Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Představujeme novou metodu chlazení Sluncem

Jak udržet potraviny chladné i v horoucím tropickém klimatu? Běžná chladírenská zařízení často nepřipadají kvůli špatně dostupné energetické infrastruktuře v úvahu. Co takhle slunce?


slunce chlazení
Mexická vědkyně Susana Elvia Toledo-Flores u svého projektu, solárního chlazení. (foto: Investigación y Desarrollo)

Práce s chemickými chladícími médii je neekologická a navíc prodražuje celý proces. Mexičtí technologové ale znají řešení: navrhli jednoduchý chladicí systém, který pracuje na solární bázi.

Minimální náklady, jednoduchá technologie využívající dostupných materiálů, nenáročný provoz. Přesně v rámci těchto mantinelů pracovala Susana Elvia Toledo-Flores, vědkyně z Výzkumného ústavu zeolitů spadající pod Vědecký institut Univerzity v Pueble. 

A nutno dodat, že úspěšně. Celý navržený systém je schopen zajistit teplotu vody, která hraje úlohu chladícího média, na devíti stupních Celsia po dobu tří měsíců.

Není to sice ideální a Toledo-Floresová hodlá usilovat o snížení procesní teploty až na 5 °C (kdy by nedocházelo ani k denaturaci proteinů v rybím mase), ale jako začátek je to fantastické. 

Celý chladicí systém je totiž schopen pracovat nezávisle na dostupnosti elektřiny, jednoduše proto, že si ji sám vyrábí. BUAP na svých stránkách prezentuje chladicí systém jako ekologický a šetrný vůči životnímu prostředí, takže je na místě otázka: jak to celé funguje?

Zatímco normální chladicí systémy nejčastěji využívají chemikálie na bázi chlorofluorovaných uhlovodíků (CFC), které poškozují ozonovou vrstvu, a přispívají tak ke skleníkovému efektu, systém Toledo-Floresové pracuje jinak. 

Jeho základem je využití dopadajícího slunečního záření a nastartování chlazení díky termodynamickým procesům adsorpce a desorpce. Celý tento cyklus trvá 24 hodin. Jako chladivo je zde využit metanol a minerální zeolit jako adsorbent.

V průběhu denní fáze se celá jednotka zahřívá, dochází k desorpci a kondenzaci. Energie dopadajícího slunečního záření ohřívá zeolit, a zvyšuje tak odpařovací tlak metanolu. 

Chladivo je postupně kondenzováno a uloženo v nádrži plovoucí k odpařovači. S večerem se ale karta obrací: teplota adsorbentu po setmění klesá, a s tím se zmenšuje i tlak chladiva, které je znova adsorbováno zeolitem. Proces takto pokračuje až do rána. 

Celý systém je charakterizován solárním kolektorem, adsorpční jednotkou a odpařovací/kondenzační jednotkou. To, jak intenzivně má zařízení chladit, závisí na množství vody v oběhu a také na tom,  kolik je využito zeolitu. 

Zajímavá je i působnost prototypu z BUAP. Nemusí být nutně využíván jen jako lednička, ale třeba i jako provozně nenáročná klimatizace.

Další články