Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Napijte se vody. Dokud to jde

Zvykli jsme si, že voda teče z kohoutku. Nestaráme se, jestli je jí dost, nebo málo. Většina lidí vůbec netuší, odkud voda, kterou pijí, pochází. Málokoho napadne, že by s ní měl šetřit. A vůbec, o vodu se má starat firma, stát, vodohospodáři... Navíc vodu v zemi nebo v přehradě nevidíme. I když je to ta pitná.


I když Česko vysychá, lidé dál kupují bazény a napouští je pitnou vodou, zbytečně s ní plýtvají na závlahu anglických trávníků podporujících sucho, myjí s ní auta, splachují toalety. Kroky k šetření s vodou jsou pomalé a neúčinné.

Voda.

V ČR se podle Martina Pivokonského, ředitele Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR, ze všech zdrojů včetně přehrad „vyrobí“ 600 milionů metrů krychlových pitné vody ročně, což můžeme přirovnat k sedmdesátinásobku denního průtoku Labe u Děčína nebo bez mála objemu nádrže Orlík. Nikdo se ale donedávna neptal, kde vlastně tak velké množství vody bereme.

Voda probíhá krajinou jako krev v těle, neustále se pohybuje, a proto je velmi těžké docílit rovnováhy mezi jejím odběrem, spotřebou pro přírodní ekosystémy a zásobou v krajině. Protože i zásoba podzemní vody je dynamická, závisí hlavně na krajině a jejím stavu. I proto je lepší a z hlediska přístupu k vodě spravedlivější jímat vody tisíci malými, v krajině rozprostřenými prvky, než jedním velký objektem v jednom bodě, jak praví i EU.

 


Pitná voda a horniny

Podzemní vody jsou na rozdíl od těch povrchových více chráněny před znečištěním a představují potenciálně nejzabezpečenější zdroje pitné vody. Navíc se vždy chrání formou tzv. hygienické ochrany pomocí odstupňovaných pásem (tzv. PHO). V ČR jsou nejvýznamnější zásoby pitné vody sedimentárních pánvích, v nichž se voda gravitačně soustřeďuje v miskovitě prohnutých vrstvách hornin, které často v ploše dosahují desítek či stovek kilometrů čtverečních. Zde jmenujme například Polickou pánev, Východočeskou křídu a další.


 

Krajina rozhoduje o pití a nepití

Pitné vody je ale méně, než si myslíme. Zemědělské i hydrologické sucho pramení i ze špatné péče o krajinu. Ta dramaticky ztrácí svou schopnost retence, tedy zadržování vody. Nůžky mezi doplněním podzemních vod a jejich odběrem se neustále rozevírají.

Klíčovou roli v dostatku pitné vody v podzemí hraje dobrý stav povrchu krajiny. Jak to s ním vypadá v Česku? Krajina je vysušená, půda utužená a masivně zastavovaná. Řeky a potoky se narovnávají, zahlubují a mají opevněné břehy a dna. Zemědělská půda se masivně odvodňuje (u nás jsme odvodnili asi jeden milion hektarů zemědělské půdy, cca 25 % povrchu ČR). Když tyto faktory spojíte se špatným stavem lesů, máte sucho nebo povodně téměř jisté.

Meliorace
Soubor různorodých opatření vedoucích ke zlepšení úrodnosti půd. Patří mezi ně i odvodnění.

Retence vody
Přirozené nebo umělé dočasné zadržení vody v krajině.

Za posledních 150 až 200 let jsme si dokonce zničili malý oběh vody, kdy zdroj srážek měla na svědomí pevnina, a to odpařováním z vodních ploch, lesů, krajinné zeleně a půdy. V současné době jsme závislí převážně na velkém oběhu vody – zejména z oceánů, tedy hlavně z Atlantiku.

Voda mizí i kvůli stále intenzivnějšímu zemědělství. Masivní odvodňování pozemků pomocí trub v podzemí, scelování pozemků, užití biocidní chemie a čím dál těžších strojů, tím vším zemědělská produkce zaviňuje nedostatek vody. Nejedná se tedy jen o vysokou vodní stopu při spotřebě na výrobu masa či nevhodné zavlažování, ale právě i přímé ničení retence krajiny.

Pitná voda - infobox.

Utužená a vysušená krajina se namísto vodní houby stala jakousi skořápkou. Nejenže nedokáže vodu zadržovat, ale naopak, udělali jsme vše proto, aby rychle a často ničivě (v podobě bleskové povodně) odtékala. Krajina prošla masivním odvodněním. Plošná zádrž vody se objevuje jen minimálně a donedávna převažovala myšlenka, že správná a jediná zádrž vody je bodová, tedy pomocí hrází rybníků nebo přehrad. Přitom naši předkové uměli s vodou v krajině pracovat skvěle – příkladem může být Třeboňsko, řízeně zaplavované louky u České Skalice a Jaroměře a jiné zámecké krajiny s vodou.

Sucho postupuje a krajina se napravuje velmi pomalu. To ale poškozuje a ohrožuje nejen společnost. Z krajiny mizí vlivem vyšších teplot a sucha například hmyz a na něm závislí ptáci a další druhy. Začíná se tak rozpadat přírodní rovnováha. To není jen nějaká ekologická představa, ale může to znamenat stovky negativních vlivů pro člověka, včetně ztráty hmyzích opylovačů, a tím pádem i nižší úrodu.

Proč to nevyřeší přehrady?

Podle zastánců nových přehrad krajina nemá kohoutek. Tento bonmot zdůrazňuje, že se s vodou z přehrady dá dobře manipulovat a když v ní voda je, může zásobit velké množství lidí najednou. Ve skutečnosti má krajina kohoutků miliony, pokud obnovíme její plnou retenci – a nejde jen o studny nebo vrty, ale i studánky, rybníky, mokřady apod. Když se neobnoví celoplošná schopnost krajiny vstřebávat vodu, nebude jí dostatek ani v přehradách.

Přehrada

Jednobodové, centristické opatření je navíc daleko zranitelnější, nákladnější jak na stavbu, tak na údržbu. A pokud selžou plánované vstupní parametry bodové zádrže, může se jednat o zásadní, nejen ekonomický, ale i společenský problém.


V lednu 2019 skončil pilotní projekt spolku Živá voda, který na 20 km2 zhotovil studii proveditelnosti modelové zádrže vody v povodí obce Zdoňov. Navržené revitalizace, tvorba nových tůní a mokřadů a zejména znefunčknění části melioračních zařízení pro zpomalení odtoku vody z krajiny, by vedla v případě obdobného řešení po celé ČR k zádrži vody rovnající se minimálně dalším 10 Orlíkům. Pokud bychom tedy provedli úpravu zemědělství a využili „Model Zdoňov“ v celé ČR, zadrželi bychom 2x větší objem vody v krajině, než má všech 165 českých přehrad dohromady.

O co usiluje spolek Živá voda:

  • Návrat hydrologického režimu ČR ideálně na úroveň kolem roku 1820, kdy byla ještě říční síť celkem zachována, pomocí Krajinného plánu ČR.

  • Zemědělství a lesnictví s plnou obnovu retence zemědělské a lesní půdy.

  • Bezplatná využití už hotového počítačového projektu pro každého, kdo bude ochoten zadržovat vodu v krajině.

  • Návrh na zrychlení a zlepšení administrace potřebných grantů do krajiny.

  • Návrh ocenění mimoprodukčních funkcí lesní a hlavně zemědělské půdy – na prvním místě by šlo o zádrž vody.


I proto poslední roky vidíme, že řadu obcí zásobují pitnou vodou cisterny a pitná voda se přečerpává do prázdných obecních vodojemů. Úbytek pitné vody je jev dlouhodobý a souvisí také s vysokou spotřebou vody v průmyslu, jeho velkou vodní stopou výroby a spotřeby v ČR obecně.

Zabránili jsme povodním. A také přítoku pitné vody

Česko vysušuje ještě jeden vodohospodáři často zcela opomíjený fenomén - obrana obcí a měst před povodněmi díky zvětšení profilu toků. Dno se zahloubí, břehy oddálí od sebe a ještě se v řadě případů opevní betonem či kamenivem. Zvýší se tak kapacita průtoku a podle velikosti profilu voda projede bez vybřežení třeba 20letou i 100 letou povodeň.

V zaplavovaných oblastech škody na majetku i životech zkapacitněním toků poklesly, ale za cenu ztráty podzemní vody ze zaplavovaných luk kolem toků (niv). Namísto toho se voda o velké energii posílá dolů sousední obci a ta se musí bránit a udělat to samé. Jelikož se obce rozrůstají, v zaplavovaných územích se staví čím dál více, nakonec se obce chrání i před stoletou vodou.

Řeka

Jenže to má i temnou stránku – 2/3 českých toků tak umocňují sucho, protože níže umístěné dno toku vysušuje nivu okolo. Tento trend způsobil, že v ČR v nivách kolem toků chybí cca půl miliardy kubíků vody, což je kolem 2/3 naší největší nádrže Orlík. Proto voda mizí a zahrádkáři si často stěžují, že nenajdou vodu ve studních, ačkoliv tok mají na dohled. 

Omezení rozlivu povodní většina považuje za pozitivní. Řada hrází se v minulosti stavěla hlavně kvůli povodním. Nicméně trvalé omezení rozlivu pod hrází na desítkách kilometrů tím, že se nezaplaví nivy toků, opět významně podporuje sucho a snižuje úživnost pozemků v bývalých záplavových zónách, stejně jako tamní biodiverzitu.

Klimatická změna hraje svou roli

Zásoby sladké a tedy i pitné vody na pevnině zásadně ovlivňuje i celkové klima. Kromě oceánů a vzdušných mas stoupá teplota i na povrchu pevniny. To urychluje vysušování půdy vyšším odparem vody z půdy i z volné hladiny nádrží. Schne tak i krajina a ubývá podzemní vody včetně vody pitné. Toky přestávají téct.

Navíc se ale stalo něco, co nikdo nečekal, a čemu se říká efekt černé labutě. Jako mávnutím kouzelného proutku odstartoval zlomové sucho a kůrovcovou kalamitu na smrku v jednom roce najednou. Situace hrozila už desetiletí, přes upozornění expertů ji ale všichni podceňovali.

Sucho

Jedním z hlavních projevů klimatické změny je narušení jet streamů (tryskové proudy ve vysokých vrstvách atmosféry). To vede k omezení velkého oběhu vody nad Evropou. Vláha z Atlantiku se do centra Evropy nedostává. Naopak jet streamy způsobují, že obvyklé tlakové poměry nefungují a dostává se k nám mnohem více vzdušných mas od jihu z Afriky a ze střední Asie. To umocňuje oteplení a vysušení střední Evropy. Všechny tyto efekty se „sečetly“ už v roce 2015 a zejména v roce 2018 - většinu roku jsme byli 30 % pod dlouhodobým normálem, kdy v některých místech České republice nepršelo i 8 měsíců. Někde chybí průměrné srážky za celý kalendářní rok. 

graf - voda

Tento extrém zákonitě stojí za úbytkem pitné vody. Rychlost ubývání urychluje právě zmíněný efekt klimatické změny. Pitná voda mizí jako nikdy předtím. V některých obcích vyschly studny, což nepamatují ani dnešní devadesátníci. V řadě lokalit vyschly vloni toky a rybníky na úplnou nulu, několik přehrad ve východních Čechách se dostalo na historické minimum.

Co s tím?

Proto musíme udělat všechno, co se dá, abychom vodu nejen zadrželi v krajině, ale šetřili s ní na všech úrovních. Znovu tak může někoho napadnout stavět nové přehrady. To by ale ukázalo nepochopení dramatičnosti situace a skutečnosti, že klimatická změna pokračuje. A může být podstatně hůř. Situace z roku 2018 se bude v dalších letech opakovat, možná bude ještě horší. V příštích 25 letech může poklesnout vodnost toku v České republice v průměru o 50 %. V létě tedy přestane většina toků v ČR téct.

A to je nejen špatná zpráva pro povrchové vody a pro přehrady, ale i pro vodu pitnou, která se nebude mít jak doplňovat. Na tuto skutečnost upozorňují i zahraniční studie o vlivu klimatu na zásoby pitné vody. K situaci s pitnou vodou v ČR ministr Brabec v únoru 2019 na ČT24 uvedl: „Spotřeba na obyvatele a den je zhruba 87 litrů pitné vody, dříve to bylo 170 litrů, tedy jsme spotřebu pitné vody výrazně snížili, ale jen desetinu potřebujeme na jídlo a na pití a zbytek proumýváme, prosplachujeme v záchodech a podobně.“

Sucho box

S postupující klimatickou změnou roste odpar z vodní hladiny a zvyšuje se potence tvorby řas a zejména toxických sinic vlivem zvyšující se teploty. Situaci zhoršuje i to, že se ze zničené zemědělské půdy rychle vyplavují hnojiva a zbytky chemie. Kvůli tomu bude voda z přehrad a řek stále méně vhodná k pití a náklady na její úpravu mohou v budoucnu dosahovat enormních částek.

Budoucnost (pitné) vody je tedy opravdu temná. Budeme muset mobilizovat veškeré síly a zdroje, abychom to napravili. Budeme muset přehodnotit priority a směřování politik i hospodářského směřování. Tato historicky největší výzva, před kterou jsme kdy stáli, nás však může překvapivě nakopnout k lepší péči o krajinu. A taky pomoct uvědomit si, jestli konzumní styl života s ohromnou spotřebou vody a dalších komodit opravdu stojí za to.


Jak můžete vy bojovat proti suchu a úbytku pitné vody?

Velká role v boji proti suchu dnes leží nejen na státní správě, vodohospodářích či firmách nebo samosprávě, ale doslova na každém člověku.

  • Přehodnoťme dosavadní přístup, kdy jsme považovali vodu za samozřejmost. Každý bude muset šetřit, voda se bude muset zdražit kvůli těm, kdo mají zbytečně vysokou spotřebu.

  • Péče o pozemky a zahrádky bude vyžadovat nový pohled. Když opustíme sekání na anglické trávníky, pomůžeme zadržovat vláhu a můžeme ochlazovat mikroklima domova i planetu. Stačí někde v koutě zahrady nechat stařinu, na zbytku třeba jen dvakrát kosou sečenou květnatou louku a krátkou trávu jen tam, kde se chodí. Máme 2 % zahrad, když zde zlepšíme zádrž vody, můžeme hodně pomoci.

  • Každý z nás může zachytávat vodu sázením stromů a keřů do volné krajiny, po souhlasu vlastníka i státu sázet nové lesy.

  • U novostaveb se dá řešit záchyt vody pomocí zelených střech nebo shromážďováním srážkové vody.

  • Pokud je na zahradě či vašem pozemku tok nebo podzemní odvodnění trubami a nejsou v místě chráněné rostliny a živočichové, můžeme zadržením vody budovat malé tůně, které se pak začlenění do systému krajinného plánu. Jejich výstavbu dotuje stát mnohdy do výše až 100 %.

  • Vodu také ušetříme tím, že budeme kupovat výrobky, které mají malou vodní stopu – tj. na které je potřeba vody pokud možno co nejmenší. Stát by zde měl iniciovat certifikaci šetrné vodní stopy.

Další články