Naše stránky přizpůsobujeme podle toho, o které služby jste projevili zájem, a také sledujeme využití našich stránek. K těmto účelům používáme cookies a obdobné technologie, včetně cookies třetích stran. Kliknutí na tlačítko „Rozumím“ nebo pokračování v používání našich stránek bez vypnutí těchto funkcí vnímáme jako udělení souhlasu také s využíváním cookies a předáním údajů o vašem chování na webu reklamním a sociálním sítím pro zobrazení cílené reklamy na dalších webech. Tyto funkce můžete vypnout a souhlas odvolat v sekci „Ochrana osobních údajů“.

Vynést koš. Na Mars

Kam vstoupí lidská noha, tam po ní zůstává nepořádek. Planetu si umíme odpadem zapráskat dokonale. A smetí už se válí i kolem Země. Budeme ho opravdu jednou vystřelovat do vesmíru? Co se vlastně děje s věcmi, které jsme vyslali ke hvězdám?


Svět vyprodukuje nejméně 3,5 milionů tun plastového a jiného tuhého odpadu denně. Je to desetinásobek toho, co za sebou zanechávali naši předci před sto lety. Lídrem v produkování smetí jsou pak Spojené státy s 250 miliony tun na rok. Tyto nelichotivé údaje zveřejnili před dvěma lety výzkumníci Světové banky a jako bonus přihodili zdrcující prognózu: pokud se nic nezmění, do konce století by se z oněch 3,5 milionů tun na den mohlo stát až jedenáct.

Kdyby k tomu došlo, planeta bude zavalena odpadky až po krk. Navzdory pokrokům v recyklaci či existenci hnutí Zero Waste a podobných iniciativ spotřebováváme příliš rychle a na ukládání zbytků nám pomalu dochází místo. O to častěji ale zaznívá volání po rychlokvašných řešeních z hájemství vědecké fantastiky. Proč se například nesnažíme vystřelovat odpadky do vesmíru, nejlépe pak rovnou do středu Slunce, jež by si s našimi civilizačními zbytky poradilo v rámci milisekund a možná rychleji?

Důvodů k bleskovému smetení podobných nápadů je poměrně dost, ale primární jsou dva. A začneme cenou, protože její vyčíslení je v pravdě astronomické.

Vynést koš na mars_2

Hodně drahý špás

Doktoři Adam Rutherford a Hannah Fryová pro popularizační pořad rádia BBC Future v návaznosti na bádání Andrewa Pontzena z University College London spočítali, že pokud by se do úklidu měla zapojit kupříkladu raketa Ariane, naložená 7 000 kg odpadků, stál by jeden takový start kolem 200 milionů dolarů. Z toho pak vychází průměrná částka kolem 29 000 dolarů na kilogram zbytků.

Pokud se budeme držet předešlých kalkulací, denně by s veškerým světovým odpadem muselo vystartovat půl milionu těchto raket, což by stálo sto bilionů dolarů. Každý den.

Vynést koš na mars_1

Bavíme se přitom o ideálním stavu, v němž by lidstvo vlastnilo dostatek potřebné mechanizace, nedocházelo by k žádným poruchám strojů či ke zkratům lidského faktoru a celý proces by probíhal se stoprocentní úspěšností. I kdyby SpaceX Elona Muska dokázal nakrásně s pomocí raket Falcon Heavy srazit náklady na cesty do kosmu na jednu třetinu, částka se stále bude pohybovat mimo jakoukoli reálnou možnost pozemských ekonomik. A to jsme jenom na oběžné dráze. K Slunci stále zbývá necelých 150 milionů kilometrů…

Na orbitě už není bezpečno

Druhým závažným důvodem, proč nemůžeme ani z bezprostředního okolí planety Země udělat obrovské odkladiště, je fakt, že ona skládka tam již vznikla a začíná nás ohrožovat.

Už v roce 1978 Donald J. Kessler, astrofyzik z houstonského Johnson Space Center, spadajícího pod NASA, předpověděl, že s přibývajícím kosmickým smetím se oběžná dráha brzy stane neproniknutelnou a přítomné zlomky a trosky budou smrtelným nebezpečím pro plášť každého startujícího plavidla. Jeho slova se pomalu naplňují už od roku 1957, kdy zde lidstvo zanechalo první „dárek“ v podobě výzkumného satelitu Vanguard 1.

Letos v lednu se dle údajů Evropské kosmické agentury na orbitě pohybovalo až 8 400 tun nejrůznějších objektů, z nichž 34 000 je větších než deset centimetrů. Těch menších je téměř dvě stě milionů. Do výčtu velkých těles pak spadá „pouhých“ 1 950 funkčních satelitů. Hlavně ale již bylo zaznamenáno přes pět stovek incidentů a nehod zapříčiněných kroužícími úlomky, ztraceným vybavením, odstavenými družicemi, zbytky nosných raket a všemožným jiným odpadem.

Vynést koš na mars_3

Situace sice ještě není tak vážná, jak ji dramaticky představil třeba úspěšný snímek Gravitace, nicméně i tak začíná být kolem Zeměkoule těsno. A jak je logické, jednotlivé vesmírné agentury, ale také soukromé společnosti, začínají kvapně hledat řešení. Projekt ESA nazývaný e.Deorbit by měl vyrazit na úklid v roce 2025 – robotický manipulátor, vznikající v rámci mise Clean Space, měl sice původně za úkol pouze odchytit nefunkční satelit Envisat, ale pravděpodobně se dočká i dalších úkolů a posbírá toho ve vzduchoprázdnu mnohem víc.

Podobně se ale třeba rozvíjí také projekt RemoveDEBRIS, zaštítěný britskou společností Surrey Satellite Technology a SpaceX, který by chtěl mezihvězdný nepořádek zachycovat pomocí harpun. A po letech ticha se Čína rozhodla oprášit vizi laserového kosmického „koštěte“. Jen dosud není jisté, zda by se svazky vystřelovaných fotonů zároveň nestaly kladivem na potenciální nepřátele, jejich techniku a spouští mezihvězdného zbrojení. A v této atmosféře neklidu řeší problémy s vlastním interním odpadem samozřejmě také Mezinárodní vesmírná stanice.

Pragmatismus jako cesta pro ISS

Odpadkové „trápení“ nejdražšího objektu zkonstruovaného lidstvem a zároveň jediné trvale obydlené vesmírná stanice je logické a nevyhnutelné. Jen v roce 2020 by sem mělo dorazit dvanáct pilotovaných či nepilotovaných letů, přivážejících zásoby vody, jídla i vzduchu, stavební komponenty, nové kosmonauty anebo vzorky a techniku určené k experimentování. Na stanici tak pochopitelně vzniká přebytek již nepotřebného materiálu. A jelikož „vynášení koše“ do vesmíru je z dříve uvedených důvodů nemyslitelné, řeší ISS tento problém zpátečnicky, nicméně funkčně.

Vynést koš na mars_infobox_2

Jako mezisklad smetí využívají samotné dopravní lodě, jako bylo třeba ruské plavidlo Progress 72. Dané smetiště se navíc při kontaktu se zemskou atmosférou stává ideální a bezpečnou spalovnou nad Tichým oceánem. Protože jsou dopravní lodě svým způsobem „spotřebním“ zbožím, jejich destrukci ve jménu pořádku lze považovat za příjemný bonus.

Vynést koš na mars_4

Spasí nás 3D tiskárny?

Jak upozornil server Space.com, existuje i recyklační varianta, třebaže se zatím nachází ve fázi testování. Kalifornské společnosti Made in Space se podařilo vyvinout příruční recyklátor plastů, který by mohl ISS vyhladit alespoň pár odpadkových vrásek. Dané zařízení totiž přemění plasty do nové, a především značně užitečné formy.

Zástupci firmy se nechali slyšet, že „recyklátor završí životní cyklus udržitelnosti plastů na orbitě tím, že umožní astronautům přeměnit plastové obaly a odpadky… na výchozí materiál pro 3D tiskárny.“ A zároveň půjdou stejně znovuoživit i předměty, které byly tiskárnou, jíž sestrojili také v Made in Space, vyrobeny v minulosti.

Daná technologie by přitom řešila jak nedostatek prostoru na lodích, tak autonomii dlouhotrvajících misí, k tomu by i snižovala náklady a hmotnost dodávek vynášených ze země. Není třeba dodávat, že pokud se tento recyklátor osvědčí mezi hvězdami, v mnoha ohledech může vypomoci i matičce Zemi. Někomu sice může daný systém připomínat perpetuum mobile, ve finále ale nabízí především další naději lidstvu bojujícímu s odpadem.

Vynést koš na mars_infobox_3

Další články