Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Udržitelná turistika

Cestujete rádi? A máte také pocit, že v posledních letech je čím dál tím obtížnější zakopnout o místo, kde s vámi o kousek vší té krásy nezápolí desítky jiných turistů? Že turistika v současnosti zažívá nebývalý boom?


Statistiky Světové organizace turismu Spojených národů (UNWTO – United Nations World Tourist Organization) tuhle domněnku jenom potvrzují. Zatímco podle jejich odhadů v padesátých letech minulého století cestovalo na 25 milionů lidí, v roce 2018 už jich bylo rovnou 1,4 miliardy – jenom v poslední pětiletce se počet každoročně zvyšuje o přibližně osmdesát milionů turistů.

Rozhodně se přitom nedá čekat, že by stoupající trend nějak polevil nebo že by křivka grafu světového turismu snad dokonce nabrala klesající tendenci. Ohromný rozmach cestování se totiž v současnosti odehrává v Asii ruku v ruce s tím, jak sílí ekonomiky velkých asijských států. Především obyvatelé Číny a Jižní Koreje představují pro dopravce a turistické agentury zlatý důl. Popularita Asie ovšem v posledních letech také stoupá, každý čtvrtý turista letos navštívil či navštíví právě jednu z asijských zemí.

Udržitelná turistika_infobox_3

Tato čísla se samozřejmě musí projevovat i v hojně skloňované otázce dneška – znečišťování planety. A to jak v oblasti emisí vypouštěných dopravními prostředky, tak i hmatatelných odpadů, které po sobě turisté v destinacích zanechávají. Co se skleníkových plynů týče, turismus stojí za přibližně sedmi až osmi procenty jejich roční produkce.

Nabízí se otázka, zda náhodou Jules Verne nepojmenoval jednoho z prvních velkých fiktivních cestovatelů, hlavního hrdinu svého slavného románu Cesta kolem světa za 80 dní, Philease Fogga (=mlha), až moc příhodně. A jak se mohou turisté změnit, aby ve tváři planety zanechávali menší jizvy, nebo jí dokonce pomáhali?

Udržitelná turistika_1

Za turismus zelenější

Téma snižování dopadu cestovního ruchu na životní prostředí mají ve svých rukou přímo sami cestovatelé, na rozdíl kupříkladu od emisí velkých průmyslových objektů. Začít myslet v rámci tzv. udržitelného turismu může každý. Definice udržitelného turismu jakožto jednoho z alternativních způsobů cestování přitom není úplně jednoduchá, mnohé organizace si ji vykládají odlišným způsobem.

Nejlépe shrnout by se dal udržitelný turismus asi jako „zodpovědné cestování za účelem vzdělávání a poznávání diverzity naší planety s co nejmenším negativním dopadem a se snahou o pozitivní dopad na životní prostředí a společnost cílové destinace“. To je věta, co?

Jednou z hlavních oblastí je samozřejmě uhlíková stopa, kterou cestovatelé zanechávají. Což dělají v podstatě všichni, kteří nejedou stopem, na kole, na bezmotorové plachetnici, nebo se nevypravili rovnou pěšky.

Sníte o pozorování velryb? A víte, že není potřeba kvůli tomu razit přes půl světa do Panamy, na Filipíny nebo Havaj, protože dost dobře se dají pozorovat i na Azorách, Kanárských ostrovech, ve Skotsku, Norsku nebo Islandu? Je třeba jet surfovat na Bali nebo do Kalifornie, když Francie, Španělsko či Portugalsko také nabízí skvělé podmínky? Je potřeba letět tam, kam se dá dojet autem? A je potřeba jet autem, když tam můžete vlakem?

Udržitelná turistika_2

Parádně tuto myšlenku uchopili například marketéři Ogilvy pro German Rail. V kampani „No need to fly“ lákali německé turisty na cestování vlakem po Německu tak, že jim na základě jejich zájmu o určité destinace na Facebooku nabízeli konkrétní místo v domovině, které je vytoužené lokaci vizuálně podobné, což vyhodnocoval algoritmus. A tak při hledání čínského Guilinu dostali tip třeba na Rackotzbrücke v parku Kromlau, New York dobře zastoupí Frankfurt, Kanadu najdete v Bavorsku a Tahiti na jezeru Constance.

Jak být zodpovědným turistou

Snižovat negativní dopady na životní prostředí by dnes mělo být samozřejmostí, i když jste na dovolené. Neplýtvejte vodou, která je pro místní často vzácnější, než si uvědomujete. Nepoužívejte plasty. Obzvláště oblasti kolem Indonésie a Tichomoří neskutečně trpí na přemíru plastového odpadu, se kterým si tamní obyvatelstvo úplně neumí poradit. Přitom by stačilo brát si s sebou lahev, kterou je možno doplnit, místo brček používat třeba slámku a uznat, že látková taška je fešák. Dokonce i tím, jaké restaurace a služby podporujete, můžete vytvářet tlak na změnu. Výlet na slonech nebo koupačka s delfíny v nádrži či na pobřeží zataraseném sítí? Vážně si myslíte, že je to baví?

Udržitelné cestování se však týká i vašich peněz a vědomostí – co takhle rozdávat obojí tam, kde je to potřeba? Navštěvovat země spíše chudší, v rozvojových oblastech pomáhat, zvedat povědomí o nutnosti vzdělávání, emancipaci žen nebo ekologii? Nebo rovnou přiložit ruku k dílu? Což nemusí nutně znamenat, že pomůžete postavit školu v rozvojové zemi, ale alespoň seberete nějaké ty plastové nepořádky z pláže či moře a odnesete je do koše.

Udržitelná turistika_infobox_2

A nebylo by lepší vyhnout se Dubrovníku, Santorini, Benátkám a jiným populárním Instagramovým destinacím? Právě sociální sítě jsou mnohdy příčinou nezvladatelné přelidněnosti konkrétních památek a divů. Desítky metrů dlouhé fronty lidí u norské Trolltungy by mohly vyprávět. Obyvatelé Českého Krumlova rovněž. Některá místa (Benátky) z tohoto důvodu zpřísňují podmínky vstupu, jiná (ostrov Boracay na Filipínách) se před turismem na nějaký čas dokonce uzavírají.

Nic není zadarmo

Proč tedy udržitelně už dávno necestují všichni? Achillovou patou ekologického cestování je jeho náročnost, ať už finanční, nebo časová. Vlaky – obzvláště ty na tuzemských kolejích – ještě nějaký ten pátek nebudou rychlejší než letadla a málokdo chce zabít čtvrtinu dvoutýdenní dovolené na cestě. All inclusive u populární cestovky je často – obzvláště v sezóně – mnohem levnější než samostatné shánění dopravy, ubytování i stravy, eco-friendly hotel bohužel stojí mnohdy víc než běžná čtyřhvězdičkovka...

Udržitelná turistika_3

Ani ekoturismus samozřejmě není bez mráčků. Četné oblasti nejsou na přítomnost člověka zvyklé, takže i malá skupinka ekoturistů může lokálním živočichům nadělat vrásky. Právě málo navštěvované, divočejší destinace či výlety za pozorováním zvířat v jejich přirozeném prostředí jsou totiž častým turistickým cílem.

Turismem relativně nedotčené lokality se samozřejmě nacházejí i u nás  - příkladem mohou být Jeseníky, Rychlebské hory, oblasti Lužických hor... Jen ta velká vodní plocha, to české moře, nám citelně chybí. A ani Máchovo jezero, přes všechnu svou malebnost, tuto potřebu nepokryje. Důležité je mít na vědomí, že ať už jedeme navštívit Moravské Toskánsko, italské Toskánsko, Čínskou zeď, Aljašku, safari nebo deštný prales, vždycky jsme tam jenom na návštěvě. 

Další články