Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Nebe ušmudlané, špinavé, zaneřáděné. Světlem

Kdyby dnes Jeníček s Mařenkou zabloudili v lese, nějaké to světýlko by zmerčili cobydup. A ani by nemuseli lézt na strom. Najít u nás venku místo, kde je v noci úplná tma, je už skoro nemožné. My lidé si totiž neznečišťujeme jenom ovzduší, ale také noční oblohu.


Dost možná něco takového máte i u vás na náměstí: kostel nebo jinou památku nasvícenou ze země světlomety namířenými vzhůru. Osvětlení příjezdové cesty a parkoviště před domem, které svítí i nahoru. Pouliční lucerny a svítící „koule“, které světlo vyzařují kolem dokola. To je jen několik příkladů, jak si lidstvo, často zcela nevědomky, světlem doslova zamořují noc. Nese to s sebou bezpečnostní, zdravotní i ekologická rizika a stojí to spoustu peněz i energie navíc. Zbytečně.

A v neposlední řadě: vzpomenete si, kdy naposledy jste viděli hlubokou, černočernou noční oblohu posetou hvězdami? V Česku najdeme zhruba jeden a půl milionu bodů veřejného osvětlení a další miliony světel soukromých, od osvětlení továren, obchodů a logistických areálů přes reflektory aut až po okna našich obydlí nebo třeba osvětlené sjezdovky. To tmě rozhodně nenahrává.

Praha plná světelného smogu

„Dnes bychom místo s absolutní tmou venku našli stěží. Ačkoliv je mnoho míst, odkud přímo nevidíme žádné umělé zdroje světla v okolí, třeba uprostřed lesa nebo v hlubokém údolí, stačí se podívat na oblohu, abychom spatřili známky světelného znečištění. I na těch nejodlehlejších místech na horách v pohraničí je noční nebe minimálně o pětinu světlejší, než by odpovídalo přirozenému stavu. Je to rozdíl viditelný na první pohled. Na většině území je pak obloha ještě mnohem světlejší. Drtivá většina lidí však úplnou tmu v přirozeném nočním prostředí nikdy nezažila, a tak se jim zdá i to, co je dostupné na českých horách, jako tma tmoucí. Zejména pokud bydlí ve městě,“ říká Michal Bareš, astronom a specialista na měření světelného znečištění z Odborné skupiny pro tmavé nebe při České astronomické společnosti.

Sklad svítí jako celé město

Nejspíš si řeknete, že je to tak normální. Tam, kde bydlí lidé, se prostě svítí. Jistě, můžeme na to ale jít i jinak, lépe, rozumněji. Už jen proto, že jde o obrovské plýtvání. Celosvětově přijde asi 20 % energie na osvětlení vniveč, v Evropské unii to je asi 15 %. Venkovní osvětlení spotřebuje v EU zhruba 21 % celkové spotřeby energie na světlo, to je 200 kWh na obyvatele za rok. Ročně se tak v unii za nevyužité světlo „vyhodí“ 5,2 miliardy eur, pro Česko po přepočtu na počet obyvatel tato částka činí asi dvě miliardy korun.

A nedá se říct, že by se situace zlepšovala. Veřejné osvětlení je sice čím dál technicky propracovanější a efektivnější než dříve a méně světla se vyplýtvá, na druhé straně se naše obce stále rozšiřují — a s nimi i území, které je osvětlené. A pak tu máme raketový růst obchodních, výrobních a zejména logistických areálů kolem velkých měst a dálnic. Ty do noční přírody vnáší velké množství světla a s ochranou nočního prostředí si hlavu příliš nelámou. Není výjimkou, že skladovací areál u dálnice svítí stejně jako několikatisícové město.


Sviťme jen tehdy, kdy je potřeba, pouze tolik, kolik je potřeba, a jen tam, kam je potřeba. Sviťme na zem, ne do nebe a ostatním do očí.


„V posledních několika letech se k tomu navíc přidává ne zcela zvládnutý nástup nových technologií v osvětlení, kdy byly na mnoha místech nainstalovány výbojky a zejména LED se studenou bílou barvou světla. Ta přitom pro noční prostředí — ale i náš odpočívající organismus — představuje násobně větší zátěž než starší oranžové světlo, které jsme doposud znali z našich ulic,“ doplňuje Bareš.

Zdraví přírody, zvířat i to naše

Světlo přitahuje hmyz, ptáci kvůli němu ztrácejí orientaci a může ovlivnit jejich reprodukční chování. Výrazně může narušit životní styl ohrožených druhů netopýrů. Vlivem přemíry světla a následného narušení potravního řetězce na jednotlivých úrovních může dojít ke změnám kvality vody. Umělé noční světlo ovlivňuje také rostliny — klíčení semen, růst stonku, rašení a opadávání listů. Přeháníme? Nikoli, člověkem vytvořené umělé světlo přírodu jednoznačně ohrožuje. Vždyť dvě třetiny bezobratlých a třetina obratlovců jsou noční živočichové a svůj rytmus odhadují právě podle světla. Kdy je doba k rozmnožování, hledání potravy a odpočinku. Podle světla se orientují, jsou k němu přitahováni, nebo se mu naopak snaží vyhýbat. Pokud umělé světlo tyto přirozené zvířecí pochody naruší, lze následky pozorovat na celých společenstvech a na ně navázaných ekosystémech. Tyto změny se znatelně projevují například na populaci hmyzu, která se každoročně snižuje zhruba o 2,5 %. Tímto tempem veškeré druhy hmyzu zhruba za 100 let nadobro zmizí.


Cirkadiánní rytmus je biologický rytmus s periodou o délce 20–28 hodin (lat. circa = „okolo“, „během“, dies = „den“). Cirkadiánní rytmus je jeden z biorytmů, tedy kolísání aktivity a bdělosti nejčastěji s denní, měsíční nebo roční periodou.


A na ráně jsou samozřejmě i strůjci světelného smogu, tedy lidé. Nejdůležitějším hormonem pro fungování cirkadiánního cyklu je melatonin. Jeho vylučování se zvyšuje, když klesá intenzita okolního osvětlení a převládající vlnová délka světla se posouvá k červené — to odpovídá západu slunce v přírodě. Vůbec nehraje roli, jestli je člověk vzhůru nebo spí: množství melatoninu závisí výhradně na množství a intenzitě dopadajícího světla na sítnici. Jednoduše řečeno, když si i večer svítíme do očí — mobily, tablety, lucernami, městy —, vylučování tohoto hormonu se posune a nestihne se ho vytvořit dostatek. Následky? Pochroumaný spánkový rytmus, oslabená imunita, cukrovka, obezita. Ale taky rakovina prostaty či prsu, deprese.

Jak jsme na tom my?

Co se světelného znečištění týká, stojíme v Evropě někde uprostřed. V porovnání s hustě zalidněným Beneluxem je na tom česká noční příroda poměrně dobře, v porovnání s liduprázdnou Skandinávií, ale třeba i alpským Rakouskem, je u nás světla samozřejmě mnohem víc. Zajímavé je srovnání podobně velkých měst: ta česká vysílají do okolí více světla než německá, což je dobře patrné ze satelitních snímků. Ale například španělská města svítí ještě víc než my.

Světelné znečíštení - satelitní snímek.Praha (v místě šipky) je společně s Brnem „nejzářivějším“ místem v Česku.

Pokusy o omezování světelného znečištění při zachování komfortu obyvatel se objevují, je jich však stále velice málo. „Například ve Slovinsku po přijetí příslušného zákona skutečně došlo k poklesu světelného znečištění. Nicméně jejich motivace byla z velké části ekonomická, protože spotřeba energie na osvětlení byla neúnosná. Legislativní opatření v tomto směru připravuje třeba Chorvatsko nebo Francie, na regionální úrovni platí omezení v Itálii, Chile či USA. Existují dokonce města a obce, které se samy rozhodly svítit ohleduplně k nočnímu prostředí a získaly ocenění od International Dark-sky Association (mezinárodní organizace usilující o zodpovědné osvětlování šetrné k noční přírodě). Většinou je však úspěch, když se podaří nárůst světelného znečištění alespoň zastavit,“ popisuje Bareš. Omezit negativní vliv umělého osvětlení je v porovnání s dalšími ekologickými nepravostmi poměrně jednoduché. Jak na to?

  • Nepoužívat svítidla, která přímo vyzařují světlo v horizontální rovině a nad ni,
  • osvětlovat pouze prostory, které mají být osvětleny,
  • svítit jen tolik, kolik je potřeba,
  • zhasnout světla v době, kdy nejsou zapotřebí,
  • nezvyšovat celkové množství instalovaného světelného toku,
  • omezit světlo krátkých (modrých) vlnových délek.

Svítí se na lepší časy?

Malé město se světelným znečištěním.Doufejme, že ano. Světelné znečištění totiž vytváří i řadu příležitostí. Jak mezi uživateli roste povědomí o možných negativních dopadech nočního osvětlování, začínají se objevovat firmy nabízející i něco jiného než to, že dovezou kontejner pochybných svítidel z Číny a udělají ve městě z noci den. Nové odstíny světla se sníženým dopadem na noční prostředí, řízení intenzity světla podle hustoty provozu, biodynamické osvětlení — to jsou cesty, jak se odlišit od globální konkurence a dodat řešení s mnohem vyšší přidanou hodnotou.

Další články