Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Na pokraji Evropy a rozvodu. Kvůli elektrokolům

Jako čerstvě sezdaný pár vyrazili chroničtí cestovatelé Lukáš a Lucie po svatbě do Řecka. Nic neobvyklého, říkáte si. Jenže místo hodinového letu absolvovali několikatisícikilometrovou štreku na elektrokolech. Pohoda? Ani ne, spíš jeden klacek pod nohama (respektive ve výpletu) za druhým.


Už zpětně tušíte, proč jste vůbec vyrazili na e-kolech na svatební cestu? Před odjezdem jste říkali, že to vlastně ani nevíte.

Lukáš: Jednou jsem někde zahlídl, že existuje něco jako elektrokolo, a přišlo mi jako dobrý nápad se na tom někam vydat. A zároveň jsem „objevil“ dálkovou cyklistiku. Tu dělá strašně málo lidí, protože to není úplně jednoduchý. Tak jsme to spojili. Většinou se pouštíme do věcí naprosto netrénovaný a bez přípravy, a podle toho to vypadá.

Lucie: Potom jsme zjistili, že asi nikdo v Evropě nejel takovou dlouhou cestu na elektrokole. Líbilo se mi, že budeme v něčem první.

Nebyli právě ostatní spíš prozíravější? Možná to nikdo neudělal, protože tušil, že by to byl trochu průšvih, stejně jako u vás.

Lucie: U nás byl hlavní problém v tom, že jsme si kola koupili, a až do dne, kdy jsme vyjeli, jsme na nich nikdy neseděli. Já navíc v životě neujela víc než 40 km za den. Taky jsem se hodně bála provozu. K tomu jsme před svatbou asi půl roku nic nedělali, i kvůli škole. Když si ale vzpomenu, jak jsme jeli v Dolomitech, tak tam nám to vlastně přišlo už strašně jednoduchý, přitom to byly ty asi největší kopce.

E-kola v Dolomitech.

Na úvod jste to neměli úplně jednoduché. Brzdy, prasklé duše…  Neměli jste chuť to otočit už v Rakousku?

Lukáš: Několikrát. Poprvé asi třetí den, když jsme vytopili Lucky počítač.  A v tu ránu se cesta prodražila o několik desítek tisíc.

Lucie: My jsme z toho byli spíš smutní. Nechtěli jsme se za žádnou cenu vrátit, spíš jsme si začali říkat, že to je debilní nápad. Ale ta chuť to otočit, tu jsem měla každý den v Chorvatsku. Tam jsme byli úplně nešťastný. Já už do tý země nepojedu ani bez kola. To je.. To bylo… to byl prostě takový zážitek, že jsme se málem rozvedli.

 


Plánovaná cesta Lucie a Lukáše

  • Trvala 45 dní.
  • Celkem chtěli Lukáš a Lucie absolvovat 4800 kilometrů.
  • Hned 2200 km z nich urazili na elektrokolech.

 

V čem je Chorvatsko pro e-cyklisty horší než třeba Albánie, kterou jste si naopak chválili?

Lucie: Lidi nepříjemní, řidiči neohleduplní, mraky turistů, všechno totálně předražený… V servisu nám nechtěli pomoct za žádnou cenu, asi až v devátým se nám podařilo někoho přesvědčit, aby se nám podíval na kolo. Pak jsem si ještě udělala něco s rukou. Chorvatsko, to byla krize.

Lukáš: Kolikrát Lucka švihla kolem do pangejtu a řekla, že se se mnou rozvádí, a že volá mamce, aby pro ni přijela a odvezla ji domů. Ale frustrace přicházela hlavně ve chvílích, kdy byl technický problém s kolem, se kterým my nejsme schopný nic udělat. Lucce přestalo přehazovat, protože se na zadním kole ohnul senzor, který snímá otáčky. A když nefunguje, nefunguje nic, a kolo prostě nejede. V takových chvílích, když se ti to stane třeba už potřetí za sebou, tak se sám sebe ptáš, jestli máš zapotřebí se s tím takhle prdět.

Chorvatsko na e-kolech.

Jaká je největší nevýhoda e-kola při dálkovém cestování?

Lucie: Určitě váha. Máš problémy, když se chceš popovézt vlakem, což je celkem běžná věc. Ale vynést kolo vlaku, to bylo občas nad naše síly. V Rakousku nám s tím museli pomáhat. Ale třeba v Dolomitech jsou na to připravení, vlaky jsou tak nízký, že tam jenom zajedeš. A jsou taky zvyklí na elektrokola, tak je tam dost místa, které elektrokolo fakt vyžaduje.

Lukáš: Mají dost nestandardní rozměry, takže je vlastně nemůžeš vzít skoro nikam. S tím jsme narazili. Počítali jsme s tím, že na cestě využijeme právě vlaky a autobusy. Na autobusy jsme mohli rovnou zapomenout, protože v Evropě vozí kola jen Flixbusy, které mají vzadu držáky. Jenže neberou elektrokola kvůli rozměrům a kvůli tomu, že mají baterku. Totéž platí u vlaků -  nastoupíš jen na ty příměstský vláčky nebo motoráčky. Ale do rychlovlaku s kolem nemůžeš.

Lucie: Nebo můžeš, ale musí být ve speciálním obalu – normálně ho složíš a dáš dovnitř, se sundaným zadním kolem. Ale elektrokolo nesložíš a navíc ani obaly na něj neexistují. Máme elektronický přehazovačky, takže ani sundat zadní kolo není sranda. Na normálním ho vycvakneš a máš ho dole za 5 sekund. U nás to trvá 10 minut, takže to není úplně vončo.

Báli jste se i něčeho jiného, než že se nepopovezete?

Lukáš: Baterek. Protože se dělají na normální zátěž - na váhu člověka, který má na sobě maximálně baťoh. Takže to byla i docela slušná zátěžová zkouška pro ty kola. Protože když jedeš do prudšího kopce, baterka se vybije klidně i za 15 km. A toho jsem se já bál asi nejvíc, že nebudeme mít kde nabíjet.

Oprávněně?

Lukáš: Nakonec to byl asi ten nejmenší problém, protože nabíjet se dalo v podstatě všude.  V kempech, restauracích, v hotelech… V obchodě se zeleninou! Prostě všude.

Elektrokolo.

Co jsou největší mýty, který jste o e-kolech slyšeli, a co z nich platí a co ne?

Lukáš: Nejvíc jsme řešili dojezd - jestli mají kola dostatečný výkon, jestli má baterie dostatečnou kapacitu na to, aby zvládla ujet to, co jsme chtěli. Nakonec jsme zjistili, že to není problém, baterky dobiješ rychle. Kéž by to u nás bylo tak jednoduchý jako u kola. Naplánovali jsme si, že ujedeme za den o dost víc, než jsme ve skutečnosti zvládli. Ale nakonec, když si koupíš kolo ve vyšší cenové relaci, už je to víceméně jedno. Udávaný dojezd se liší o 10 - 20 km a stejně je ve standardizovaných podmínkách, takže to každý má jinak.

Takže hledání bylo k ničemu?

Lukáš: Tyhle parametry jsou orientační, nejde to přesně odhadnout. I proto najdeš na internetu poměrně dost informací o tom, že ty kola jsou nanic. Záleží jenom na tom, jak to kolo používáš, a my si vybrali dobře. Ale jinak obecně o elektrokolech nic moc online není, málokdo takhle jezdí. To, že máme velký kola, jsme zjistili až na cestě. A že nás kvůli nim nikdo nesveze, to jsme nemohli tušit.

 


Elektrokola v číslech:

  • dojezd se pohybuje od 20 do cca 200 km
  • Průměrná cena elektrokola prodaného v Česku se pohybuje kolem 32 tisíc korun
  • V roce 2017 se v Česku prodalo zhruba 35 tisíc elektrokol

 

Jak dálkoví cyklisti vnímají kolegy na elektrokolech?

Lukáš: Je to jedna z nejnáročnějších disciplín, které můžeš dělat. Všichni jsou vzájemně hodně přátelský a hodně ochotní, a fakt nezáleží na tom, jestli máš baterku nebo ne. Protože když vás potkají klasický cyklisti v kopci, možná si řeknou, jo, vám to jede líp, ale stejně makáš. Většina těch cyklistů totiž na elektrokole seděla, a ví, že to rozhodně nejede za tebe, jak si někdo představuje. A akorát ví, že nám to pomáhá. Často se nás ptali na váhu kola, protože je vidět, že jsou velký a mohutný, takže byli spíš zvědaví. Nikdy mi ale nepřišlo, že by nás odstrkovali, a říkali: fuj, elektrokolaři.

A co vnímání elektrocyklistů v Česku?

Lukáš: Když jsme začali na našich sítích sdílet, že pojedeme na elektrokolech, psali nám zarytí cyklisti. Ty, co každý ráno jedou 100 km někam na hrad a zpátky. Říkali, že nejsme žádní cyklisti, že tomu ani nemáme říkat dálková cyklistika, že máme elektrokolo, který jezdí samo a bůhví co. Ale přitom víš, že ty lidi na tom nikdy neseděli a nikdy si to nevyzkoušeli. A to mě třeba trošku mrzelo, protože je to úplně zbytečný.

 


Našim zákazníkům nabízíme slevu až 3000 Kč na elektrokola Lectron a slevu 5000 Kč na elektrokola BH bikes!


 

Existuje přeci jen něco, na co s e-koly nedáte dopustit?

Lucie: Na normálním kole bychom takovou dálku nikdy neujeli.
Lukáš: Přesně tak. Na tom elektrokole jsme si to mohli dovolit. Já bych se do toho Řecka bez pořádnýho tréninku nejspíš nikdy nepodíval…


Kdo jsou Lukáš a Lucie Koneční?

Lukáš a Lucie KonečníLukáš a Lucie žili rok v Kanadě, kde si přestavěli auto na obytný vůz, tři měsíce cestovali po Severní Americe. Kempovali na Havaji, jeli 3 dny non stop z Calgary na Aljašku, a pak projeli národní parky na západu USA. Mimo jiné kempovali v Ugandě. Své cesty zaznamenávají na blogu loudavymkrokem.cz 

Další články