Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Když je bio jenom fráze

Rozlišujeme brambory na kaši, do salátu, k vaření Co ale dodavatele bio brambor opravňuje opatřit je cenou na úrovni tropického ovoce? A kdy je ekologicky šetrnější koupit prachobyčejnou bramboru?


Odpověď nám pomůže najít popis bioproduktů, tedy surovin či potravin, které vyrostly v režimu ekologického zemědělství. To je oproti konvenčnímu, průmyslovému zemědělství šetrné k životnímu prostředí i zvířatům a hmyzu, podporuje biodiverzitu, udržuje půdu v dobré kondici a předchází znečištění vody i ovzduší.

Co musí zemědělci dodržovat, aby byli bio?

  • Půda musí být očištěna od chemických látek, které se do ní dostaly kvůli předchozímu hospodaření. Poté, co se zemědělec přihlásí k získání certifikace ekologického zemědělství je třeba počkat 2 roky, během kterých se půda čistí. Poté je podrobena rozborům, které ukáží, zda se chemické látky v půdě stále nachází, nebo nikoliv. Pokud ano, je třeba počkat další rok. Pokud ne, zemědělec získá certifikaci na jeden rok, kterou musí každý rok obnovovat. Po roce půda zase projde rozborem a ukáže se, zda je zemědělec poctivý. Vstupní i každoroční a nepravidelné inspekce zemědělec musí zaplatit u Kontroly ekologického zemědělství, ABcert AG nebo BIOKONT CZ, které jsou pověřeny Ministerstvem zemědělství k výkonu inspekce.
  • V režimu ekologického zemědělství se smí hnojit pouze organickým materiálem (kompost, hnojivo z chovu hospodářských zvířat či zelené hnojivo), nikoliv průmyslovými hnojivy.
  • Pro ochranu rostlin se používají přirozené způsoby, umělé pesticidy přijdou na řadu v krajních případech, kdy hrozí ztráta úrody. Existuje také seznam povolených přípravků na ochranu rostlin. Biozemědělci chrání úrodu hlavně přirozenými způsoby. Plodiny je třeba dobře nakombinovat, častěji střídat a pečlivěji vybírat, aby si nekonkurovaly využitím živin v půdě, ani škůdci a chorobami.
  • Ekologické zemědělství nepřipouští použití geneticky modifikovaných plodin, a to ani jako krmení hospodářských zvířat. Osevní materiál musí být rovněž v bio kvalitě.
  • Hospodářská zvířata bio pěstitele mají k životu zaručený dostatek prostoru ve volných výbězích či pastvinách a musí jim být zaručena možnost se přirozeně chovat. Slepice v biochovech například sdílí prostor s kohoutem a mohou sedět na hřadách.

Výčet povinných pravidel pro certifikaci napovídá, že ekologický zemědělec toho má hodně na práci a na starosti, a to není zdaleka vše, co musí řešit. Pokud vše potřebné, co mu zákon ukládá, dodrží, jeho produkty mohou nést označení bioprodukt ekologického zemědělství.

„Nevypraná“ strana trička

bio1

Bio však nejsou jen potraviny. V dnešním globalizovaném světě je často těžké dohledat místo a způsob výroby jednotlivých produktů. Například takové bavlněné tričko většinou urazí tisíce kilometrů, než s ním odejdeme z obchodu domů. Prvně bylo potřeba vypěstovat bavlnu, která spolykala spoustu vody a chemie na ochranu před škůdci. Po sklizení surovina putovala do místa zpracování a přeměny v bavlněnou přízi.

Ta dále cestovala do továrny, kde jí bylo potřeba obarvit. Na zcela jiném místě pak z obarvené bavlněné příze utkali látku. Tu si zakoupil zhotovitel triček, u kterého si zakázku objednala oděvní firma. Zhotovitel látku převezl do místa, kde z ní nechal ušít trička. Hotové produkty oděvní firma následně distribuovala do celého světa i do obchodu, ve kterém si tričko vyzkoušíte a zaplatíte…

Takto složitý proces minimalizuje náklady spojené se všemi částmi výrobního řetězce. Ekonomická výhodnost se ale promítne do zátěže životního prostředí. Proto vznikly certifikáty –­ aby ukládaly povinnosti výrobcům a usnadňovaly výběr zákazníkům.

bio stat 1

Mezinárodní certifikát bio bavlny (GOTS - Global organic textile standard) má podobu bílého trička s nápisem dokola. Zaručuje použití minimálně 95 % bavlny vypěstované v režimu ekologického zemědělství. Všechny využité chemické prostředky na ochranu rostlin musí splňovat daná kritéria, s vodou se musí zacházet udržitelným způsobem a certifikát myslí také na zdraví a sociální zajištění pracovníků, kteří se o pole starají a bavlnu zpracovávají. Podobně je na tom certifikát bio obsahu OCS - Organic Content Standard, který také zaručuje minimálně 95 % bavlny pěstované v bio kvalitě.

Odtajněné ingredience kosmetiky

Certifikátů přírodní kosmetiky existuje celá řada. Certifikát kontrolované přírodní kosmetiky BDIH uděluje německá nezisková společnost. Kosmetika s certifikátem může obsahovat pouze přírodní suroviny převážně z ekologického zemědělství či volného sběru. Důraz se ale klade i na ochranu a blahobyt zvířat, na nichž je zakázáno kosmetiku testovat. Důležitým aspektem certifikátu je, že nesmí obsahovat ropné produkty, chemické konzervanty, barviva a syntetické parfémy.

bio2

Další záruku přírodní kosmetiky poskytuje certifikát francouzské organizace Ecocert, který dovoluje podíl minimálně 95 % surovin přírodních, minimálně 50 % rostlinných složek pěstovaných v bio kvalitě a minimálně 5 % celkově použitých surovin pěstovaných v ekologickém zemědělství. Podobně jako certifikát BDIH, ani produkty s Ecocert nesmí obsahovat ropné složky, syntetické konzervanty a další.

Certifikát Americké národní společnosti USDA Organic u nás najdeme zejména na kosmetice z USA. Jedná se však o certifikát ekologického zemědělství, který v kosmetice povoluje využití minimálně 95 % složek v bio kvalitě, zakazuje geneticky modifikované suroviny (což je v USA nezvyklé), umělá hnojiva a pesticidy.

Vzít rozum do kapsy

Z popisu certifikátů vyplývá, co mohou zaručit. Jenže pozor na matoucí marketingová označení. Někteří pěstitelé či výrobci se chtějí svézt na vlně ochrany přírody a nalákat zákazníky na své produkty, aniž by museli hnout prstem a využívají k tomu zavádějící označení. Často se můžete dočíst, že jsou potraviny farmářské.

bio3

Na rozdíl od bio certifikátů však tento pojem v české legislativě neznamená naprosto nic. Produkty označené slovem „farmářské“ nemusí splňovat žádná speciální kritéria, jsou tedy často naprosto stejné jako potraviny bez tohoto označení. Podobně je na tom bohužel také označení „přírodní“ ve spojení s kosmetikou i jinými produkty.

„Přírodní“ tedy může být i kosmetika, která má k opravdové kosmetice z rostlinných produktů na míle daleko. Není tedy výjimkou, že taková „přírodní kosmetika“ bez certifikátu obsahuje produkty z ropy i jiné nezdravé chemické koktejly. Proto je lepší vybírat produkty označené auditovanými a tradičními certifikáty.

Doprava produktů v bio kvalitě z druhého konce Evropy

Pozor si dejte také na potraviny v bio kvalitě vypěstované mimo naši zemi. Okurka s certifikátem ekologického zemědělství, která v kamionu urazila tisíce kilometrů, má do skutečně ekologicky šetrné okurky daleko. Někdy je třeba si uvědomit, že produkt, který nese označení bio certifikátu - třeba český certifikát CPK bio - není ze 100 % složený z ingrediencí v bio kvalitě. Bio certifikáty totiž zaručují pouze minimální podíl těchto složek.

bio4

Chcete-li vyzkoušet potraviny, které získaly certifikát ještě důkladnější a prestižnější, než je certifikát bio kvality, dívejte se po certifikátu Demeter, certifikátu biodynamicky pěstovaných surovin.

Biodynamické zemědělství vzniklo, aby spolu s ochranou půdy zvyšovalo chuť surovin. Klade velký důraz na zdraví půdy a mimo jiné počítá s vlivem planet a Slunce. Splňuje veškeré podmínky ekologického zemědělství a produkty s jeho certifikátem jich obsahují minimálně 95 %.

BIO jako kapka v moři

Některé produkty nesou označení bio certifikátů, přesto bychom je neměli považovat za šetrné k životnímu prostředí. Často je třeba vnímat kontext produktu v celkovém obrazu firmy.

bio5

Bio bavlněné tričko prodávané ve fast fashion obchodě představuje pro firmu velké marketingové lákadlo. Celkový podíl bio bavlny je však v ohromném kolosu oblečení, které firma každý rok vyrobí (a z kterého se také velká spousta neprodá), naprosto zanedbatelný.

Zkuste podpořit raději místní švadlenu, která možná nešije oblečení z bio bavlněné látky, zato si na střihu a provedení dá záležet. A oblečení vám na rozdíl od bio bavlněného trička z obřího řetězce bude sloužit po dlouhá léta.

Další články