Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

S jídlem kolem světa

Rajčata, okurky nebo jahody v listopadu už dávno nejsou raritou. Pulty supermarketů po celý rok překypují nabídkou zeleniny a ovoce, která není v sezoně. Cenovky hlásí i zemi původu a ve většině případů to Česká republika opravdu není. Odkud se k nám zelenina a ovoce vozí? Jakým způsobem? A co na to planeta Země?


Ročně se do České republiky doveze přibližně 650 000 tun ovoce a zeleniny. Přes 90 % zboží pochází ze zemí Evropské unie. Mezi největší dovozce patří Španělsko, Nizozemsko, Polsko, Německo a Itálie. Na pultech obchodů ale najdeme i zboží z Maroka, Turecka, Číny nebo Egypta. Z těchto zemí se nedováží pouze exotické ovoce, ale i to, co dokážeme vypěstovat u nás.

Mimo sezonu_1

Bez technologie ani ránu

Není žádným tajemstvím, že Španělsku se přezdívá zahrada Evropy. Je totiž největším vývozcem ovoce a zeleniny do států Evropské unie. Většina produkce pochází z andaluského města El Ejido na jihu země. Původně velice chudý a neúrodný kraj, který se s rozvojem technologii a intenzivního zemědělství přetvořil na skleníkové velkoměsto a zásobárnu vitamínů pro obyvatele Evropy. Přestože kraj trpí nedostatkem vody, daří se zde melounům, rajčatům a třeba i okurkám. Pěstovat rostliny náročné na vláhu se daří nejenom díky speciálnímu písečnému substrátu, který zadržuje vodu a pesticidy, ale i díky použití látek pro dobrou barvu plodu, ochraně proti hmyzu, fosfátům, nitrátům a také látkám proti plísním. Samotná zálivka se čerpá hlubokými vrty z rezervoáru podzemních vod.

Podobným způsobem, jen bez hrozby nedostatku vody, se pěstuje zelenina i v Nizozemsku. V této malé zemi se nachází více než čtvrtina všech světových skleníků. Podnebí zde není tak příznivé jako ve Španělsku, takže se skleníky musí navíc uměle vytápět a osvětlovat. Výnosy jsou i přesto veliké. Produkce těchto skleníků je průměrně 30 kilogramů úrody na metr čtverečný. Bezmála pětina okurek na světovém trhu pochází právě z Nizozemí.

Mimo sezonu_2

Z exotických států je jedním z největších vývozců zeleniny Egypt. Přirozeně by se v poušti nic vypěstovat nedalo. Ale díky pokročilým technologiím a umělým hnojivům je Egypt největším celosvětovým vývozcem brambor. Každoročně jde na světový trh 2,5 miliónu tun egyptských brambor. Část končí i na českém trhu. Brambory se pěstují na obrovských plantážích přímo v poušti. Písek je sám o sobě naprosto neúrodný a nezadržuje vodu. Proto se všechny živiny a voda musí dodávat externě. Voda se stejně jako ve Španělsku čerpá z podzemních zdrojů. Na vypěstování 1 kilogramu brambor v poušti se spotřebuje 500 litrů vody a přemíra umělých hnojiv a pesticidů.

Cesta na pult

Dovážené ovoce a zelenina se často sklízí nedozrálé, aby přežily následnou cestu na pulty obchodů. Pokud je zboží převáženo v rámci Evropy, je nejčastěji využívaná kamionová doprava. Celosvětově pak existují sítě lodní přepravy a v případě rychlé dopravy se využívá i ta letecká. Letadlem se nejčastěji přepravují zelené fazolky a špenát z Afriky. Rychlost přepravy se odvíjí od odrůdy a typu zboží. Například česnek z Číny putuje na český trh klidně rok. Pro přepravu se používají speciální kontejnery, kde se dá nastavit teplota a větrání, aby se zboží nekazilo. Následně lze případně ve speciálních skladovacích kontejnerech vypustit ethylen pro rychlejší dozrávání.

Mimo sezonu_infobox

Rajče v zimě – ekologická škodná

Mimo sezónu se nic přirozeným způsobem vypěstovat nedá. Technologie jsou sice schopny všechno nahradit, ale za cenu obrovské spotřeby energie a vody. Především té podzemní, jejíž zdroje jsou vyčerpatelné a prakticky neobnovitelné. V Nizozemí například skleníky zabírají prostor běžné orné půdy a mění podobu krajinného rázu. Na dopravu zboží se navíc spotřebuje obrovské množství pohonných hmot, z čehož vyplývá i vysoká uhlíková stopa. Převoz jedné tuny zboží z Nizozemí do České republiky pomocí kamionové dopravy například vyprodukuje cca 73 kg CO2. Letecky je to ještě horší. Převoz jedné tuny zboží z Číny vyprodukuje skleníkových plynů něco přes 5 tun. Jako nejšetrnější varianta přepravy vychází ta lodní; jednu tunu zboží z čínského přípravu do Hamburku odnese ovzduší cca 261 kg CO2. K tomu je ale třeba připočíst i následnou kamionovou dopravu do cílové destinace. Jede-li transport do Prahy, vypustí navíc ještě 52 kg CO2.

Výsledkem celého kolotoče je nakonec zelenina a ovoce bez chuti a vůně.

Mimo sezonu_3

Dát si nesezónní potraviny v zimě opravdu není tou nejšťastnější ekologickou volbou. Celkově statistiky spotřeby ovoce v České republice mírně klesají – aktuálně se pohybují okolo 80 kg ročně na osobu. Spotřeba čerstvé zeleniny oproti tomu o 1 % vzrostla, a to na 88 kg na osobu za rok. Ačkoliv trend se pomalu navrací k lokálním produktům, zájem o nesezónní potraviny zůstává velký. Dát si rajče v zimních měsících je zkrátka dnes už přirozené. Čeští zemědělci bohužel nejsou schopni cenově konkurovat zboží z dovozu. Technologie sice pěstování ve sklenících i na území České republiky umožňuje, kvůli potřebě vytápění (která například ve Španělsku odpadá) by však byl její provoz neekonomický. Ve výsledku by vše záleželo na tom, zda by si zákazník byl ochotný za lokálně vypěstované nesezónní ovoce připlatit a zda by se podobný provoz při zvýšení celkové ekologické stopy vyplatil.

Lokálně a sezónně

Dnešní společnost už dávno vybočila z přirozených stravovacích cyklů a konzumace nesezónních potravin po celý rok rozhodně zdraví neublíží. Na druhou stranu velké množství pesticidů, které se spolu se zeleninou a ovocem dostává do těla člověka, se za úplně šťastné řešení považovat nedá. Chceme-li pomoci sobě i přírodě, je nejlepší volbou orientovat se na potraviny sezónní, které jsou vypěstované šetrně a lokálně a nepotřebují tudíž absolvovat stovky kilometrů, než skončí na našich stolech. V zimě to znamená dát si od čerstvého (zejména tropického) ovoce půst a přejít spíše k ovoci nakládanému a zavařenému, v našich podmínkách zejména hruškám, meruňkám nebo jablkům. Ze zeleniny se pak soustředit na kořenové odrůdy, růžičkovou kapustu, dýni, brambory, nebo kvašené varianty, bohaté zejména na vitamín C. 

Další články