Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Rozhovor s obyčejným solárníkem

Jiří Hlavenka je zastupitelem Jihomoravského kraje a podniká v oblasti IT. Provozuje také solární panely, nikoliv však k napájení tovární haly, nebo za účelem výdělku. Má je přímo na střeše svého domu pro vlastní potřebu. Jak jejich provoz vypadá, jaká jsou jeho úskalí a co vlastně fotovoltaika obyčejnému solárníkovi přináší?


Kolik máte solárních kolektorů? Kde se vzal nápad na jejich pořízení?

Mám „standardní“ sestavu, která ještě umožňuje připojení do sítě včetně dodávek bez toho, abych už spadal do vyšší kategorie, což by vyžadovalo mnohem více povolení. Panely samotné vlastně ani spočítané nemám – je jich něco kolem třiceti. Impuls k pořízení přišel před dvěma lety a byl vlastně jednoduchý. Můj známý energetik mi poradil: „Pořiď si to hned, později to může být obtížnější. Teď u vás má ještě vlastník sítě dostatečnou kapacitu pro zpětný přenos, ale ta se brzy může vyčerpat a pak odmítnou připojovat.“ To je věc, kterou si málokdo uvědomí: ve špičce mi fotovoltaika vyrábí okolo 10 kW elektřiny a skoro všechno jde do sítě. Vynásobte si to třeba padesátkou domů a jste na výkonu, který místní rozvodná síť neutáhne. Což mimochodem znamená, že pokud se fotovoltaika na střechách masivně rozšíří, bude to vyžadovat investice do rozvodných sítí, transformátorů a podobně.

Obyčejný solárník_1

V jaké kategorii tedy momentálně jste?

Mám zařízení s maximálním výkonem 6 kW, kapacita baterie je 10 kWh; znamená to, že ve špičkovém měsíci, což je obvykle červen, vyrobí cca 900 kWh elektrické energie. Přesnou kategorii neznám. Můj dodavatel mě jen upozornil, že od určitého výkonu je byrokratický proces získání povolení mnohem složitější, de facto „jako kdybych měl elektrárnu“.

Má fotovoltaiku ještě někdo ve vašem sousedství? Inspiroval jste někoho svým příkladem?

V obci ji má ještě několik majitelů rodinných domů – nízké jednotky. Jsme nicméně velmi malá obec. Se známými a sousedy jsem sdílel výsledky, tedy výkon, vlastní spotřebu, dodávku do sítě, finance a myslím, že jsem v tomto leckoho dalšího inspiroval.

Co vám to přináší? Kolik díky kolektorům ročně ušetříte na elektřině nebo ohřevu vody?

Důležitý je údaj 13 MWh, což je celková vyrobená elektřina za zhruba rok a čtvrt. Neumím udělat přesný rozpad do cen a spotřeby včetně ohřevu vody. Část také dodávám zpět do sítě, byť za malou částku. Číslo 13 MWh se hodí, protože smysl dává uvažovat o celkové energetické náročnosti – v našich podmínkách jde o součet spotřeby plynu a elektřiny. Tato čísla samozřejmě dům od domu velice kolísají, ale pokud uvedu třeba 20 MWh ročně celkem, tak to orientačně sedí. K tomu je potřeba uvést, že disponibilní plochu střechy mám osazenou zhruba ze čtvrtiny až třetiny. Svou investici do fotovoltaiky beru jako určité poznávání problému. Lépe díky ní sleduju, jak se vše vyvíjí. Postupně plánuju pokrýt celou střechu, v příštím roce nejspíš pořídím elektromobil nebo hybrid a budu jej dobíjet z vlastní výroby. Rád bych taky zrealizoval možnost přepnutí na ostrovní provoz, to zatím nemám.

Ostrovní systém většinou znamená úplné odříznutí od rozvodné sítě. Nepotřeboval byste pak k soběstačnému provozu třeba ještě bioplynovou stanici nebo něco podobného?

Ostrovní systém neznamená „Robinsona“, tedy zcela, nevratně a navždy se odříznout od distribuční sítě, ale mít možnost se odpojit po dobu, kdy je to možné a výhodné. Například ve slunečných letních měsících, kdy jsem schopen fungovat zcela soběstačně (ale být schopen se připojit například při vícedenní zamračené obloze, nebo během měsíce nízkého slunečního svitu) nebo, což je možná ještě důležitější, být schopen přejít na vlastní provoz v případě výpadku elektrické sítě. To dnes kvůli trvalému napojení (nafázování) na síť není možné. Takže paradoxně vypadne-li síť, „vypadnu“ i já, byť slunce svítí, panely vyrábějí a baterie je nabitá.

Obyčejný solárník_infobox

Přišel jste během své zkušenosti na nějaká zásadní úskalí provozu solárních panelů?

Vlastní panely mi přijdou už jako velmi dobře vyladěný produkt, snadný na osazení, poměrně lehký, a navíc levný – jeden kus vyjde okolo dvou tisíc. Na druhé straně mě ale spíš negativně překvapilo, jak málo vyladěná (a dost drahá) jsou další obslužná zařízení, jako je měnič, střídač či transformátor – tam je ještě docela dost „bastlířství“. Ale samozřejmě tím pádem i prostor pro inovace a zlepšení.

Řekl byste, že dnes může fotovoltaiku bez problémů na svém domě využívat i laik? Jak náročný je proces, který pořízení a instalaci provází?

Mohu hovořit jen za sebe: mám dodávku na klíč. Firma, která tyto instalace dělá jak na běžícím pásu, přijde a zjistí stavební možnosti jak u panelů, tak u vlastních zařízení. Několik dní technici běhají po střeše a v garáži (kde mám vlastní zařízení) a zahlásí hotovo, funguje. Uživatel pak od slova „užívat“ už nic nedělá. Užívá.

Nejlepší podmínky pro stavbu solárních elektráren a panelů na našem území jsou především v oblasti jižní Moravy. Mají pro soukromé provozovatele podle vás smysl i mimo náš nejslunečnější region?

Rozdíl mezi nejjižnějšími a nejsevernějšími oblastmi ČR je poměrně malý, zhruba 10 % (v úplných extrémech pak až 20 %). Podstatné jsou hodiny slunečního svitu, kterých je na jižní Moravě něco přes 1100, ve většině ČR pak mezi 1000‒1100 a jen v úzkém krušnohorsko-krkonošském pásu to jde někam k 970. Tedy – ano, mají smysl. Deset procent dolů to nezabíjí.

Je dnes podle vás příznivější podhoubí pro instalaci solárních panelů z hlediska jednotlivce, než bylo před lety, anebo je situace komplikovanější?

Lepší se to rok od roku, zejména díky postupující technologické vyspělosti a současnému zlevňování solárních systémů. To je ten hlavní pokrok. Právě tak se i domácí firmy učí kolektory správně montovat a využívat možností, které jim nová technologie dává – naučily se to dělat jak na běžícím pásu. Druhou stranou mince je pak legislativa, kde jsou zlepšení malá.

Obyčejný solárník_2

Myslíte si, že je u nás reálné něco, jako se plánuje v nizozemském Heerhugowaardu, tedy celá městská čtvrť s 3000 obyvateli, která má být energeticky soběstačná právě díky fotovoltaickým panelům? Nebo je to v našich podmínkách utopie?

Pokud se nemýlím, množství dopadající sluneční energie v Holandsku je o 10‒15 % nižší na jednotku plochy než v ČR, protože země je více severněji položená. Počet hodin slunečního svitu tam mají vyšší, ale důležitá je celková energie na m2. U Holandska je to někde na 1000 kWh/m2, u nás 1100 kWh/m2. Pro srovnání ‒ jih Španělska nebo oblast severní Afriky mají cca 1800 kWh/m2 – rozdíl je už větší, ale taky není úplně zabijácký. Z těchto čísel si troufám usuzovat, že i u nás je něco takového možné. Je ale potřeba poznamenat, že „energetická soběstačnost“ má ještě spoustu dalších parametrů, než je pokrytí plochy solárními panely – venkovní teplotu, stavbu domů v pasivním režimu a podobně.

Obyčejný solárník_infobox_2

Jak se dnes díváte na „fotovoltaický boom“, neboli překotné stavění solárních elektráren, které zasáhlo Českou republiku v letech 2009‒2010? Myslíte, že byly dotace nastavené zbrkle?

Dotace nebyly nastaveny zbrkle, ale kriminálně. To, co se zde dělo, byl „velký solární tunel“ provedený s cílem přesunu mnoha desítek miliard od občanů přes stát do těch správných soukromých kapes. Zní to tvrdě, ale je potřeba věci přesně pojmenovávat. Původní plán byl totiž zcela jiný: mělo jít především o soláry na nevyužitelných plochách (třeba na brownfieldech) a výkupní cena měla korelovat s cenou pořizovací, tedy klesat spolu s ní. I z výše uvedených důvodů se počítalo s mnohem menšími projekty – mělo jít vlastně o podobné pošťouchnutí směrem k solární energetice jako v Německu s cílem zvyknout si na to, ověřit si fungování, naučit se montáži a provozu a podobně. To, co se stalo, způsobilo jednak obrovské ekonomické škody a jednak to vlastně přizabilo rozvoj fotovoltaiky na hodně let dopředu.

Další články