ideovou alternativu ke spotřební kultuře, která rapidně urychluje drancování světových přírodních zdrojů. Hnutí Duha je navíc součástí významného celosvětového hnutí Zero Waste International Alliance. Na mládí pak cílí iniciativa Skutečně zdravá škola, program kvalitního a udržitelného stravování a vzdělávání o jídle pro mateřské, základní a střední školy. O něco méně systematický přístup oproti tomu nabízí hnutí Food Not Bombs, propojující téma ochrany planety s antimilitarismem a s bojem proti diskriminaci všeho druhu.

Nejvýraznějším hráčem na poli veřejné osvěty proti mrhání potravinami ale každopádně v České republice zůstává oblíbená iniciativa Zachraň jídlo. Z části také její zásluhou vstoupila 1. ledna 2018 v platnost kontroverzní, byť společensky prospěšná novela zákona o potravinách. Ta nařizuje supermarketům s plochou větší než 400 m2 nabízet neprodejné jídlo potravinovým bankám. Rozhodně tedy nejde říct, že by zde boj proti plýtvání neměl své rytířky a kavalíry. V lednu příštího roku, kdy bude studie vyhodnocena, se z Brna dozvíme, zda je jejich počet dostatečný a zda vůbec mají nějakou sílu. Čísla o plýtvání, přicházející ze západního světa, naznačují opak.

Další články